Patří-li Jeseníky mezi vaše výletní destinace, umocněte dojem z pobytu jídlem manželů Drozdových v Karlově pod Pradědem v Malé Morávce. Jakmile totiž vstoupíte do jejich zrekonstruované Stodoly, jste nadobro lapeni. V zimě hřeje už jen pohled na kouřící se punč, v létě tu lákají na efektně nainstalované pekáče s borůvkovými koláči a výstavku z denní nabídky. Návštěvu plánujte od pátku do neděle. Manželé totiž pracují v Praze, kdežto do Karlova se dle vlastních slov jezdí bavit tím, že „vymýšlí jídla“.

Po usazení a rozkoukání se začnete obdivovat zavařeniny paní domácí. Odnést si tak s sebou můžete pomerančovou s whisky, jahodová povidla nebo hrušku s jeřabinami. My se nenechali dlouho pobízet a po krátkém zalistování jsme již chutnali první chod. Začít toskánskou polévkou (45,–) s kapustou a bílými fazolkami, podávanou s teplou bylinkovou focacciou a čtvrtinkou limetky, nebyla vůbec marná volba. Ač jemná a nekomplikovaná, vzbudila ve mně ryzí nadšení. Stejně tak rillettes (46,–), francouzská škvarková pomazánka na bílém víně, podávaná prozměnu s dýňovým chlebem, nás pohladila po duši a natěšila na to hlavní.

Nechali jsme si doporučit risotto s hříbky a zelenými fazolkami (120,–) a kančí medailonky s višňovou omáčkou (180,–). Z rizotta vystupoval silný vývar a čerstvé bylinky. Fazolky nenechal kuchař rozbřednout a ponechal jim jásavou zeleň. Hříbky z čistých okolních lesů aroma pokrmu perfektně doladily a doplnily tak výborný chuťový dozvuk. I když byl do pokrmu vmíchán sýr typu parmazán, šlo spíše o rizoto, než o risotto, avšak v provedení, kterému nelze nic vytknout. O absolutní nadšení se ovšem zasloužil kanec pohodlně usazený v rozmarýnem ovoněném sosu, který ponechal masu svůj zvěřinový projev. Jeho střed oplýval šťávami a příborovému noži nekladlo žádný odpor. Vrcholem pak byla omáčka z višní. Celé, pecky zbavené plody, báječně nepřeslazené, umocnily celé toto baboletní představení.

Obsluha v podobě mladého klučiny uměla doporučit, popsat pokrmy a naše šťouravé dotazy byla ochotna dozjistit. K dispozici nám byl pepř i sůl v mlýnku a samozřejmostí jsou i nahřáté talíře. Mým dalším milým zjištěním byla karafka vody automaticky předložená spolu s vínem. Ač Znovín zrovna neoblibuji, Sauvignon VOC 2010 mile překvapil výraznou vůní i harmonií kyselin a zbytkového cukru. Při cestě domů se možná jako my přistihnete, že vás zdobí přihlouplý spokojený úsměv :)