Má francouzská tetička s úsměvem poznamenala, že „tam u nich“ Paul rozhodně není vyloženě nadprůměrnou značkou, byť existuje již od roku 1889. Ovšem „tady u nás“ představuje téměř zjevení. Poctivě zpracované poctivé suroviny totiž stále ještě nejsou až tak běžné.

Napsat na pekárničku Paul u Anděla „Salon du Thé“ je poněkud drzé. Očekávali byste totiž, že si zde v klidu posedíte, místo toho vás v uzounké prodejně očekává pouze pár vysokých stolků na stojáka, které mi vzhledem k typu sortimentu připadají nadmíru nedůstojné. Proto zde nakupuji pouze s sebou. Oceňuji balení koláčů a dortíků do pevných krabiček. Personál je zde vstřícný tak akorát, nezaznamenala jsem nikdy žádný kiks, ale ani snahu nějak zvlášť zboží nabídnout.

V nabídce jsou plněné bagety, dále různé druhy chleba a pak sladké pečivo, koláče a dortíky.
Pain au chocolat v mém přísném hodnocení dosáhne na dvojku – bývá trochu moc vypečený, poměr těsto-čokoláda je ale optimální. Mám skoro raději jeho miniverzi. V té lze zakoupit také croissanty a hrozinkové šneky a finančně vás to nezruinuje.
Těší mě stálá nabídka rebarborového koláčku, millefeuille také nezklame. Mají dobrou nabídku makronek.
Včera jsem zakoupila také meruňkový a švestkový koláč, oba měly velmi křehké těsto, i když na můj vkus trochu moc tvrdé, náplň byla vláčná a splňovala nároky na tzv. mokrou buchtu.

Syn během posledního nákupu realisticky konstatoval, že „za cenu jedné koblihy jich vedle v Tescu koupí čtyři“. Je vidět, že ho mám na téma poměr cena/výkon ještě dost co učit.

Provozovna se nachází na nejrušnějším rohu Smíchova a vzhledem ke své velikosti je většinou přeplněná. Přes nával se mi podařilo zběžně před nákupem prozkoumat sortiment a plna očekávání se zařadila do fronty.

Fronta ubývala velmi rychle a obsluha si udržovala příjemné vystupování. Nicméně na zajímavý rozhovor o specificích sortimentu to nebylo.

Mou prvou oblastí zájmu byl chléb. Nemám ráda současně produkované (nikoliv pečené) české pop-chleby s nekůrkou, zdejší chléb však vypadal poctivě a solidně. Zakoupila jsem dva vzorky chleba, Champaigne za 78 Kč a malý Olivový za 56 Kč. Na české poměry je to cena sice vysoká, avšak za skutečný chléb jsem ji ochotna zaplatit a tento vypadal podle vzhledu velmi slibně.

Taktéž mně zaujaly „po domácku" plněné francouzské bagety. Rozhodla jsem se, že tato základní klasika provozovnu taktéž solidně prověří a zakoupila model "dijonské kuře“.

Oba chleby po ochutnání splnily mé představy. Perfektně propečená křupavá kůrka skrývající přiměřeně vláčný vnitřek. Chléb Chamapaigne je světlý klasický chléb s popraskanou kůrkou, příjemnou vůní po koriandru a jemným těstem. Chutná jako výborný světlý chléb, jen je o poznání jemnější a hodí se ke všem typickým českým účelům – jako příloha, upravený na slano i na sladko. Olivový chléb má hladkou a také velmi zdařile propečenou kůrku. Oliv je v něm požehnaně a po olivách chutná opravdu výrazně, takže další dochucení chleba bych spíše odhadovala než věrně popsala. Bageta dijonské kuře mně příjemně překvapila nikoliv pečivem, u kterého jsem vysokou kvalitu očekávala, ale náplní. Marinované kuřecí prsíčko a dresink z dijonské hořčice bylo vynikající. Dresink byl připraven velmi vyváženě, takže typická chut dijonské hořčice nepřebila chuť kuřecího. Dohromady tyto dvě chuťě velmi příjemně ladí a jsou-li doplněny chutí kvalitní zeleniny, které není v bagetě ani moc (takže zelenina nevypadává) ani málo (takže si strávník zeleniny všimne nejen okem) – výsledný dojem je srovnatelný s pečlivě připraveným domácím výrobkem.

Cenová úroveň je na české zvyklosti vyšší, nicméně nakupujícímu se také do ruky dostane daleko lepší kvalita „standardního“ pečiva, než na které je zvyklý.

Sečteno a podtrženo: půjdu-li opět okolo, rozhodně si pro chléb a svačinu zaskočím.

