Na Osteria da Clara mám podobně speciální vzpomínky jako na Kopec, stály na začátku mé gastronomické cesty. A to ještě v době, kdy podnik nebyl profláklý a věčně plný. Kvůli nutnosti rezervace tam již nechodím tak často, ale na každou návštěvu se těším.

Interiér je jednoduchý. Bílé stěny, zrcadlo, velká okna, to vše přispívá ke světlosti prostoru. Ideální na oběd, ale trochu ztrácí večer při tvorbě atmosféry na schůzku.
Obsluha není 100% dokonale profesionální, ale vynahradí vám to přátelským přístupem a dobrou náladou.

Jsou věci, které se mi v Osteria da Clara líbí a pravidelně potěší: Před jídlem servírovaný domácí chléb s olivovým olejem. Vodovoda zdarma. Dvě tabule s načmáranou denní nabídkou. (Má své kouzlo vestoje číst/luštit, co se právě vaří, než jen vsedě otáčet potištěné stránky.)

Věhlas si získala místní tomatová chlebová polévka. Hustá tak, že by se dala krájet:) Porce je obří, takže pokud máte v plánu tříchodové menu, polévku vynechejte. I kdyby vám nabízeli jen poloviční porci…
Hlavní jídla jsou rozdělena na první chody/těstoviny a druhé chody/masa. Z těstovin mě zaujaly netypické kombinace: Špagety s melounem, zázvorem a parmskou šunkou, kde se snoubí aromatičnost a sladkost melounu s ostřejší chutí zázvoru. A penne s dýní a mascarpone, jemně krémovité, chuť zvýrazňovaly kousky klobásky. Těstoviny byly vždy v pořádku, uvařené al dente.
Hovězí maso se v jídelním lístku objevuje jako „dle fantazie šéfkuchaře“. Předem nevíte, co vám přistane na stole, ale byl jsem vždy spokojen. Naposledy jsem dostal maso s parmskou šunkou a kapary. Maso bylo měkké, šťavnaté. Co bych však chtěl vypíchnout, je příloha, pečené brambory a mrkev. Mám k nim obojetný vztah. Na jednu stranu jsou geniální. Ačkoliv brambory ani mrkev moc nemusím, zdejší zpracování ve mně probudilo lásku k těmto surovinám. Na druhou stranu, jsou pokaždě stejné, pokaždé stejně dobré.
V dezertech jsem konzervativní a pravidelně si dávám tiramisu. Krémové, vláčné, sladké tak akorát.

Do Osteria da Clara jsem zašla více než po dvou letech, a tak jsem byla hodně napnutá. Je to tu pořád tak dobré a za parádní ceny? Stále s lákavou, denně měněnou nabídkou? A bude obsluha stejně svá, jako si ji pamatuju? Snad neprozradím hned na začátek moc, když napíšu, že da Clara nezklamala ani v jednom bodě. :)

Přišly jsme těsně po večerním otevření, a protože se obsluha věnovala velkému stolu s nachystanou rodinnou oslavou, poprosila nás o strpení. Využily jsme proto zdejší gauč, kde jsme vytuhly na 10 minut, aby na nás paní následně vykulila oči a bezelstně přiznala, že na nás zapomněla. OK, obsluha se tedy nezměnila :) Po zbytek večera byly obě servírky příjemné, a protože jsme nespěchaly, nemám pocit, že by servis jakkoliv vázl.

Zdejšímu prostředí můžu vytknout jen trochu chladnější podnebí kouta, ve kterém jsme byly usazené – tenhle problém se ale vyřešil už po aperitivu. Jinak je da Clara stále ta stejná neformální a mile hlučící jídelna.

Nejvíc jsem ale ráda, že tu i po třech letech existence podniku najdete vynikající poměr cena / výkon. Potvrzuje to účet 1250 Kč pro dva za 3chodovou večeři včetně aperitivu, litru domácího vína a kohoutkové vody. A už se o tom ví, proto nezapomeňte místa rezervovat aspoň s týdenním předstihem.

