Do Pho Vietnam jsme zamířili v úplně nejnemožnější dobu: ve čtyři odpoledne (kdy vám třeba ve Francii v hospodě nepodají ani ruku, natož jídlo) a ještě 17. listopadu, tedy ve státní svátek (kdy vám často nepodají ruku ani v Čechách). Vietnamský bufet ale jel na plné obrátky. Před námi v hutném vzduchu plném horké páry stála fronta asi pěti lidí – s nezvykle vysokým procentním podílem cizinců! – a dalších pět či šest si právě pochutnávalo u stolků na něčem dobrém, čímž bylo v Pho vlastně plno.

Na řadu jsme se dostali za pár chvil, obsluha je docela rychlá, hotová jídla (závitky, saláty, špízky apod.) dává zákazníkům rovnou a na teplé jídlo je třeba po objednání malou chvilku počkat. Kromě rychlosti jsem ale obsluhujícím mladíkem nijak zvlášť nadšená nebyla: vydání teplého jídla nijak neohlásil, čili nesmělí by v bufetu mohli čekat donekonečna a jemu by se na pultě hromadily plné misky, a navíc svým huhňavým hlasem a masivní teplou šálou kolem krku jakoby říkal “nebýt tvýho blbýho hladu, ležím teď v posteli”.

Když jsme tedy vyzískali objednávku, zamířili jsme s ní k jídelnímu pultu u zdi, který svou výškou umožňuje pohodlnější vyjídání misek než nižší kulaté stoly (díky Kačce_Žvýkačce za doporučení nejvhodnějšího způsobu stolování!). Nádobí na stolcích i vystavené přísady obsluha průběžně kontroluje a uklízí, nemá na to ale moc času, čili při pohybu po lokále dávejte pozor – můj zimník byl díky jakémusi patlanci chilli omáčky na čistírnu.

Nepříjemnosti spojené s prostředím a obsluhou naštěstí bohatě vynahrazuje jídlo samotné. Do začátku jsme otestovali čerstvé nesmažené závitky v hovězí variantě, s rýžovými nudlemi, kousky pečeného hovězího a hlavně s celým svazkem voňavých a křupavých čerstvých bylinek. Zatímco můj spolustolovník mezi kousanci mumlal, že “tohle by měli dělat všude”, přemýšela jsem, proč to vlastně nedělají a kde česká kuchyně o čerstvé bylinky přišla (protože i moje babička bez bázně v čerstvém stavu zvládá jenom libeček, petrželku a šnytlík).

Zatímco závitky jsme posoudili jako především letní jídlo, mísa s hovězí polévkou pho bo byla typickým zástupcem stravy zimní. Ze silného vývaru se ještě kouřilo, plavaly v něm tenké plátky hovězího, přiměřené množství nudlí a hlavně opět pořádná hrst zeleného lupení. V tomto případě kromě aromatického koriandru sehrála důstojně svoji roli i štiplavá jarní cibulka. Jednoduše dobrota.

Kromě chutného jídla tu stojí za to i pohled do maxihrnce, kde se za mírného klokotání pěkně zvolna vaří obří kusy hovězího masa. Kromě vjemů chuťových a čichových tak zdejší podnik nabízí i vizuální kontrolu, že místní kuchyně není žádný švindl. Pokud tedy budete mít cestu kolem, neváhejte – pro úvod do vietnamské kuchyně všemi smysly je Pho Vietnam to pravé místo.

Tuhle recenzi píšu možná až po dvacáté návštěvě, ne proto, že bych vám v ní sdělila něco objevného, ale prostě proto, že si tenhle podnik pochvalu na SCUKu zaslouží. Z první návštěvy jsem byla rozpačitá, nejsem zvyklá jíst ve stoje v ne zrovna kulturním prostředí, i když na to předešlé recenze upozorňovaly. Pokud sem půjdete poprvé určitě se nenechte odradit ani prostředím ani nabídkou sushi a podobných off topic záležitostí. Sázkou na jistotu je pho, já preferuji hovězí verzi pho bo (79 Kč) a dále čerstvé závitky (30 Kč/ks). Chybu neuděláte ani když zkusíte smažené závitky (15 Kč/ks). Překvapuje mě, jak vedle těch čerstvých frčí. Poslední dobou jsou k mání i rybí karbanátky na špejli s bylinkami, zeleninou, nudlemi a typickou omáčkou (85 Kč).

