Ale copa je tuto v těch Šafaříkojc sadech? Plzeňácí si přece radši dají vošouchy a pívo, než aby nakupovali parmskou šunku, Chianti a fois gras. Možná proto se sortiment obchodu Midaro – Svět delikates v průběhu času rozšiřuje z čistě italských surovin i na lahůdky francouzské, řecké, a dokonce i na různé kuchyňské doplňky, jakými jsou třeba kávovary nebo dekantéry.

Vchod do obchodu je trochu schovaný, dovnitř se dostanete až z chodby domu, a ani výloha k orientaci nepomůže, je třeba se dobře dívat po vývěsním štítu. Krámek působí dvojím dojmem: a) je plný zboží, dvě místnosti jsou rozděleny tématicky, na potraviny a na kuchyňské pomůcky, a obsluha tu má opravdu hodně co nabídnout, ale zároveň b) je stísněný, po celou dobu návštěvy máte pocit, že spadnete do těstovin či oliv (a v předvánoční čas sevřenému pocitu napomáhá i hromada dárkových vánočních balíčků, za kterou se pilně snaží slečna s rolí celofánu). Vcelku je ale prostředí útulné, domácké a láká k ochutnání.

Co se prostředí týče, za zajímavý konec uchopilo Midaro i své webové stránky: najdete na nich totiž nejen přehled dostupného zboží, ale také recepty, jak s nakoupenými dobrotami zacházet, a v neposlední řadě upoutávky na akce (v době mé návštěvy například bylo v obchodě k dispozici k ochutnání Chianti).

Podobný dojem jako z množství zboží máte i z množství personálu – skoro přepadává z regálů. Prodejnu o celkových rozměrech asi dvou až tří desítek čtverečních metrů obsluhují celkem čtyři slečny, a možná jich dokonce bylo pět. Hemžily se kolem strašně rychle, pozdravily, produkty představily, ochutnávku přichystaly a rozloučily se s přáním dobré chuti a příjemného večera. Všechny je měla na povel jedna znalejší, hovornější a ráznější, dost možná vedoucí prodejny, která občas musela napovědět, třeba jak zboží správně namarkovat.

Ochutnané Chianti jsem nakonec k nákupu nepřibalila, ale s chutí jsem si vyslechla představení celé řady vín daného vinařství a jinou lahvinku jsem nakonec na milost vzala. Přihodila jsem ještě tiramisu (bohužel nikoli domácí) a také balíček sušených rajčat – měkkých, nevyschlých, masitých. Prodavačky se nebránily ani ochutnávce parmské šunky a neukrojily žádný skrojek, ale pěkně poctivý plátek. Parma byla temně červená, šťavnatá, příjemně nasládlá a nikterak si nezadala s parmskou šunkou, kterou nabízí například pražské Aromi.

Ceny v Midaru odpovídají běžným cenám italských delikates: parmezán cca 90 Kč / 100 g, parmská šunka je na tom podobně, 150gramový sáček sušených rajčat vyšel na 95 Kč, tedy žádné překvapení. Při nákupu mě samozřejmě napadlo, jestli si obchod najde své zákazníky v Plzni – firma ale existuje už pátým rokem a zdá se tedy, že si hosty přilákat dokáže. Depa, Plzeňácí vlastně Itálii chtí, tutoho neni třeba se bát.