Podnik řezníka Jana Pavlise jede v zelené. Ne že by byl výhradně bio a eko ( ikdyž i takové kousky masa se tu najdou), ale především má zelené markýzy a celkové logo podniku (včetně copyrightu) i vizuální styl webu působí mnohem designověji než obyvklá červeno-bílá řeznictví. Teď jde o to, zda formě odpovídá i obsah..
Tahle recenze nebude moc obsáhlá, Pavlise mám celkem z ruky, takže například uzenářský pultík jsem dosud neměla příležitost omrknout. Nicméně když jsem poprvé jela kolem tramvají, málem jsem si vykroutila krk – co je to za za zajímavý krám? a cože to čtu na ceduli – celá telecí ledvina v tuku? To se věru moc často nevidí.
První návštěva mi ale přinesla zklamání – bylo to v sobotu, řeznictví vykradené (na pultě se povaloval standard typu pár fláků hovězího, vepře a kuřecí prsa), obsluha znuděná a pomalu s očima na hodinách. Raději jsem odtud zamířila na farmářské trhy, kde zrovna vrcholila sezona jehněčího..
Teď v zimě jsem dala Pavlisovi novou šanci. A docela se mi zamlouvá. To nejzajímavější ze sortimentu si můžete prohlédnout ve venkovní výloze, ani nemusíte vejít. (vevnitř to mimochodem vypadá jako v klasickém řeznictví, tady žádnou interiérovou inovaci nečekejte). Maso na steaky či telecí je ve výkladu vakuováno v úhledných balíčcích. Tato venkovní prezentace ale má zas nevýhodu, že když jste uvnitř, tak si nejste s to vybavit, co jste venku viděli a hlavně kolik to stálo. (já jsem třeba nechala ke své vybrané telecí ledvině přihodit ještě kousíček libovolného telecího, což byl plátek roštěnky za cca 560 kg a účet rázem poskočil o dvě stovky, což mě trochu zaskočilo. )
Ale i vevnitř byly celkem prima věci (dá si někdo vepřový ocásek? selečí krk?morkové kosti?)
Obsluha byla příjemná a informovaná, maso prý pochází převážně z čekých farem a teleta jsou mléčná. Nicméně k dokonalosti a prodejnímu talentu jako u Kšánů jim přece jen ještě něco chybí. Nikdo se nepoptal jak maso nakrájet, jak ho budu připravovat..
Hodnotit po dvou návštěvách je trochu málo, aurčitě si čas udělám a na Vinohrady zajedu.