Oliva. První návštěva před pěti lety a láska na první pohled. Fine dining v neformálním prostředí mediteránského střihu. Elegantní obluha a majitelé zároveň. Co může být pro hosta lepšího ?
Báječný kuchař a lehké pokrmy v příjemných nezahlcujích porcích. Vždy se najde místo pro více chodů. Co pokrm, to chuťový akord. Jednou si řeknete o vodovodu, příště si už pamatují a jak sednete ke stolu, máte jí tam. Jednou si dáte grappu, příště ji dostanete jako pozornost podniku při závěrečném placení. Jsme vůbec v Čechách ? No podle toho, jak brzo jsme tramvají doma, tak asi jo.

Takže narozeniny, romantické večeře, každý měsíc sezónní speciály, málokdy bez nás. Dárek pro někoho milého? Dárkový poukaz do Olivy. Ale vlak jede dál. Děti rostou, studují, sportují a najednou je nám “zatěžko” dát přes 5 tisíc za rodinnou večeři. Ale jak to, že není problém vylézt do kopce ? Na některých kopcích jsme dokonce vaření, pečení, konfitovaní, pošírovaní… Je potřeba prozkoumat první desítku a děti doma nenecháme, musejí mít přehled. Vždycky se na to někde nějaká koruna “vyškrábne”. Tak co se děje ? Host je potvora vrtkavá. Rozum to nebere, ale instinkt neokecáš.

Občas, ale zajdeme. Na první pohled se nic nezměnilo. Vaří manželka pana majitele. Bezva, nápadité, přehled mají, ale ztratil se třetí rozměr jídla. Sem tam to skřípne.
Pak dlouho nic a po roce – tento týden. Nové webové stránky. Grafika pěkná, ale slevový kupón. Brrr !!! To se k nim nehodí. Nechceme ho.
Mírný pokles cen, ale možné jen optický klam. Jídlo? Tatarák z telecího s koriandrem v limetové šťávě. Chutě v pořádku, ale maso je limetovou šťávou “uvařené” , takže spíš telecí “ceviche”, působí mírně vodnatě. Šafránové rizoto dobré, ale méně tekuté než by mělo být. Bavette skvělý, ale vinná redukce nezredukovaná. Cheesecake s malinovým coulis fajn, ale proč je na něm proboha čokoláda (ne moc kvalitní). Naložený kozí sýr v olivovém oleji a bazalce báječný, chléb, který si tu pečou také, olivové oleje, které přinášejí k namáčení chleba vynikající.
Jídlo ale vzhledem k cenám za 3.

Popsat vám tuhle restauraci by pro mě mělo být snadné, asi v žádné jiné jsem totiž nebyla tolikrát. Tahle je prostě ta moje, přesto nevím, kde začít. U povedeného interiéru, tak trochu ve stylu Provence, jak jinak než v olivové barvě v kombinaci s krémovou? Nebo u majitelů, manželů Červenkových, kterým já ovšem říkám Olivovi, oni mě oslovují jménem, vždycky mi dají najevo, že mě rádi vidí a dokonce mi dali k narozeninám lahvičku olivového oleje? Vezmu to jasně, stručně, výstižně a vy se jděte přesvědčit, jestli je to pravda.

Oliva se zaměřuje na středomořskou kuchyni, tomu odpovídá i interiér, tak trochu prázdninový, poměrně elegantní, ale ne přehnaně luxusní. Prostor je rozdělen do dvou hlavních částí, malé kuřácké a velké nekuřácké, která je navíc opticky rozdělena skleněným závěsem, za který se můžou schovat děti nebo rodiny s dětmi či páry toužící po romantice. Jídelní lístek je příjemně stručný, tak dvakrát do roka se obměňuje a pravidelně ho doplňuje nabídka sezónních jídel (minulý týden např. houbové speciality) a polední menu, které dokáže zpříjemnit i nudné pracovní obědy. Než se rozhodnete, co si dáte, můžete začít pozorností podniku, teplým domácím chlebem se dvěma druhy olivových olejů, lisovaných samozřejmě za studena v Itálii, Řecku, Španělsku, nebo i Portugalsku.

