Nestane se mi často, abych v místě narvaném lidmi propadla nákupní euforii. Na téhle tržnici to bylo jednoduché. Přišli jsme, vykulili oči na to hemžení všude okolo a vědomí jsme nabyli, až když jsme táhli padesát tašek směrem k hotelu.

Na Mercato di Sant´Ambrogio jsme se dostali v sobotu. Klasickou tržní budovu obklopují z poloviny prodejci oblečení, z poloviny prodavači ovozelu – podél dlouhé uličky jsme prolétli asi 3× tam a zpět, než jsme si v klidu řekli, co z té nádhery chceme nakoupit. :)

Ač teprve konec února, k dispozici bylo asi milion druhů jarního lupení (žádné rukola-polníček-salát), voňavé citrusy ze Sicíle, artyčoky, medy i základní nabídka sýrů a uzenin. Pro maso, sýry a uzeniny však zajděte přímo do tržnice, venek je hlavně ráj pro zeleninu a ovoce.

Prodejci jsou klasicky italsky přívětiví, stačí se jen pokusit o italštinu a máte je v hrsti. Tady se nikdo nestresuje ani neloktuje. Jo a u vytížnějších vnitřních krámků je pořadí určeno čísílky jako v bance – než na vás přijde řada, můžete si zatím v klidu nakupovat jinde.

My jsme odešli asi s 5 kg luštěnin, které v Česku není možné sehnat (kolem 2 euro / kg, ale ulovili jsme i speciální toskánské fazole v ceně 25 euro / kg), různými druhy artyčoků, chutnými rajčátky (na to, že jde o únorovou asi skleníkovou variantu – už jsou snědená), doma nakládaným tuňákem v olivovém oleji, ale i bio olivovým olejem za 9,50 euro / 0,75 l (v chuti je hodně tučný, kulatý).