Nenechte se odradit ani poměrně dlouhou frontou, postupuje docela rychle, velká část hostů si bere jídlo sebou, takže se dostane na všechny jídlem i prostorem. S obsluhujícím personálem se domluvíte nejen pomocí čísel, ale klidně i slovy, nikdy jsem neměla nejmenší problém. Vždycky mi přijde legrační, jak se brání sebemenšímu dýšku, asi se to ve Vietnamu nenosí.

Moje klasická objednávka je pho bo + 1 čerstvý závitek. Než mi polévku přichystají stačím akorát sníst poměrně velký závitek plněný rýžovými nudlemi, vaječnou omeletou, krevetami, vepřovým masem a zeleninou, ke kterému se podává pikantní omáčka z rýžového octa. Kdyby mi tak strašně nechutnala ta polévka, mohla bych si dát k obědu jen ty závitky. Ale místní pho bo mi přijde asi nejlepší v Praze. Při objednávce nebo čekání na jídlo můžete pozorovat veliké hrnce, ve kterých bublá vývar z kostí a můžete si být jistí, že pho nebude žádný instant. Maso v polévce je pěkně jemné, nakrájené na tenké plátky. Kromě něj najdete v polévce spoustu nudlí, mungo klíčky, cibuli, bylinky – hlavně koriandr a trochu pepře. Vedle kasy bývá ještě miska s chilli papričkami a citronem nebo limetou na dochucení. Já si do pho někdy trochu prasácky leju omáčku, co mi zbyde po závitku, je pikantní i kyselá, skoro jako ty papričky s citronem a česnekem navrch.

Technicky nejvýhodnější je konzumace u vyššího barového pultu u zdi. V bistru, a donedávna i venku, jsou sice stoly, ale ty jsou nižší, musíte se tudíž hrbit a riziko pocintání se polévkou je poměrně vysoké. Bude-li místo, miřte dozadu. Pokud máte, trochu jako já, problém s hůlkami na vícero použití, vezměte si hned u kasy ty jednorázové a pak už vystačíte jen se lžící.

Jo a kdyby náhodou měli bambusový salát v krabičkách na doma (30 Kč), tak ho zkuste, lehce pikantní ale svěží chuť vás možná příjemně překvapí.

O Pho Vietnam jsem se chystal napsat již několikrát, ale vždy mi v tom -mimo mé lenosti- zabránily nastalé změny. Pho Vietnam začínalo jako „asijské bistro“, kde se na stěně potkává sushi s kung paem a vietnamské speciality jste hledali naškrábané na papíře na pultu. Jenže právě pho a nesmažené závitky si získaly největší popularitu a s ní i místo na nabídce vylepené na zdi. Pak ovšem přišla rána – podnik je bistro, nikoliv restaurace, proto hygiena zakázala židle, talíře a kovové příbory…

Prostor bistra je jednoduchý – bílé stěny s vylepenou nabídkou, pár stolků k občerstvení ve stoje a pult s kasou, kde se chladí závitky. Na to, kolik tam projde lidí, a v mezích bistra jsou stolky docela uklizené. V létě jsem ocenil venkovní „zahrádku na chodníku“, na zimu už to nebude ono…

Obsluha je uctivá, jak se na Asiaty sluší, ale problémy se ukrývají v komunikaci. „Co je pokrm XYZ?" „To je XYZ.“ "Hm, tak si dám XYZ s nudlemi.“ A dostal jsem to s rýží…

