Když jsme při jednom z výletů zabloudili do Mníšku pod Brdy a do zámecké prohlídky zbývala ještě půlhodina, zaujala nás budova hned vedle zámecké brány – zejména její nápadný nápis Pekařství / Cukrářství Jarolímek. Říkali jsme si, že na kávu a něco sladkého bude těch třicet minut docela určitě stačit, otevřeným oknem jsme nahlédli do provozu (takže domácí zákusky!) a vstoupili do prodejny.

Jedná se spíš o prodejničku, místa je tak na čtyři, na pět zákazníků a teprve za prodejnou je v úzké místnosti, vlastně spíš chodbě, možné posedět u kávy a dortíku. Sortiment zákusků je sice docela široký, ale není nikterak převratný. Možná jsou Mníšečtí příliš konzervativní, ale kromě sady diabetických sladkostí jsem snad všechno ostatní už viděla jinde. Požádali jsme tedy o dvě cappuccina, ořechový košíček a jablečný řez, který jako jeden z mála vzbudil moji zvědavost (to hned tak někde nepečou).

Paní prodavačka se nejdřív vrhla na cappuccina a nechala nás postávat u pultu, abychom si dobroty ještě jednou pořádně prohlédli, od cappuccin přešla k umývání talířků, k vyndavání ubrousků, pak se vrátila ke cappuccinům – zkrátka než se dostala k tomu, aby nám vyndala z vitríny košíček a řez, byla v prodejně fronta až ke dveřím (což znanemalo asi pět či šest lidí), a to přesto, že se paralelně snažily obsluhovat zákazníky i další dvě prodavačky. Asi tam nejsou zvyklí na takový nával.

Další ťafka nás čekala u stolku, kam jsme si sedli a ponořili se do svých cappuccin. Že budou z automatu, na to jsme byli upozorněni předem, ale buď zmáčkla prodavačka špatný knoflík, nebo pan Nescafé při montáži automatu zavedl rourky špatně – naše kafata totiž neviděla mléko ani v televizi.

Ale abych se dostala k veselejším stránkám podniku: pan Jarolímek dělá poctivé a pořádné zákusky. Nijak zvlášť neexperimentuje, ale proč taky, když lidi stejně vždycky chtějí větrníky a kremrole, že? Nic nešidí – když řekne šlehačka, myslí šlehačku, a když řekne čokoláda, myslí čokoládu. Jablečný řez byl plný strouhaných jablíček a skořice, ořechový košíček měl zase skutečnou náplň z mletých oříšků a politý byl pořádnou porcí čokopolevy. Vůbec bych se nedivila, kdyby jablka nebo ořechy pocházely ze zahrad někde v okolí. Všechny zákusky jsou pořádná porce, kolikrát stačí spíš na menší oběd než na svačinu, přitom stojí kolem desetikoruny. A že nejsou jeden jako druhý? No, vždyť je pečou lidi, ne stroje.

U Jarolímků v Mníšku mají otevřeno denně už od šesti a nabídnou vám za přijatelné ceny velké porce z poctivých surovin – přesně to, co hledáte v takové pekárně v podzámčí. (Pokud máte chutě spíše zámecké, cukrárna Fregatta v Měchenicích je odtud 15 kilometrů.)