Tak na tenhle špendlík jsem fakt pyšný, stál mě totiž dost času a sebezapření. Varnsdorf není zrovna turistický tahák, notně otrhané pohraniční městečko by se skvěle hodilo jako kulisa hollywoodského postapokalyptického trháku a penzion, kde jsem se ubytoval, zase pro příští díl Varnsdorfského masakru motorovou pilou. Cestu do pivovaru jsem hledal pěšky pomocí navigace v mobilu a za asistence vietnamského trhovce, jinak bych totiž snadno zabloudil kamsi do pole, případně skončil v nejbližším německém lesíku. Umístění v areálu bývalé keramičky skýtá každopádně spoustu možností pro rozvoj, velkorysé vnitřní prostory byly zrekonstruovány tak, aby podtrhly industriální ráz budovy a přesto nepůsobí chladně. Středobodem pivnice je skvostná, v mědi vyvedená varná technologie, jíž sekunduje vymazlený bar a spousta drobných designových legrácek v interiéru. Křídou psaná aktuální nabídka čepovaného piva čítala 8 kousků vlastní provenience a dvě piva z pivovaru Bergquell-Brauerei v blízkém lužickém Löbau .

Odhodlán ochutnat vše dostupné, aby se tak následný a neodvratitelný nocleh stal o něco snesitelnějším, začal jsem zostra svrchně kvašeným, 14º pivem IPA Samurai (0,3 l za 19 Kč) s nádherně hořkou a plnou chutí. To do mě klouzalo bezkonkurenčně nejlépe, a tak jsem se k němu během večera ještě několikrát vrátil. Jedenáctistupňové svrchně kvašené speciály EPA a APA (0,3 l za 19 Kč) také nezklamaly a připomněly mi mou první cestu do Anglie a historické setkání s pivy typu ale, které jsem tenkrát, coby sedmnáctiletý bloud, považoval za špatný vtip. Chutě se mění a dnes jsem rád, že se tato piva sporadicky objevují už i u nás, konzervativní baště plzeňských ležáků. Patnáctistupňový polotmavý Ken , opět svrchně kvašené ale, uzavřel kapitolu imperiálních piv k mé bezpodmínečné spokojenosti.

Pak už se zbývalo vrhnout na piva středoevropská, pšeničný 11º Weizen zrovna došel a tak jsem přešel ke klasickým, 12º spodně kvašeným ležákům ve tmavé a světlé variantě (0,3 l za 15 Kč). Na cestu do hotelu a domů jsem ještě přikoupil pár lahvovaných kousků (v chladničce u baru mají slušný výběr lahvovaných piv), z nichž vyzdvihnu senzační nakouřený Weizen (0,5 l za 44 Kč), mimořádně zajímavé a chutné pšeničné pivo, jakých se moc nevidí.

Menu na A4 zastrčené ve fólii budilo dojem, že kuchyně je tu jaksi do počtu. Ani ve všech směrech průměrná obsluha neměla moc přehled o repertoáru kuchyně a k pivům jsem dostal pouze tištěný výklad. I přes stručné menu kuchyně mé první dvě volby neměla, takže jsme se s obsluhou shodli na pečeném vepřovém koleně. Předvařené a dopékané kolínko (118 Kč) bylo nicméně výtečné, šťavnaté s křupavou kůrkou, doprovázené chlebem, nakládanou zeleninou a obligátní plnotučnou hořčicí. Podnik považuji spíš za pivnici, takže slabší úroveň kuchyně lze tolerovat. Pokud bych jej ale mohl přenést někam do civilizace, přidat výkonnější servis a dobrou kuchyni, zřejmě by se stal mým oblíbeným útočištěm.