Mám dilema ohledně hodnocení jídel, ve smyslu množného čísla. Nikdy jsem tam nejedl čínu ani sushi (o tom jsem však zaslechl, že v dané cenové kategorii velmi dobré). Párkrát jsem zkusil bun bo nam bo, ale příliš mě nezaujalo. Jednotlivé složky – nudle, hovězí na kousky, zelenina, arašídy, osmažená cibulka(?), zálivka – to vše mi v jídle přišlo nepropojené. Např. samotné nudle byly bez chuti, suché, po přidání zálivky zase rozblemcané (jak správně odhadnout množství..?). Možná za to ovšem může servírování na mělkém talíři, kde se obří porce hůře promíchává. Jednou jsem měl smažené závitky a masový karbanátek, ale byly více mastné / méně chutné, než bych preferoval.
Takže mi zbývají dvě jídla – ze kterých jsem ovšem nadšen a dříve jsem za nimi chodil jednou týdně. Čerstvé závitky jsou exploze chutí. Nudle, krevety, máta, koriandr, zabalené do rýžového papíru a namáčené do jemně pikantní zálivky (kterou bych klidně jedl po lžičkách). Ideální pokrm na léto – lehký, osvěžující. Pho, nudlopolévka jako hlavní jídlo, si u nás postupně získává popularitu. Zde ho nabízí ve třech druzích – kuřecí, hovězí, pečené hovězí. Kuřecí jsem nezkoušel, obyčejné hovězí mi oproti pečenému přijde málo výrazné, takže mým favoritem je posledně zmiňovaný. Líbí se mi, o jak jednoduché jídlo se jedná – vývar, nudle, bylinky (předpokládám citronová tráva a/nebo koriandr) a měkké šťavnaté maso, jehož porce předčí hospodské hotovky. Zasytí, osvěží, vhodné na léto, zimu i kocovinu.
Asijská kuchyně je zatížena užíváním glutamátu. Nakolik je to spolehlivý indikátor – po jídle s MSG mám větší žízeň. Nudle i závitky jsou z tohohle pohledu v pořádku, ale do pho asi něco přidávají…

Moje první setkání s pho proběhlo v Texasu, kde jsme občas jezdili na „polívku k vietnamcům“. Tehdy jsem ještě jako nevědomé foodie kuřátko netušila, že ta polívka je pho a že je to naprosto geniální vynález. Další setkání s pho proběhlo nedávno v Londýně a teď jsem našla jedno na Jířáku.

Na náměstí burácel program žižkovského vinobraní, burčák tekl proudem a pekly se bramborové placky a klobásy. Já jsem však těmito pochutinami opovrhla – a se mnou kupodivu dost dalších lidí – a zamířila jsem si na „polívku“.

Bistro je tvořeno jednou místností, ve které se vaří vývary, rýže, smaží se závitky, prostě veškerá příprava. Ve vitrínce pultu jsou hotové závitky a vyskládané omáčky v kelímkách.
Podél zadní stěny je pult na jezení na stojáka a pak dva stolky na sezení (židle ale tentokrát někde zmizely). Před bistrem byla ještě pidi zahrádka – taky na stojáka a plná. V bistru bylo pekelné vedro a fronta, ale objednávky tu zpracovávají tak rychle, že jsem si nestihla pomalu ani přečíst nabídku a už jsem byla na řadě. Nabídka je dost zmatená – část je v podobě fotek na stěnách včetně nabídky sushi (jen v boxech…?), celá nabídka je sepsaná na žluté tabuli vedle pultu (po příchodu vpravo, na místě, na které se určitě nepodíváte jako první).
Pro urychlení situace jsem nedočetla celé menu a dala jsem si základní kuřecí pho (79 Kč) a smažený závitek (15 Kč) – ten jsem dostala hned do ruky do ubrousku a protože byl čerstvě usmažený, tak jsem si trochu popálila prsty, když jsem zápolila s peněženkou.

Pho jsem dostala do dalších dvou minut. Naštěstí se uvolnil stolek venku a já si šla chladit prsty ven. Popadla jsem hůlky a lžíci a zabrala si stolek s ještě neodklizeným nádobím, které bohužel neodnesli do konce mého pobytu v bistru.

