Julii jsme objevili při svých pravidelných příjezdech do Krkonoš. Stojí trochu osamoceně u silnice v Jilemnici, před odbočkou na Benecko. Secesní vila nejdřív prošla rekonstrukcí a zanedlouho po ní se objevily cedule oznamující otevření restaurace. Tu necelý rok provozuje mladý pár, který se stará o kuchyň, obsluhu i celý penzion. Recenze je založena na minimálně sedmi návštěvách.

Julie nenadchne příznivce chladných moderních linií – interiér je vymalován pastelovými barvami a v předsíni na zdi nechybí antický sloup ze štuku, „podepírající“ vchod na chodbu. Hlavní jídelní prostor tvoří dva bývalé pokoje s vysokými stropy, které byly možná propojeny vysazením dvoukřídlých dveří. Barevnost, sklon k všelijakým kudrlinkám a zdrobnělinkám se odrážejí i v jídelním lístku, stylu jídla a jeho prezentaci. Pokud však tento vizuální útok překonáte, dostanete se na místní poměry kvalitní jídlo, které ve zdejším kraji rozhodně není pravidlem.

Jídelní lístek, vyvedený v ozdobném písmu rozdílné velikosti v řádcích ve tvaru vlnovky, je založen na české kuchyni a grilovaných masech. Mnohé z toho, co jsme zatím ochutnali, bych doporučil ostatním. Grilovaná masa, která patří k tomu nejdražšímu v restauraci (max. 180 Kč i s přílohou), grilované koleno, jehož maso se „rozsýpá“, i polévky, které nenesou stopy přídavných látek. Např. donedávna nabízená „brambůrka“ měla vložku z grilované zeleniny. Je pravda, že občas výkon kuchyně kolísá – např. menší kousky grilovaného masa bývají sušší, jindy ale dostanete kousek panenky nebo krkovice v celku, a to je pak na jedničku. Na grilované brambory používají „americké“ koření, na druhou stranu v létě zajímavě využívají libeček z místní zahrádky. Talíře občas „zdobí“ nakrouhané neochucené zelí, ale občas i malá mistička se salátem s klasickou octovou zálivkou. Ojediněle se také projevila snaha zužitkovat vše, co je po ruce (popř. nahradit chybějící položku), a některé ingredience jsou bez upozornění zaměněny za jiné, popř. nejsou stejné jako minule. Obecně jim jdou lépe tradiční česká jídla než třeba ta vegetariánská. K jídlu začali automaticky servírovat karafu s vodou z vodovodu, což je počin stále ojedinělý.

Obsluha je uctivá a atmosféra působí domácím a možná trochu starosvětským dojmem – tedy pokud zrovna prostor neovládá širokoúhlá televize. I přes nejrůznější výtky je restaurace postavená na solidním jídle, což je základním předpokladem jejího úspěchu v místě pohodlně dosažitelném pouze po silnici, kde uživit se není jen tak. V létě je k dispozici i zahrádka. Doporučuji neřídit se vzhledem pokrmů na webových stránkách restaurace ;-)