Shrnutí: „Při svém pobytu v Budapešti jsem v centrální tržnici příliš nenakupovala, takže nemohu příliš posoudit kvalitu všech nabízených potravin, přesto toto místo doporučuji k návštěvě každému, kdo má zájem o poznání maďarského kulinářského života.“
Mozaiková budova budapešťské centrální tržnice upoutá každého, kdo přijede tramvají 47 nebo 49 na Fővám tér. Tržnice postavená na přelomu 19. a 20. století každého uchvátí svým lehce industriálním zjevem a sty lety patiny. Tři patra nabízejí široký sortiment potravin a suvenýrů (či potravinových suvenýrů) a nějaké stánky a okýnka s rychlým občerstvením a maďarskými jídly. Je otevřená každý den už od šesti kromě neděle, jen v sobotu má zkrácenou otvírací dobu (do 15.00).
Tržnice je celkem třípatrová – podzemní patro, přízemí a galerie. Vzhledem k její poloze v historickém centru města více než polovinu galerie zabírají nejrůznější suvenýry. V její zbývající části najdete restauraci, bar a stánky s maďarskými hotovkami, řízky, klobásami a jiným rychlým občerstvením. Jídlo jsem tu vlastně kromě palačinek nezkoušela, ale kolem poledního je pro množství hladovců naprosto nemožné sníst si jídlo u některého z mála stolků, které zde jsou. I průchod galerií je dost náročný. Výše zmíněné palačinky jsou ve stylu francouzských crepes dělaných na litinovém tálu, jsou bohatě plněné a na bufáčovou kvalitu i docela dobré. Jen je třeba dát si pozor na náplně, které obsahují podezřele světlý kečup, nebo na palačinky zdobené šlehačkou, pokud nemáte rádi šlehačku ve spreji. Naopak doporučuji tvarohové palačinky, protože maďarský tvaroh určitě stojí za to vyzkoušet.
Přízemní část tržnice zabírá sortiment ovozelu, uzenin, masa, pečiva, sýrů, alkoholu a dalších potravin. Prodejci zde většinou mluví anglicky, případně německy, (nebo se přinejmenším snaží), protože turistů sem možná chodí i více než místních. Kvalita ovozelu je různá, většinou zde však najdete pěkné, krásně poskládané, zboží. Málokde na cedulkách s cenou najdete i informace o původu zboží. Právě prodavači ovozelu jsou na tom s angličtinou asi nejhůř (ale vzhledem k tomu, že ovozel zabírá poměrově nejvíc místa, nenarazila jsem možná na dostatečně reprezentativní vzorek).
U řezníků je k dostání široký sortiment nejen masa (běžně např. i kachní), ale i čerstvého či zpracovaného sádla, škvarků a kostí (skelety, krky,…).
Za zmínku stojí ještě stánek s maďarskými záviny (rétes), u něhož si můžete vybrat z mnoha druhů. Těsto zde sice chutná trochu jako podrážka, ale je tenoučké, takže spousta sladké náplně to zachrání. A rétes je jedna z věcí, co gastroturista v Maďarsku zkrátka musí ochutnat (a opět doporučuji tvarohový).
Tržnice má ještě jedno podzemní patro, které lze velice snadno minout, protože do něj vede jen několik menších schodišť. Vzhledem k tomu, že se zde prodávají ryby, možná vás do tohoto patra přivede právě pach rybiny u vstupů níže. Nedoporučuji slabším povahám, protože rybina zde zápolí s pachy nakládané zeleniny, což je vskutku obskurní kombinace. Nakládaná zelenina je také jednou z typických potravin, které seženete v každé maďarské tržnici. V obrovských sudech tu nabízí hlavně zelí, ale je možné koupit i nakládané okurky, papriky, papriky plněné zelím, cibule a jinou zeleninu.