Jinak závitek byl křupavý, šťavnatý, hodně pepřový a pikantní. V samotném pho bylo hodně masa a posypané bylo spoustou čerstvých koriandrových lístků, čerstvé cibulky a bambusových výhonků. Vývar byl (po zkušenostech z Londýna) na mě trochu vodnatý, ale jinak ok. Citrón jsem nedostala a do bistra jsem ho už hledat nešla. U vedlejšího stolu si polévku ještě dolepšovali octem (?) a dosypávali si chilli papričky…

Skrz okno jsem pozorovala další objednávky a došla k následujícímu zjištění –
1) hodně zákazníků jsou vietnamci (známka kvality?)
2) musíte vědět pro co jdete a jak/s čím se to jí – předpokládá se to a nikdo vám moc neporadí, takže pro začátečníky stylem pokus/omyl
3) personál stíhá řešit objednávky, ale ne odklízet nádobí na stolech…
takže 4) chodí se většinou pro jídlo take-away (pravděpodobně lepší varianta, sníst si jídlo doma, než se tlačit v přeplněném bistru nebo na zahrádce).

Maličké bistro s vietnamskou kuchyní, uvnitř jeden stůl k sezení a k němu dost dusno, pára a vůně jídel, která připravují hned vedle vás za pultem k placení. Venku na kryté zahrádce pět stolů na stání – díky tomu je bistro hodně vidět a každý si ho všimne. K tomu je zahrádka pořád skoro plná. Jsem zvědavá, jak to budou řešit v zimě. Ale i teď si hodně lidí bere jídlo s sebou.

Nabídka jídel je dost nepřehledná – některá jsou s velkým obrazem hned proti vchodu, potom si všimnete dalších fotek na stěně za vámi a při troše štěstí najdete žlutou tabuli s celým menu, nyní kromě angličtiny a vietnamštiny i v češtině. Kromě vietnamských jídel nabízejí i sushi, ale mají ho už hotové v chladicím pultu u kasy a nikoho jsem to jíst neviděla (proč taky) – nenechte se tedy odradit jejich obřími obrázky.

Jde o samoobsluhu, u kasy si objednáte, a až na vás kývnou, tak i vyzvednete.

My jsme začali polévkou Pho v hovězí verzi. Nejvýrazněji chutná po čerstvém koriandru, je plná čerstvé jarní cibulky, nudlí a tenkých plátků hovězího, které se úplně rozpadá, stačí dloubnout lžící. Porce je obrovitá; komu přijde 80 korun za polévku moc, vězte, že zastoupí hlavní chod. Polévku mají také v kuřecí verzi.

Souhlasí, že nejvíce lidí si objednává kousky hovězího s arašídy, nudlemi a neidentifikovatelnými výpečky navrchu; ani my jsme neodolali. (Nevím, jestli je to tím, že je to místní specialita, nebo je to při uspořádání obrázkové nabídky první a chvíli jediné jídlo, které při příchodu z nabídky vidíte). Stejně jako v polévce bylo hovězí křehké, doplněné koriandrem a jarní cibulkou. Jemně opražené arašídy jsou hlavní chutí.

Jako druhé jídlo jsme vybrali tofu v rajčatové omáčce s rýží. Tofu bylo velmi příjemným překvapením, velké pevné kousky, žádná rozpadající se břečka z obchoďáku. Rýže slepená ideálně pro práci s hůlkami, nikoli ale rozvařená. Omáčka byla nejslabší, rajčata z konzervy dochucená pro mě už ten den známou kombinací koriandr – jarní cibulka. Obě jídla pak doprovázel nakrájený, místy unavený zelený salát, a k hovězímu byla ještě kopička nakyslého zelí.

Uvnitř bistra vás uvítá cedule s nápisem, že z hygienických důvodů jim zakázali používat kovové příbory a židle k sezení, takže v Pho si můžete dát jídlo jen s plastikovým příborem a „na stojáka“. (Byť pak tedy nechápu, proč tam jeden stůl se čtyřmi židlemi mají?) I tak tedy: nebát se a jít si objednat. Další efekt „bistrovosti“ je ten, že na záchod musíte buďto kousek vedle do Aromi, nebo do metra.