Vyhledávanou stálicí nabídky jsou tygří krevety se čtyřmi druhy omáček (česneková s bylinkami, zázvorová, koňaková a kokosová s koriandrem). Za 690 Kč jich můžete spořádat, co se do vás vejde. Tu paní, co snědla 16 talířů (vždy 4 ks krevet a 1 druh omáčky) asi nepřekonáte, ale mě s 10 třeba dostihnete. Já jsem si teď ale oblíbila telecí tatarák s chili papričkami a koriandrem (205,– Kč). Je to neuvěřitelná kombinace, chuť koriandru trošku dominuje nad jemnou chutí telecího, papriček je tak akorát, vše zakápnuté citrónem nebo možná limetkou. Z vlastní zkušenosti také poukazuji na jehněčí kotletky, v aktuálním jídelním lístku s hráškovým pyré, které mi přijde maličko nevýrazné, ale ta karamelizovaná šalotka, to je prostě dobrotka (435,– Kč). Jinak můžete zkusit těstoviny, ryby, kuře i kachní prsa, a pokud jste vegetariáni, určitě vám jídlo upraví dle bezmasého přání.

Hodně tu dbají na výběr vín, která servírují ve sklenicích Riedl. V nabídce najdete vína z Moravy, jako můj oblíbený Cygnus z Nového Vinařství a dále hlavně z Francie a Itálie. Nebojte se požádat o doporučení obsluhu, třeba dostanete vzorek na ochutnání. Kromě standardních lahví jsou v nabídce i lahve poloviční a 4 červená a 4 bílá rozlévaná vína.

Dezerty patří nakonec, stejně jako moje doporučení čokoládového dortíku typu sufflé s pistáciovou omáčkou (145,– Kč). Dortík se peče čerstvě po objednání, příprava trvá 14 minut a čekání se vyplatí. Krásně tekutý střed v kombinaci s omáčkou (za jejíž 100% přírodnost bych ruku do ohně nedala, ale obejít se bez ní přesto nedokážu), hmm nevím k čemu to přirovnat. Při objednávce kávy se také vysloveně nespálíte, ale já navrhuji alternativně dezertní Pineau des Charentes 5 ans d age, směs Cognacu a čerstvé vinné šťávy lisované z hroznů do 24 hodin od jejich sběru zrající v dubových sudech.

Po celou dobu se o vás bude pozorně starat „pan Oliva“ nebo některé z milých děvčat, zatímco „paní Olivová“ vám bude vařit všechny ty dobroty.

Do restaurace jsme se vydali z důvodu jejich nabídky tygřích krevet „all you can eat“. Při příchodu mě trochu zarazila prázdnost restaurace (pouze jeden stůl v sedm večer obsazený), ale zcela to vynahradlia ochota a vstřícnost obsluhy (zřejmě majitelé samotní). Restaurace se v průběhu večera naplnila cca do 3/4 (asi 7 stolů).

Vřelé a příjemné uvítání bylo následováno usazením a předložením jídelního a nápojového lístku. Byla mi představena denní nabídka (zněla skvěle – pomalu pečené jehněčí s kuskusem, mušle s dvěma druhy omáček) a týdenní nabídka (foie gras na více způsobů a maďarská vína) vedle standardní nabídky z jídelního lístku. Dost mě lákalo zkusit mušle.

Oblsuha si pamatovala, že při rezervaci jsem uvedla, že jdeme na krevety, a nabídla menší porci mušlí jako „předkrm“. Nakonec jsme si objednali všichni krevety, vedle toho oba druhy mušlí, polévku s krevetami a mušlemi, carpaccio z foie gras a pečená foie gras se zelenou čočkou. Předkrmy byly fantastické, skvělé udělané. Pečená játra byla křehká a chutná, čočka skvěle ochucená. Polévku ani carpaccio jsem neochutnala, ale oba spolustrávnící si velice pochvalovali. Mušle byly chutné, lepší než v Auberge de Provence, nebyly mdlé jako ty ve francouzské restauraci. Krevety servírují na 4 způsoby a vždy jeden druh po 5 ks (jede se celé kolečko 4×5 a pak znova). Česneková a koňaková omáčka mi přišly méně výrazné, ale mnohonásobně to vyvažovala zázvorová a kokosová omáčka. Chutné, pikantní, výrazné a skvělá kombinace s krevetami. Bohužel tyto dvě omáčky přišly až na závěr a po té spoustě předkrmů jsme už nezvládli sníst vše. Rozhodně ale stojí za to. I proto, že za cenu 690 Kč v Praze málokde seženete tak výtečné tygří krevety ve skvělé úpravě.

Obsluha byla celou dobu velice pozorná, ale nevtíravá. Zcela bez problému nalili vodu z kohoutku do karafy a doplňovali bez požádání. Platba proběhla v pořádku. Celková útrata 3500 Kč bez tipu (v ceně zahrnuto navíc několik nealko piv, 6 dcl tokajského, 5putňové tokajské 0,4 dl).