Malé pekařství v Bílkově ulici v Praze, které přehlédnete velice snadno. Při hledání pomůže dánská vlajka a dva květináče se žlutými kvítky před vchodem. Pekařství není zrovna známé, přestože dodávají pečivo do prestižních pražských restaurací. Ani já dlouho netušil, že kousky rajčatového a celozrnného chlepa, který jsem tak rád ukusoval před večeří v Zátiší, pocházejí právě odtud. Narozdíl od konkurenčního Bakeshopu tu nebudete muset stát ve frontě, i když ceny jsou podobné. Pravda, sortiment možné není tak bohatý, ale vše vyrovnává fantastická kvalita.

Ochutnal jsem místní dýňový chléb, černý jako peklo a téměř dokonale pokrytý dýňovými semínky tak, že působí skoro jako atrapa. Vynikajicí je i místní pivní chléb a za pokus rozhodně stojí chléb se sušeným ovocem, který vám zajímavou kombinací chutí připraví nevšední zážitek nejen při prvním kousnutí. Kvalita je naprosto konstantní, konzistence je křehká, vláčná a lehká, ale přitom vůbec ne drobivá nebo trupelnatá, nicméně ne příliš mazlavá. Místní chléb dělá dánské tradici vysoké kvality pečiva nejlepší reklamu, i když ceny jsou opravdu vyšší a například celý bochník zmiňovaného ovocného chleba stojí kolem 200 korun. Za 99 korun jsou nabízeny obložené bagety, rustikální bageta s roastbeefem a hořčicí není z největších, ale chuťově naprosto vynikající a uspokojí vás i na oběd. Ze sladkého jsem vyzkoušel mandlový mazarin, koláček s křupavou mandlovou krustičkou obkroužený čokoládou, byl krásně křupavý, jemně máslově mastňoučký a doslova se rozplýval na jazyku. Za 59 korun vynikající dezert po sobotním obědě.

V pekárně můžete i posedět, pravda je, že, ač jsem byl jediný zákazník, měl jsem dojem, že obsluha se snaží, abych co nejrychleji vypadl. Ne že by byla vysloveně nepříjemná, ale spíše chladná, a za ceny, které platíte, by si člověk zasloužil trochu víc. Pokud mohu soudit podle zkušeností ze zahraničí, u podobného podniku je velice důležité navázat osobní vztah se zákazníkem, aby se k vám vždycky rád vracel. Poradit, nabídnout, dát ochutnat, nalákat… nevylučuji, že by můj nákup pak byl mnohem větší… je ještě čemu se učit. Vysoká kvalita je na nic, když ji neumějí prodat…

Na pekárnu Mansson jsem narazila při procházce po Starém Městě a říkala jsem si, že by mohlo být fajn tu chvíli posedět u kávy a něčeho sladkého. Zvenčí vypadá podnik dost nenápadně, uvnitř mě ale příjemně překvapil útulností a decentním laděním stolků a židliček do krémové a tmavě hnědé. Cítím podvědomý vzdor vůči prázdným restauracím či kavárnám, tady ale hned u stolku za dveřmi seděla u kávy dáma, užívajíc si popolední klid. Nojo, říkala jsem si, tohle je ono – tiché místečko, jenom pár metrů od natřískané Pařížské, a ty dobroty, co tady budou mít.

Jak jsem tak postávala u pultu, že si vyberu nějaké pečivo s sebou, trochu mě mátlo, že tu není žádná obsluha. Rozhlížela jsem se pekárnou vlevo i vpravo, jestli nemůže být skrytá někde v kuchyni, ale nezdálo se. Nakonec dáma u stolku složila noviny, vstala od kávy a vypravila se za pult, aby mě oslovila, co že si budu přát (“Prosim?”). Řekla jsem, že si vyberu pár kousků snídaňového pečiva (“Který?”). Byly to dva kousky s olivami, dva se seznamem a dva celozrnné. O kafe už jsem si říct netroufla – trochu jsem se bála, že by jí mezitím mohlo vystydnout to její a že by třeba nebyla ráda.

Mansson má ve skutečnosti dost široký sortiment. Kromě drobného pečiva mě zaujaly zejména bagety (některé vypadaly opravdu slinotvorně) nebo foccacia. Nabídku sladkostí jsem prohlédla jen zběžně, tvořily ji z větší části rohlíčky a koláčky z hutného těsta.

Housky tady stojí od 7 do 9 korun, což není úplně láce, a já je cestou domů v tom papírovém pytlíku pořád zvědavě prohlížela. Vypadaly totiž, no, jako housky. Ne jako housky za devět korun. Až doma jsem se pak mohla věnovat podrobnému ohledání a vyplynulo z něj, že: Housky mají konzistenci spíš pevnou než buchtovitou (což jsem uvítala), voní (v tomhle vládne ta sezamová), mají poctivě upečenou kůrku a chutnají přinejmenším jako housky za devět korun (a možná i desetikorunu bych byla ochotná investovat). V chuti pro mě vítězí olivová, se zapečenými kusy opravdových černých oliv.

