Shrnutí: „Solidní tradiční pivnice s výborným pivem a férovým jídlem.“
Co na služební cestě v nezmapovaném městě? Je třeba se zeptat místních kam na jídlo a na pivko. První doporučenou restauraci jsme v hluboce minusových teplotách nenašli, zato Restaurace Drápal nás přitáhla do svého teplého náručí.
Ač je restaurace rozdělená na kuřáckou a nekuřáckou část, pro nekuřáky nejde o rozdělení ideální, ale na české poměry je dostatečné.
Pivo i v zimních měsících bylo z tanku, což mně vyloženě potěšilo, nemám ráda překvapení „letních tankoven“, která přes zimu díky nízké výtoči prodávají pivo ze sudů, ze kterých čepovat vlastně neumějí (typické přesycení CO2).
Dohodli jsme se s kolegy na tom, že si pořídíme každý něco „na zakousnutí“ a budeme ta zakousnutí kolovat, což je pro mé účely ideální.
Jedno z mála míst, kde jsem měla skutečně dobré cibulové kroužky, sice fritované, ale v čerstvém oleji, nepříliš nasáklé, lehce pikantní, vkusně ochucené těstíčko, které přijemně ladilo s nasládlou cibulí uvnitř. Těstíčko bylo lehce pikantní po olomouckých tvarůžcích. Bohužel, nebylo to mé mámení smyslů protože jsme byli v Olomouci ani nešlo o rafinované vylepšení těsta. Viz pasáž o smažených olomouckých tvarůžcích.
Tataráky jsme objednali dva. Já si ten svůj vždy chci umíchat, chtěli jsme ale zkusit, jak tatarák umíchal kuchař. Kuchařův výtvor byl poněkud plochý, mnou umíchaná porce se snědla rychlostí blesku, kuchařův model bylo nutné doškolit. Nutno podotknout, že jsem na umíchání měla od kuchaře dobré suroviny, nevyčichlé koření, absence náhražkových omáček. Ale kuchař ač jinak vařil velmi slušně si s tatarákem pohrát neuměl.
Pikantní Popovické buřty na černém pivu byly překvapivou hitovkou, přímo zlatým hřebem programu. Tento pokrm objednala zahraniční kolegyně, která buřty znala jen z ohýnku, nikoliv pečené na pivě. Kvalitní špekáček v tradiční pivní omáčce zmizel velmi rychle. Byl velmi povedený, cukrové složky v omáčce byly hezky vyvážené hořčicí a octem, vše ředěné kvalitním vývarem, chuť beze stopy glutamátů, odhadovala bych možná i domácí vývar místo vody či obligátního bujonu v kostce.
Smažené olomoucké tvarůžky pak celý proces dokončily, opět, akorát odleželé, smažením nepříliš smradlavé, nepřepálený olej ve fritéze. Ale došlo mi — aha, po čem byly ty cibulové kroužky tak přijemně pikantní?
Personál by byl hodnocen jako velmi příjemný, bohužel zůstali jsme až do konce zavírací doby a proto s oběma očima zavřenýma hodnotím za 3, i když by to mohla být i 4. Nevěřím totiž, že světlo v kuřácké části zhasli omylem :-)