K jídlu jsme vybraly salát (dobře ochucený, čerstvý) a oblíbené crostini se 4 druhy nátěrek – na topinkách nebo osmažené polentě dostanete například grilovanou papriku, opečenou salsicciu (můj odhad) nebo parádně vyváženou játrovou pomazánku. Doporučuju, navíc se tohle jídlo dobře dává ochutnat. :)

Chuntaly mi i penne s omáčkou z dýně a mascarpone. Takové jednoduché jídlo a tak dobře připravené – al dente, omáčka nabitá chutěmi, navíc jsem zvládla jen polovinu (protože je potřeba si nechat místo na dezert). Vanilková zmrzlina v espressu je fajn kombinace, která vás na závěr večeře nezabije a nepošle pod stůl. :)

Do restaurace jsme vyrazili, protože jsem měla chuť na něco lehce italského a zároveň jsem měla skvělou záminku – jeden z mých blízkých slavil narozeniny. Trochu jsem se bála – poslední recenze z února, pak osamělý výkřik ze srpna, ale kdo se bojí, ten zůstane hladový a vůbec. Zarezervovala jsem tedy dvě místa na večer a vyrazili jsme. Cesta byla dlouhá, zasněžená, blbě jsem se podívala do mapy a o to déle jsme šli, ale ani ta trocha nedostupnosti (vzdálenosti od tramvajové zastávky) „jídelně“ zjevně neškodí, dorazili jsme do příjemně poloplné místnosti, slečna nás rychle usadila a poradila nám, jak si vybrat (pěkně se postavit a neostýchat se, vylamovat si hlavu kvůli pohledu na tabule s denním menu je prý zbytečné).

Dál to šlo ráz na ráz. Požádali jsme o obyčejnou vodu („Jakou?" "Normální, do karafy." "Jo, z hadice, jasně." "Přesně tak, vodovodu.“) a rozlévané Frascati. Dostali jsme misku olivového oleje, košíček s teplým (domácím) chlebem a ochutnávali jsme. Pečivo bylo krásně nadýchané, křupavé, povrch jemné slaný, střídka nasládlá, olej – normálné ho jen tak s chlebem nejím, ale tenhle se nedal nesníst, voněl a trošku škrábal v krku(pálil?), ale nic nesnesitelného, spíš dost zajímavý, skoro hřejivý pocit.
Ač jsme se těšili na krásně horké tousty a hutné „polévky, ve kterých stojí lžíce", nemohli jsme odolat "Insalata meditteranea – rajčata, buvolí mozzarela,rukola, gril. paprika, olej“(já vím, že je zima a rajčata mají už asi trochu po sezóně, ale stejně, mńam). Salát byl skvělý, jednoduše naservírovaný, rajče střídalo sýr, uprostřed kroužku nimi vytvořeném kopeček rukoly a na ní trůnila grilovaná paprika. Kolem poházené černé olivy. Mozzarela byla krásně měkoučká, výrazné chuti, rukola možná trochu hořčejší, než jsem zvyklá, ale nakonec za to mohl možná spíš olivový olej, kterým byla pokapaná – nebo jen znásobil její vlastnosti, i masitá rajčata ještě měla dost rajčatové chuti (kde je vzali?!), jen té papriky mohlo být víc, byl to takový malý ždibek, třešnička na dortu (myslím, že jsme se snad ani nedokázala se spolusedícím rozdělit, kdoví, jestli o ní vůbec věděl).
Jako hlavní jídlo jsem zvolila „Scaloppine dello chef ", spolustolovník "Tagliatelle al ragú di manzo e funghi" z denní nabídky. Moje hovězí plátky byly příjemně "žvýkací" chutnaly "že cítíš tu krávu“ (jak řekl spolusedící), byly zčásti obalené (parmskou?) šunkou, trochu sýra na nich, který ale nebyl dost výrazný na to, abych odhadla, co to bylo (možná trochu nadbytečný), kapary a silná smetanovo-rajčatová omáčka (i v ní bylo krásně cítit hovězí) kolem, tu bych nejradši jedla jen tak, s chlebem. Rozmarýnové brambory krásně měkké, slané a správně zvrchu připečené a mrkev, o té bylo řečeno už mnoho, prostě sladkoslaná chrumkavá lahodnost.
Sousedovy těstoviny, aspoń co mi dal ochutnat, byly správně al dente, se svěží rajčatovou chutí, hub dost málo (ale ani jeden je moc nemusíme, takže nám to nevadilo), slušné kousky masa. Celá směs byla příjemně dochucená rozmarýnem.