Zatímco s lahůdkářstvími se v Praze, zdá se, roztrhl pytel (jen houšť!), pořádnou pekárnu aby člověk hledal lupou. Nikdy jsem se nedostala k tomu, abych navštívila Paula na Flóře, obchod na Andělu jsem ale bedlivě sledovala už od chvíle, kdy měl rohlíky pouze namalované ve výkladních skříních.

Když poprvé otevřel dveře pro zákazníky, ukázalo se, že místa je uvnitř poskrovnu, jen tak na krátkou frontu lidí, která tam obvykle čekává. Už od počátku zápasili provozovatelé s tím, že na croissant a kávu má člověk chuť si prostě dát hned, na místě, a obchod tedy prošel po stádiu „zcela bez stolků" fází "stolky se židlemi" a nyní zakotvil u verze "stolky bez židlí“. Bufetový způsob je nejméně náročný na prostor, nicméně já radši počkám s koupeným croissantem domů. Ale kdo ví, třeba se ještě nějakých interiérových kejklů dočkáme.

Chodím sem především pro netradiční chléb (ve skutečnosti sem zcela podvědomě zahýbám po vůni), zkoušela jsem olivový, oříškový a sýrový. Ceny od 50 do 80 Kč za půlkilový bochník jsou sice vyšší, než by člověk čekal, investice jsem ale nikdy nelitovala – chleby mají hrubou, častou naprasklou kůrku a měkkou, vláčnou střídku, u ochucených chlebů bohatě dochucenou (třeba v sýrovém je sýra pomalu stejně jako těsta). Jednou jsem se zklamala u drobného pečiva – houstičky s olivami byly natvrdlé už v době nákupu – od té doby kupuji tedy většinou celý chleba a u něj se mi nikdy nepodařilo ověřit jeho trvanlivost déle než den a půl.

Obsluha je u Paula velmi vstřícná a ochotná, přání zákazníků vyhoví a dokáže podat potřebné informace, když se někdo zeptá. Nevím, jaké mají pokyny, nicméně nikdy mi nezkusili nabídnout nic víc, než o co si řeknu. Možná nechtějí zákazníky obtěžovat, nebo nevypadám dost bohatě. Jo – mají cedulky se jmény, schválně to na ně zkuste :)

V Paulovi se příležitostně zastavím na něco sladkého (většinou croissant), když mě honí mlsná. Mají dobré i bagety a slané pečivo (jen jednou se mi stalo, že koupený chleba byl tvrdý a vyschlý). Párkrát už jsem si tu koupila i salát na oběd do práce a je mnohem lepší než česká klasika rajče+okurka+paprika. Co mě ale zklamalo jsou makronky – příliš hutné a tuhé. O třídu lepší seženete v Café Saint Tropez.

Paul na Andělu je malý a často se pletou směry fronty a vzniká lehký chaoz. Obsluha bývá vždy milá.

U Paula jsem byla náhodou minulý týden a byla jsem příjemně překvapena. Celý prostor je koncipován k rychlému nákupu, ale i možnosti posezení na barových stoličkách u stolku s výhledem do ulice. Pokud Vám nevadí sezení ve výloze, doporučuji. Zboží je vystaveno přehledně a personál rád doporučí a vysvětlí, jak co chutná.

Já jsem zvolila croisant, na kterém si slušně pěstuju závislost a byl tedy bezkonkurenční. Nadýchaný, máslový, těsto nebylo mastné ale příjemně drobivé. Další kousek byl ořechový chlebíček, jehož chuť byla opravdu lahodná.

Cenově je Paul poněkud výš než například Panerie, ale tvrdím si říct, že díky kvalitě si to může dovolit.

Paula na Andělu mám ráda. Občas mne trochu irituje až nečesky vlezlá a až příliš příjemná obsluha – zní to divně, ale přišla jsem přece nakoupit a ne žertovat s prodavačem, s kterým se vidím poprvé v životě.

Jinak ale bez připomínek – mám ráda, jak je pečivo u Paula těžké: když si koupím bagetu někde jinde, tak jí v ruce ani necítím, z téhle už jen podle váhy poznám, že je poctivá.

A vždycky když jdu kolem, tak si prostě musím dát cosi, co se myslím jmenuje sýrový twist, mají to vždycky hned u pokladny a stojí to 19 korun (tj příjemná cena i pro ty, které Paul odrazuje, protože je drahý). Jestli jste tu ještě nebyli, tohle je dobrý začátek – pro příznivce sladkého mají něco podobného také s čokoládovými kousky.

Paul na Andělu mi přijde strašně chaotický. Jakmile je tu víc než tři lidi, začnou se motat směry prodeje a dochází místo.

Nicméně i přesto tu najdete výborné francouzské bagety, různé druhy chleba i fajn sladkosti. Když mám cestu kolem, obvykle se pro chleba a třeba makrónek stavím (i když zrovna makrónky jsou u Paula spíše průměrné, lepivé, žádné nadýchané obláčky).