Na úvod musím říct, že v Molu jsem byl na obědě za poslední cca 3 roky odhadem stokrát. Bez přehánění – pracuji totiž nedaleko. Dovolím si tedy popsat průměrnou návštěvu:

Po vstupu a sestoupení po několika schodech se dostanete do hezkého velkého prostoru, vidíte designové doplňky, pěkné stoly i židle, převládá jemná zelená barva. Pokud přicházíte mezi dvanáctou a jednou, pravděpodobně si nemáte kam sednout, protože je plno. Pokud máte rezervaci, nic to ještě neznamená. Klidně se může stát, že vám obsluha řekne „No nevim, nic tady nemám. Si musíte počkat“ a odejde za bar postěžovat si kolegovi jak jsou ti hosti dotěrní (osobní zážitek).

Počkáte si. V okolí toho na výběr stejně moc není… Míst je spousta, hosté se střídají, čekání není zas tak dlouhé. Usadíte se a čekáte na obsluhu. Stále čekáte. Po pěti až deseti minutách se připomenete okolo běžící servírce. Ta v lepším případě neřekne nic, v tom horším něco naštvaně zabručí. Po chvíli dorazí někdo jiný, chcete si objednat z polední nabídky, ale jelikož je UŽ 12.35, některá jídla došla. Dáte si tedy to, co jste nechtěli a čekáte (a čekáte).

Polévka.
Další číšník přinese malou misku polévky, pravděpodobně nějaké husté (gulášová, krémová, smetanová,…). Chutná dobře. Taková „po domácku“, ale dle všeho bez zbytečné chemie.

Pivo.
Někdo jiný vám přinese pití. Čekal jste ho dřív, polévka už je snězená, ale ok. Hlavně že je co pít při čekání na hlavní chod.

Pomalu dopíjíte pivo.

Hlavní jídlo. Konečně.
Pokud nebude studené (protože čekalo v kuchyni na číšníka), můžete se radovat. Chutná vám, porce je přiměřená, suroviny v pořádku. Je to zase takové domácké (prostě pečené kuře s kaší nebo něco podobného), ale povedené.

A protože už jsou dvě hodiny po poledni a vy zjišťujete, že se to zas nějak protáhlo, nic sladkého nechcete a čekáte na účet.

Ve čtvrt na tři odcházíte, celkem dobře zasycen, vycházíte z hezky vypadající restaurace ven a říkáte si: sakryš, něco mi tu nějak nehraje…

Ano. Molo 22 má velký problém se servisem – minimálně v době obědů. Neříkám, že to bylo vždycky takhle (holt můžete mít prostě smůlu). Zároveň ale říkám, že bylo i mnohem hůř (vrácená úplně studená jídla, špatně vrácené peníze a pod., to vše bez omluvy). Sto návštěv stačilo. Druhou stovku začínat nebudu. Škoda, jinak mi tam celkem chutnalo…

Do Mola chodíme jednou za čas hlavně na „rodinné“ obědy – jídelní lístek je hodně pestrý, takže si vyberou avantgardisti i milovníci české klasiky, a není problém najít místo i v pátek večer bez rezervace.

Restaurace je sympatická už svým jednoduchým a svěžím námořnickým interiérem, oceňuju dotaženost designu u porcelánu nebo tvaru stolůn. Jídelní lístek je dost rozsáhlý a vlastně nesourodý (od asijské kuchyně přes těstoviny až po svíčkovou), ale nikdy jsem nenarazila na problém s čerstvostí, takže nejspíš mají vyřešenou rotaci surovin. Šířka sortimentu je naopak výhodou, pokud jste větší společnost a každý má chuť trochu na něco jiného. Jídla jsou dobře prezentovaná, za odpovídající ceny a porce spíš velké – to platí zvlášť u dezertů, které jsme většinou měli po předkrmu a hlavním jídle problém dojíst (navíc brownie bylo zrovna poněkud sušší, což ale vyřešila bez námitek donesená dodatečná porce zrmzliny). Co se kvality týče, kuchař ví, co dělá – maso správně upečené (tuňák, panenka i hovězí), chutě vyvážené a nemáte pocit, že by se snažili šetřit na surovinách, nebo Vás ohromit nějakou šílenou kombinací u klasických receptů (carpaccio je prostě carpaccio, tuňákový tatarák rovněž bez nepříjemných překvapení) – chvála jednoduchosti!
Obsluha je vcelku milá a profesionální, zvlášť jsem ocenila jejich trpělivost při poslední návštěvě, kdy si naše mezinárodní společnost objednávala dlouho, několikrát, zmateně a ve třech jazycích, ale na přístupu ani doneseném jídle se to nijak neprojevilo. Zarazila mne jen reakce na žádost o kohoutkovou vodu – místo předpokládané karafy dorazila jedna sklenice, navíc s vysvětlením, že za ni účtují 5 Kč, jelikož je třeba ji pak umýt v myčce. Co se jinak týče nápojů, servírují OK kávu Illy, vinný lístek má smysl i poměrně slušné ceny a potěšila mne rozlévaná vína – český vetlín i chilský merlot lze bez vypít bez potíží či ředění vodou, (což bohužel není vždy samozřejmost).

Do Mola 22 jsem svého času (cca před rokem) chodila pravidelně, za poslední rok jsem tam však byla jen jednou.

Když ho v Holešovicích naproti klubu Mecca otevřeli, bylo to trochu zjevení. Designový interiér, moderní jídelní lístek za přijatelné ceny… To je na tuhle čtvrť stále trochu zázrak:)

V Molu jsem vyzkoušela snídaně (je to fajn místo na pracovní schůzky), obědová menu i večeře z lístku včetně jejich časově omezených tématických akcí. Někdy to bylo vynikající (třeba můj oblíbený špíz s masem z kuřecích stehýnek, s celerovými a mrkvovými špalíčky a dipy jako přílohou), někdy s chybami (příšerné rizoto z dlouhozrnné rýže, většina obědových jídel). Vždy jsem ale byla spokojená s obsluhou – jsou rychlí a slušní, profíci.