Čokoládovna Minach je jedním z mých oblíbených podniků, co se interiéru týče, ale není to samozřejmě jediný důvod, proč se sem ráda vracím. Někdy ani ruka profesionála není všemocná, ale tady nad designem evidentně někdo přemýšlel (jak jsem nakonec zjistila, návrh interiéru skutečně pochází z rukou profesionálního ateliéru pro architekturu a design). Ačkoliv je zde dominantní červená barva, nepřepadnou vás maniakální vražedné nálady. Samotná červená totiž není řvavá, je utlumena méně výraznými barvami a pěkně se doplňuje s tmavými nohami stolků a židlí. Přesto je interiér dostatečně výrazný, aby přitáhl váš zrak při průchodu pasáží Alfa. Do podniku je možné vstoupit i z ulice Poštovské.
Čokoládovna není příliš prostorná, proto zde najdete jen několik stolků – tři se sezením ve výloze a s barovými židlemi a dalších pár normální výšky s běžnými židlemi. Ve výlohách je však v zimě problém s chladem (ale možná vás zachrání horká čokoláda s chilli :). Já do čokoládovny chodím většinou dopoledne či brzy odpoledne, proto se mi ještě nestalo, že by nebyl žádný stůl volný, přesto jsem slyšela, že k večeru může být problém si sednout.
V dolní části čokoládovny je pult s pokladnou. Zde nabízí také pralinky, sekanou belgickou čokoládu i čokolády balené. Nabízené výrobky jsem však nikdy nezkoušela (akorát před Vánoci jsem si koupila dobrý vážený marcipán).

Pokud přijdete horním vchodem (rovnou do části se stolky), může se stát, že si vás obsluha hned nevšimne, nestává se to ale příliš často. Častější bývá, že obsluha nestíhá, pokud je v čokoládovně víc lidí. Personál je poměrně různorodý – záleží na tom, na koho narazíte. Mám představu, že v jakémkoliv podniku, kde se nabízí sladké, by se měla obsluha také sladce usmívat :). Zde to není běžné, i když při poslední předvánoční návštěvě jsem potkala slečnu, která tuto schopnost ovládala velice dobře. Obsluhuje tu i sama čokoládově milá majitelka Mariana Chmelařová, po jejíž hudební skupině je čokoládovna pojmenovaná.

A co si zde vlastně můžete dát? Dejte si horkou čokoládu! Naprosto nezáleží na tom jakou, protože všechny jsou čokoládové, husté a vůbec skvělé. Pokud zvolíte čokoládu s ovocem, buďte si jisti, že dostanete mnohem víc než jeden či dva ubohé kousky. V případě čokolády se šlehačkou se těšte na kopec opravdové našlehané jemné bílé čepice. Obsah skleničky si budete vychutnávat lžičku po lžičce, a pokud běžně nejíte čokoládu od rána do noci, dostanete do sebe dávku vydatné čokochuti, která vám vystačí minimálně do dalšího dne. Vedle ovoce můžete zvolit i kombinaci s kořením či alkoholem. Ke každé horké čokoládě dostanete malou skleničku vody na zapití. Sklenka horké čokolády stojí kolem 60–70 korun, ale litovat jich rozhodně nebudete.
Kromě horké čokolády si je možné objednat také zmrzlinový pohár (se džbánkem horké čokolády :), čokoládové dezerty (např. brownies), kaštanové pyré (pozor, syté!) či domácí míchané limonády, z nichž já mám nejraději grepovo-malinovou.

(A kdybyste se divili, co by v Minachu dělal Pavel Liška, tak vězte, že si sem občas odskočí od hraní v HaDivadle, které je hned vedle :)

Čokoládovna Minach je detašované pracoviště paní majitelky, která jinak údajně pracuje i jako herečka vedle v HaDivadle. Role namísto Juliette Binoche ve filmu Čokoláda by jí sedla jako ulitá, a pokud ji v čokoládovně potkáte, nebudete si určitě moci stěžovat. Co se týče ostatního personálu, stejně milé tam potkávám i dvě paní, které jsem si od tam zapamatovala.

Čokoládovna se nachází v průchozí pasáži, což jí bere kousek z intimního prostředí, které by jinak tento malinký podnik mohl nabízet. Velký bych si jej ale nedokázala představit, přípomíná tak tradici malých čokoládoven, jaké znáte třeba z Belgie. Ze všech čokoládoven v Brně je mi ale stále nejmilejší, je to tam vyvedené v elegantní vínové barvě, stolečky i židle jsou nezvykle vysoké (což je nezvyklé a moc nevím, jak se k tomu postavit) a dá se tam sedět i na polštářích ve výloze.

S pralinkami odsud moc zkušenost nemám. Ráda si tam ale sednu na horkou čokoládu, která pochopitelně nepřípomíná ani z 5% to pudinkové ono, co pod tímhle názvem vydávají ve většině kaváren. Zde se čokolády jmenují hodně podle zemí, já mám nejradši hočkou čokoládu se skořicí a kandovaným ovocem, kterou majitelka spojila s nějakou zemí na jihozápadě Asie. Ke každé horké čkoládě dostanete také malý pohárek vody. Pokud však čokoládě neholdujete a někdo vás tam stejně donutí jít, dejte si kaštanové pyré, mám ho moc ráda, nicméně mi v klidu stačí poloviční porce (kterou jsou bez problémů ochotní připravit). A jinak doporučuji čokoládové s mléko s pravou pařížskou šlehačkou, díky nimž vás už žádné napodobeniny ze supermarketu nikdy lákat nebudou.

Ještě bych si dovolila zmínit, že jsou zde k zakoupení single origin čokolády zn. Michel Cluziel a Francois Pralus, které možná znáte z degustace Čokoládové banky, a také ručně dělané čokolády Dumon, jejichž netradiční zdobení (jako např. květy levandule nebo růžový pepř s cibulí) z nich dělají skvělý dárek pro milovníky těhle kakaových neřestí. Velmi bych ocenila, kdyby zde prodávali ještě i lámanou čokoládu na váhu nebo čokoládové vločky, které snad nikde v Brně nemají.

Velmi mě láká domácí brownies ze 70% čokolády, ale bohužel jsem ho zatím neměla, věnuji mu nějakou z příštích recenzí!

Do Minach zaskočím vždycky, když jsem zrovna v Brně. Malý podnik umístěný v pasáži a tudíž prakticky bez denního světla nabízí jednak belgické pralinky ve velmi dobré kvalitě, tabulkové ručně dělané čokolády i s méně obvyklými příchutěmi a především pak široký „nápojový lístek“. Nejlepší zdejší čokoláda je totiž tekutá, hutná a kořeněná – podáváná v šálcích nebo malých konvičkách. Výběr tekutých čokolád je velmi široký a čítá tak pár desítek různých příchutí – s alkoholem, nejrůznějším kořením…
Napoprvé je těžké si vybrat, ale personál obyvkle rád poradí. Kvalita obsluhy je však na druhou stranu kolísavá (často to bývají studentky – některé jsou zkušenější a příjemné, jiné o něco méně).