Vážně jsme si chtěli dát dezert, ale prostě na něj nezbylo místo. A i když nás v „jídelně“ nikdo dojídat nenutil, mrzelo by nás cokoli na talíři nechávat. Tak snad příště.

Recenze shrnuje dojmy z přibližně 15 návštěv v roce 2009 a jedné čerstvé (srpen 2010).
Prostředí restaurace je příjemné, čisté a odpovídající svému konceptu  – jídelny. Bez rezervace sem nemá smysl chodit. Vlastně je to tak správně. Obsluha je neformální, veselá a přátelská, ne však dokonalá.
Včera jsme si vybrali jako předkrmy prosciutto s rukolou, radicchiem, grilovanou scamorzou a hruškami (149 Kč) a crostini s játry(79 Kč). K tomu nám byla přinesena domácí focaccia s rozmarýnem a mističkou úžasného olivového oleje. Následovaly nepopsatelně skvostné domácí tortellini plněné kozím sýrem a polité máslem s lístky šalvěje a kousky citronu (189 Kč). Čerstvě připravené těsto spolu s měkkým kozím sýrem tvořilo v ústech malé rozplývající se obláčky, které člověka odnášely pryč z reality. K nepřekonatelnosti jim chyběla jen drobnost -troška čerstvě mletého pepře. Můj spolustolovník si objednal špagety vařené v červeném víně, smíchané se slaninou a chilli papričkami (159 Kč), které byly přesně al dente, výrazné s neokoukanými přísadami. Po těstovinách jsem definitivně odpadla. Avšak ve vzduchu visela velká výzva : scalopine, které jsou, troufám si tvrdit, specialitou podniku. Manžel tedy zvolil scalopine dle šéfkuchaře (269 Kč) a byl více než spokojen. Ochutnala jsem jen malý vzorek a musím potvrdit plnou chuť a měkkost masa, vynikající omáčku (možná se sardelkami ?), typické grilované mrkvičky a minicuketky.
Popíjeli jsme toskánské růžové víno (0,7 l za 385 Kč). Je zajímavé, že ve vinném lístku není uvedeno žádné víno dražší než 595 Kč. Ne že by nám to vadilo, spíše naopak, i když nevím , jak si počínají se snoby. Asi jim vysvětlí, že jsou v “jídelně”.
Okolo nás to vonělo mořem a čerstvými grilovanými rajčaty, protože většina návštěvníků si objednávala špagety s mořskými plody, mušle a ryby.
Jídelní lístek je stručný, ale nejlepší je volit z denní nabídky. Při žádné z předchozích návštěv jsme nejedli nic, co by nám nechutnalo : některé pokrmy byly velmi dobré, jiné vynikající. Trochu problém vidím ve velikosti porcí. Pokud by chtěl člověk postupovat klasicky italsky : antipasti, primi, secondi, dolce, nepovede se mu to. A to je trochu škoda. Možná by mohli zauvažovat o dvojích velikostech u nabízených pokrmů.
Jak je to s vodou k jídlu?
Záleží na tom, kdo zrovna obsluhuje. Některé ze známých tváří personálu otáčejí vodovodním kohoutkem hned, jak vejdeme do dveří. Při včerejší návštěvě jsme museli mladé slečně (která byla v restauraci očividně nová) o vodu říci, ale samozřejmě žádný problém nebyl. V jednu chvíli jsem se rozhlédla po okolních stolech a s příjemným údivem zjistila přítomnost karafy s vodovodou na všech stolech.
Za večer jsme ve dvou vypili 3 x 0,7 l vody, takové množství je v miniflaštičkách balené vody prostě nemyslitelné už jen proto, že by to personál nestíhal.
Osteria da Clara je značně nevhodná pro ty, kteří mají problém s udržením váhy. Jak již bylo zmíněno, porce jsou obrovské a těžko nechávat na talíři. Samozřejmě, dá se vybrat grilovaná rybka, ale pokud by člověk nemohl ochutnat to, co mají ostatní u stolu, připadal by si ošizen. Tento postřeh je jen tak navíc, nepromítám jej do hodnocení. Nejvyšší známku za kvalitu totiž da Claře nelze upřít.