Pho je prý vietnamská nudlová polévka. Musím říct, že polévka je tady tak dobrá, že jsem dlouho žádnou takhle dobrou polévku nejedl. Vývar má příjemnou chuť po asijských čerstvých bylinkách, varianta s hovězím masem (tenké plátečky, Evropan by je asi přirovnal k rostbífu) byla epochální. To vše s řádnou porcí rýžových nudlí a sójových klíčků. Cena pouhých 79 Kč! Určitě stačí jako hlavní chod. Polévku jsem si zde dal dvakrát a pokaždé byla naprosto dokonalá, tedy za scukovských pět bodů!

Jarní závitek (15 Kč) ušel, byl bohatě plněný zeleninou, žádná těstová houžvička.

Hlavní chody proběhly dva. Já pln polévky jsem si díkybohu objednal jídlo, které bylo docela hnusné, takže jsem se nemusel cítit špatně, že jsem do něj jen ďobnul a snědl pak podstatnou část hlavního jídla kamarádce. Já si dal jakousi asijskou šlichtu s kuřetem a rýží. Bylo to utopené ve sweet chilli omáčce, zelenina vypadala mraženě, žampiony byly z konzervy (naložené navíc v kyselém láku), vůbec to bylo hodně hnusné, čerstvé byly jen kousky papriky a chuťově to bylo jak velmi podprůměrná „čína“ od žižkovského Pepíka. Tohle jídlo nebrat, byť stálo 89 Kč. Když jsem se rozhlédl kolem, tak všichni jedli jedno a to samé jídlo, pravděpodobně místní vyhlášenou specialitu – hovězí s nudlemi a arašídy. Příště to zkusím.

Kamarádka si dala hovězí se zelenými fazolkami a rýžovými nudlemi. Tady však zabodovali. Hovězí mělo skvělou chuť ohníčku (v počáteční části přípravy totiž pánev pěkně blafla a šlehaly z ní metrové plameny), maso bylo vynikajícím způsobem ochucené a rýžové nudličky jako příloha také nebyly špatné. Snad jen opět zamrzelo, že fazolky vypadaly „předpřipraveně“ (buď mrazák, nebo předvařené – nebo předvařený mrazák). Ale cena byla opět „lidová“ pod sto korun, takže si člověk asi nemůže stěžovat.

Tohle jídlo tedy bylo vynikající, polévka jakbysmet. Nebýt té hrůzy s kuřecím masem (jeden kousek mi přišel vyloženě špatný i jako kvalita masa), tak bych dal klidně poměr cena výkon čtyřku za kvalitu. Jen mě trochu zamrzelo, že žádné jídlo nebylo s pečenou rýží – známá totiž ve Vietnamu byla na dovolené a říkala, že pečená rýže jako příloha byla pomalu lepší než vše, co k tomu jídlu ve Vietnamu dávali.

Jinak kdo neumí anglicky, musí si vystačit s ukazováním na obrázky. Jídelní lístek je pouze na zdi ve vietnamštině s popiskou v angličtině.

Samotný podnik = jeden stůl s židlemi. Působí to tady opravdu dost nevábně, raději jsem si vždy odnesl jídlo na „zahrádku“, což je asi pět stolů, u kterých se jí vestoje. Na nějaké facebook stránce jsem četl, že pro samotné Vietnamce je stůl prý dost vysoko, já se svými 187 cm jsem neměl problém :o). Obsluha = paní u pokladny. Jedna hovořila docela obstojně česky, řekla mi i, ať si do polévky dám lžíci octa s česnekem a čili, že to polévce prospěje. Při druhé návštěvě tam byla paní, která nerozuměla ani „V1“, tak když jsem ukázal na polévku, tak to vietnamsky přečetla. Něco mi říká, že to tu asi není primárně pro Čechy, ale že sem chodí hlavně Vietnamci – viz menu ve vietnamštině, což se moc nevidí.