Paštikové hody bylo zapotřebí korunovat ještě sladkou tečkou. Tedy jsme si z tramvaje ještě vyhlédli tuze lákavou cukrárnu.
Manžel se nějak zasekl v dortovém obdivování přes výlohu, takže jsem musela jít nakupovat sama. Cukrárna je značně prostorná, po levé straně s prodejním pultem, pravá část slouží k posezení, na francouzské poměry docela vzdušná, dokonce s dá projít mezi stolky. Ty jsou doplněné čalouněnými židlokřesílky, vše vyvedeno v útulné světlebéžové a jemně zlatomeruňkové, s nepřímým osvětlením v podhledech.
Podle letáčku tu ve všední dny nabízejí zajímavé obědové menu za cenu kolem 10 eur (Ano. I ty, Brute. Vítězné tažení obědových meníček Evropou). Nezkusila jsem je, takže popisem nemohu sloužit.
Zajímala mě tu výhradně sladká nabídka. Vyskládaná v nablýskaném a silně ozářeném pultu (proto to tak lákalo přes výlohu). Paní obsluhující mě uvítala hned od vchodu a pak začala štěbetat tak rychle, že jsem ztratila nit. Nijak mi to ovšem nevadilo, aspoň jsem se mohla zodpovědně soustředit na výběr dortíku pro sebe i pro manžela. Setrvávala jsem ve váhavé pozici Buridanova osla tak hříšně dlouho, že jsem nakonec (nejspíš omylem:) vzala místo dvou dortíků tři. Paní mezitím zarazila proud své výmluvnosti (asi pochopila, že má osoba je zahraniční materiál) a s úsměvem vyčkala až do mé žádosti o zabalení dortíků. Dala si extra záležet, aby se šlehačka na savarinu (vyčnívajícím nad hladinu krabičky) ani trochu nepomuchlala, utvořila nad ní ještě ochrannou mezistříšku z celofánu a teprve nad ní vybudovala střešní dílo papírové, takže dort skutečně nedošel jediné újmy na kráse. Tři dortíky stály celkem 9,40 eur.

Cože jsme to tedy nakonec v krabičce měli? Již zmíněný savarin – usazený samzřejmě ve vlastní mističce, z jemného nadýchaného těsta a hlavně poctivě alkoholově prosáklý jen s lehkým doplněním cukrovým sirupem. Nijaké šizené řidiny s trestí (i to už jsem ve Francii měla). Řekla bych, že použitý alkohol byl v tomto případě Kirsch. A s ohromnou šlehačkovou čepicí, díky festovnímu zabalení tvaru katedrální věže zcela vzhledově nedotčenou. Další tartaletka s jahodami. Křehounký máslový košíček, jemná a hebká světležlutá poduška creme patiserie a na ní spočívaící kopec čerstvých jahod. Posledním kouskem (nějak navíc?) byl dortík označený jako čokoládový mousse s višněmi. Na nízkém podkladu čokoládového piškotu vysoká, kyprá a nadýchaná vrstva hutně čokoládové extáze s vtroušenými pikantními višněmi, řekla bych kompotovanými a marinovanými v likéru. A tenounké čokoládové lupnutí navrchu. Ještěže jsem ty dortíky vzala tři.