Prostředí příjemné, bez nějakých výstřelků, hodně světla, prostě pohoda. Osluha sice trochu chaotická, ale milá. Nemohu ale doporučit na rychlý oběd, čekal jsem hodně dlouho – měl jsem po zkoušce a spoustu času, takže mi to bylo jedno, ale kdybych spěchal, byl by to problém. Kuchyně prostě nestíhala. Příště asi raději večeři. A nebo zase oběd před volným odpolednem.

Tak a tím se dostávám k tomu nejdůležitějšímu – jídlu. Dal jsem si polévku a krůtí prsa s citrónem. obojí bylo skvělé a čekání se mi více než vyplatilo. Tady musím souhlasit s předchozími hodnotiteli – vaří se tu jednoduše, ale poctivě a strašně dobře. V jídle a v dané cenové kategorii má tenhle podnik v Praze jen opravdu minimum konkurence.

Dnes už dobře zavedený podnik, kde si přes oběd nebo na večeři bez rezervace ani neťuknete. Když se ale otevíral, bylo to spíš takové nepravděpodobné zjevení.

Osteria (v překl. jídelna) už ale prokázala, že model kdy se podává dobré a čerstvé jídlo v neformálním prostředí může bezvadně fungovat a vybudovala si obrovský houf stálých hostů. Sympatický majitel/šéfkuchař tady vaří italskou kuchyni ve svém jednoduchém a poctivém podání.

Určitě si tu dejte jejich předkrmové crostini (s játry!), superhutné polévky, ve kterých stojí lžíce jako zaseklý bagr, nebo hlavní jídla z obědového menu, kde je vždycky 2 x tolik zeleniny na talíři než masa. Glazované karotky nebo skvěle upravený magold, to jsou jen některé ze zdejších fíglů. Vyplatí se i zeptat na denní specialitu. Týká se to hlavně ryb a dezertů. V Osterii je samozřejmostí dobré domácí víno k jídlu do karafy a voda zdarma.

Do Osterie da Clara jsem zavítala jedno všední poledne, kdy jsem poblíž měla jednání a potřebovala jsem se při cestě trochu najíst. Na pondělní poledne tam vládnul až neuvěřitelný klid a mír, nebýt pro mě osobně rušivé produkce z rádia, svádělo by to skoro k malému schrupnutí před obědem (a i po něm).

Měla jsem malý hlad, málo času a přiznávám i málo peněz, proto jsem nezvolila menu, ale hned při příchodu jsem oznámila, že si dám jen polévku – fazolový krém s listy z brukve, parmezánem a osmaženým chlebem. Paní byla velice milá, polévku mi přinesla v přiměřeném čase, i když vzhledem k objednávce a poloprázdné restauraci to mohlo být možná i o chvilku dříve. Jednalo se o veliký talíř na první pohled velice poctivého materiálu. Pro mě malinko víc slaná, ale jinak chutnala skvěle a zasytila.

Poznámka: Personálu dávám dobré hodnocení, přestože profesionálnímu servisu je podle mě na hony vzdálen. Vyvažuje to srdečnost a to, že se člověk cítí tak nějak domácky. Vlastně je podezřívám, že jsou neprofesionální schválně, aby to mělo správného italského ducha ;-) Mně to vyhovuje.

Da Claru navštěvuji nepravidelně už druhý rok. Poslední dobou je natolik oblíbená, že je opravdu nutná rezervace, především v pátek večer. Obsluha je milá, i když neprofesionální a někdy trochu pomalejší. Čekání vám ale určitě vynahradí skvělá italská kuchyně. Už jen kvůli foccacie a misce olivového oleje se tam vždy těším. Většinou si dávám domácí těstoviny, které se obměňují, případně předkrm, který mě se pečivem dostatečně zasytí. Víno jsem vyzkoušela pouze italské Chardonnay a bylo bez chyby, krásně vychlazené. A nejlepší je dát si kávu a sladkou tečku na gauči u vchodu, vřele doporučuji!