Tenhle dárek k Ježíšku byl dlouho očekávaný: sádrokartonové zástěny v jednom z koutů obchodního centra Chodov inzerovaly budoucí Paulovu pekárnu snad dva měsíce předem. Ale až teď, po dlouhém okukování a očichávání, se obchod konečně otevřel, rozzářil a rozvoněl.

Říkám obchod, ale není to tak docela pravda: narozdíl od svého staršího bratříčka na Andělu je chodovský Paul přinejmenším z poloviny opravdovou kavárnou. Místo k sezení tu najde dobrých dvacet hostů (většina lidí ve frontě přede mnou si skutečně šla sednou s kávou a croissantem), a ti, kteří mají štěstí a vklouznou až do zadní části posezení, nebudou ani bezprostředně okopáváni kolemjdoucími nakupujícími. Trochu mě trápí nepřehlednost nákupu – dlouhý pult má dvě pokladny na opačných koncích a systém rozdělování zákazníků k nim není zcela jasný. Kromě toho bude muset obsluha začít o něco rychleji kmitat, dva prodavači dnes obsluhovali 4 či 5 zákazníků přede mnou dobrých deset minut, a slečna stojící ve frontě za mnou dokonce po chvíli čekání vzdala.

Abych ale jen nežehrala… Prodavač Rosťa byl usměvaný, vstřícný a vyvolal ve mně dojem, že mu působí skutečnou rozkoš v téhle pekárně pracovat. Někteří zákazníci budou mít možná obtíže čekat “na svou kávičku maličkou sekundičku” nebo vyrovnat se s tím, že prodavač komentuje jejich volbu jako “prostě super”, ale já říkám: yay! Jen houšť!

Nabízené zboží je shodné (typově i kvalitativně) s ostatními Paulovými pobočkami. U pokladny bylo možné ochutnat olivový chléb (až mi přišlo zvláštní. že se do něj lidi moc nehrnou…), nakonec jsem v rámci testování vybrala dva twisty: olivový (“Stejné těsto jako ten chléb, a je taky úplně stejně výborný,” říkal Rosťa.) a sýrový. Oba (po 19 Kč) mají známou vláčnost Paulova kynutého pšeničného pečiva a jsou přímo nabité kousky oliv, resp. sýra.

Z tohohle vánočního překvapení mám zkrátka nelíčenou radost a bojím se jediného: Dokud jsem jezdila pro Paulovy chleby na Anděl, dopřála jsem si je tak jednou do měsíce. Teď, s novým Paulem hned za domem – peněženko, je mi tě líto…