Když jsem dříve pracoval v nedaleké Písecké ulici, chodilo se do Paula ať už na pracovní schůzky, nebo se zde dělaly objednávky občerstvení do zasedačky.

Musím říct, že jsem tak měl tu čest ochutnat celou řadu produktů a nikdy jsem nebyl s ničím nespokojen. Ačkoliv nejsem moc „na sladké", musím říct, že sladké pečivo mi v Paulovi chutná více než třeba jejich "slané" bagety, ačkoliv ta s mozzarellou, rajčaty a pestem je opravdu šťavnatá – což může být ale dvousečné, protože po delší době na talíři má bagetka tu vadu, že se "rozblemcne“.

Ze sladkého jsem si oblíbil rozinkový šnek a angličanku s meruňkami. Občas doporučuji zakoupit i pečivo, například chleba s rozinkami – hodí se docela k sýrům a vínu.

Obsluha umí poradit, doporučit a dokonce – když jsme měli jednou opravdu velikou objednávku, tak se jeden zaměstnanec Paula uvolil, že nám s pár krabicemi pomůže až do auta.

Byť se prostředí snaží o to být „útulné", nějak si nedokážu představit, že bych si dobrovolně sedl ke stolům pod eskalátor, nebo do "interiéru“. Nějak mě ty prostory v nákupních centrech nelákají, abych zde seděl vyjma pracovních schůzek. Raději si zakoupené jídlo odnesu domů.

Paul je francouzské pekařství s poměrně dlouhou rodinnou tradicí. V Paláci Flóra ho najdete dokonce na dvou místech. Hned u vstupu z metra je malý prodejní stánek, kde si můžete pekařské výrobky koupit s sebou domů. O patro níž se nachází hlavní provozovna, která má kromě klasického prodejního pultu i samoobslužnou kavárnu. Sortiment v hlavní provozovně je obsáhlejší, kromě pečiva si zde můžete dát polévku, zeleninový salát a doplnit je nápoji – čajem, kávou, vodou apod.

Já k Paulovi chodím výhradně do kavárenské části, obvykle na čaj a něco sladkého k tomu. Můžete zde využít cenově zvýhodněné nabídky snídaňových menu (výběr pečiva + čaj nebo káva), které sice dostanete po celý den, ale také pokaždé stejné, což je škoda, protože sortiment je tu široký a byla by škoda toho neochutnat více.
Čaj dávají do velké konvice, bohužel v tomto objemu vytvoříte pouze slabý nálev, u zeleného čaje zase překvapuje mátová příchuť.
Vlastní pekařské a cukrárenské výrobky jsou voňavé, křupavé, jak krásně vypadají, tak i dobře chutnají. Máslové pečivo prostě voní máslem, meruňková marmeláda chutná opravdu meruňkově a tak dále. Výrobky můžou sloužit i jako vzor pro vaši domácí výrobu. Ceny jsou zde vyšší, údajně tu můžete koupit nejdražší chleba v Praze.

Při každé mé dosavadní návštěvě byla obsluha milá, usměvavá, ochotná vše vysvětlit a poradit při výběru. Viděla jsem, jak na požádání ohřívala přinesenou dětskou výživu nebo radila staršímu zákazníkovi, který tu byl zjevně poprvé a byl zaskočen šíří nabídky.

Paul vlastní ve Francii velký sklad starých odložených okenic, dveří, oken, žídlí a dalších artefaktů, ze kterých pak architekt vymýšlí interiér kavárny. Schválně se tu někdy trochu porozhlídněte. Tenhle způsob zařizování je docela sympatický. Nepovedlo se však sezení na čalouněných lavicích, na kterých zapadnete tak hluboko, že máte „vysoko do žlabu“. Také by se sem hodilo umývadlo, které dnes najdete i v obyčejném fastfoodu.

U Paula na Floře se občas stavuji pro pečivo, občas na pracovní schůzku. Prostředí je poznamenáno umístěním v rušném obchodním centru – klid a pohodu tu nehledejte. Relativní oddych si můžete dopřát pouze v „sedící“ části.

O personálu toho nemůžu moc říci, jsou přiměřeně ochotní a problém nebyl, ani když jsem potřebovala vysvětlit rozdíly mezi třemi druhy chleba. I když za mnou stálo několik lidí, slečna neměla problém vše objasnit a doporučit.

Kvalita je na velmi slušné úrovni. Pečivo mohu doporučit bez výhrad, téměř to samé platí na dortíky, perfektně připravenou kávu tu ovšem nehledejte.

Pečivo si sem chodím kupovat tak jednou za jeden až dva měsíce. Nesedám si do kavárny, jen nakupuju u pultu. Mými oblíbenými kousky je čokoládová rolka a palmier – oboje s máslovou chutí bez lepkavého pocitu na patře, který občas někde potkám u nedobrého margarínového pečiva. Jsem spokojená i s bagetami – nadýchaná střída a křupavá kůrka.

Prostředí odpovídá pultovému prodeji ve velkém obchodním centru – pořád spousta ruchu za zády a člověk aby hlídal kabelku. Personál bývá většinou dost znuděný, což vzhledem k denní době, kdy sem obvykle chodím (kolem jedenácté dopoledne), je docela překvapující. Nedostala jsem nikdy ani pořádnou odpověď na otázku, čím se liší jednotlivé druhy baget (jsou dost daleko, tak špatně vidím, která semínka jsou v nich zamíchaná).