Švábka otevřela teprve loni na podzim, ale už nedlouho po otevření se stala hitem. Pozná se to hlavně podle toho, že v pátek nebo o víkendu večer se tam bez rezervačky většinou nedostanete. Přitom jde o pivnici, která je dost velká – jedna nekuřácká místnost v přízemí poskytuje odhadem tak dvanáct stolů po čtyřech místech, zato kuřácký suterén je ještě tak dvakrát větší. Zvláštní plus mají ode mne háčky na kabáty umístěné na dřevěném obložení stěn. To barevně koresponduje s nábytkem z tmavého dřeva a dotváří tak jedinečnou atmosféru opravdové pivnice. Jednou jedinou chybou na kráse je umístění toalet. Pravděpodobně to nešlo jinak, ale i pokud jste se rozhodli pro návštěvu nekuřáckého patra, na záchody musíte projít celým kuřáckým sklepením až nakonec, takže se načichlému oblečení nakonec stejně nevyhnete…

Aby se nevytratil pocit, že jste v brněnské pivnici na místě s historickým významem (Švábka bývala samostatnou vesnicí a předměstím Brna), je i jídelní lístek doplněn historicky vypadajícími články (lekce brněnského hantecu, pivní názvosloví, historie výroby piva nebo recept na švestkové knedlíky).

Jak už charakter podniku napovídá, je tu k mání především kuchyně česká – široký výběr specialit k pivu (aby ne, když je to pivnice s Plzní z tanku :), tradiční česká a moravská jídla jako svíčková, dále grilovaná žebra či pečené koleno a samozřejmě i minutky.
Bohužel nemohu posoudit všechno, ale s tím, co jsem zde měla, jsem byla spokojená. Dvakrát jsem se stavila na oběd (ceny od 69,– do 119,– Kč), a i když se přiznám, že si už moc nepamatuju, co jsem měla, jsem si jistá, že jsem s tím byla spokojená. Jednou jsem si dala čočkovou polévku a jakýsi guláš, který byl podáván na kovové pánvičce, a ani husté poctivé čočkovce, ani guláši se nedalo nic vytknout. Dále jsem tu ochutnala svíčkovou na smetaně a naposledy hovězí guláš (oboje 125,– Kč). Jak se zdá, občas tu mají problém s teplotou jídla, neboť brambory mého doprovodu přistály na stole spíš vlažné než teplé, podobné to bylo i s mou svíčkovou. Slabá vrstva omáčky na širokých kameninových talířích totiž rychle chladne.
Milé je, že na tabuli pod schody je napsáno, kdo zrovna vaří, takže si můžete vychytat svého oblíbeného kuchaře :).

Na obsluze je nejlepší jejich vkusná „uniforma“. Jinak je to v pohodě obsluha, která nijak nevyčnívá. Při jednom obědě mě ale hodně zarazilo, když jsem přišla ke stolu a ještě než jsem si sundala kabát, přistála přede mnou polévka. Když jsem zvedla svůj tázavý zrak na číšníka, bylo mi odpovědí „budete obědvat, ne?“. K obědu si většinou nedávám nic k pití, ale zdali si něco dám, se mě zeptala až servírka, co odnášela misku od polévky. Chápu, že tam mají přes obědy šrumec, ale i tak by bylo fajn nemít pocit, že tu chtějí zákazníka odbavit v co nejkratším možném čase.

Dobrou Plzeň a atmosféru rušné pivnice s dobrým jídlem tu ale mají.