Už pár let hledám v Praze – a zatím bohužel bezúspěšně – tu “svoji” pekárnu. Místo, kam bych se těšila na nákup, protože to tam voní, protože se na mě usmívají, protože mi chutnají jejich rohlíky a protože mě dokážou překvapit nějakou neobvyklou novinkou. Šmarjá, to je tak těžký udělat pořádný pekařství? S držkovskými pekaři se potkávám na tržnici jednou týdně, k Paulovi si chodím vybrat chleba po výplatě, Mansson tedy nejspíš taky zařadím do systému občasných pochůzek. Nojo, ale láska na celý život to není.

I když jejich Dannebrog hrdě vlaje jen kousek od Pařížské a pečivem zásobují i top pražské restaurace (La Degu, Bellevue), nemám pocit, že by se o Manssonovi nějak zvlášť vědělo. Já to sem naštěstí mám kousek z práce, takže jejich nabídku testuju celkem pravidelně.

Podnik patří dánským majitelům, ale hodně místních nabízených chlebů je švihnutých Itálií a nabízejí i francouzskou bagetu (ale ta nevypadá moc přesvědčivě) a pak spoustu dalších pečiv nejrůznějšího tvaru i původu, nabídka je zkrátka fakt rozmanitá. Z restaurací skupiny Ambiente možná budete znát jejich tmavý žitný chleba obalený sezamem (asi 90 Kč), já si kupuju spíš focacciu (obyč i s rozmarýnem, kolem dvacky) nebo nejrůznější snídaňové bulky (7–10 Kč), zvlášť ta s olivami je dobrá. All time favourite je bageta se sušenými rajčaty – půlka vyjde asi na padesát korun, ale je fakt hutná a obsahuje spoustu i celých rajčat, šťavnatých a plných chuti (žádné 4 načervenalé ťupky z barviva E212 velikosti 1mm jako u ciabatt „se sušenými rajčaty“ z Tesca), takže poměr výkon-cena skvělý. Nabízejí i podobně dobrou a poctivou – a o trochu levnější – bagetu s rozmarýnem a černými olivami, nebo dražší variantu se sušeným ovocem (nevyzkoušeno). Posledním novým úlovkem je italský chléb – bochník o průměru cca 25cm za 29 Kč, který se čerstvý ne úplně snadno krájí, ale tipuju, že zítra bude mít ideální konzistenci třeba na bruschettu. Jinak všechno pečivo je tu i přes středomořské tendence spíš tak nějak ´skandinávsky hutné´ a má dost specifickou chuť, kterou jsem jinde nenašla a připisuju jí místnímu kvásku.

Ze sladkého pečiva si tu můžete dát jak klasiku jako croissant, tak mnohem zajímavější dánské pastries – třeba plundrový dort s vanilkovým krémem a rozinkami, kterému říkají Danish coffee cake, nebo jakýsi twist z listového těsta posypaný mákem a sezamem se všudypřítomným vanilkovo-máslovým krémem (Zrnitý posyp mě napoprvé zmátl, takže až při sosání rajčatové omáčky tímhle pečivem jsem zjistila, že není slané.) Taky tu mají dost zákusků s marcipánem (cca 40–70 Kč/ks dle druhu), z nichž určitě doporučuji vyzkoušet jahodový dortík. Tomuhle košíčku z křehkého sladkého těsta, plněnému marcipánovým krémem a pokrytému šťavnatými čerstvými jahodami a trochou nasekaných pistácií, jsem úplně propadla. (A jestli jste na něj po tomhle popisu taky nedostali chuť, tak asi nejste lidská bytost.) Mají ho tu ve velikosti pro 1 osobu (asi 10 cm, 65 Kč), dále 5–6 porcí a na objednávku i velký 10-porcový. Protože vím, že večer už tenhle dezert skoro nikdy nemají, objednala jsem si ho teď k jedné příležitosti předem. Samotná objednávka proběhla v pořádku, nechtěli ani zálohu a dokonce mi v daný den volali s připomínkou, že to mám připravené. Čtyři košíčky byly zabalené každý zvlášť v plastové krabičce, takže jsem se o ně teoreticky nemusela bát  – teoreticky. Jenže když jsem je doma vybalila, zjistila jsem, že spodní dva mi dali do tašky vzhůru nohama (asi aby to bylo pěkně symetrické), což jim poněkud poničilo vizáž a mně náladu.
Čímž se plynule dostávám k personálu – střídají se tu dvě servírky/prodavačky, jedna velmi milá, usměvavá a ochotná, druhá (starší a s cizím přízvukem) představující jakousi antitezi té první. Například dnes mi na dotaz, zda ještě mají francouzskou bagetu, naprosto zuřivě odvětila Nemáme!, a když jsem se zeptala, co je tedy tamto, odešla místo odpovědi kamsi do zákulisí, předhazujíc mě své očividně bezradné kolegyni z kuchyně, které práce s kasou dala fakt hodně zabrat. Tj. smůla pro milou a bezprostřední slečnu, zatrpklá žena středního věku jí sráží hodnocení na průměrnou 3. Mansson nabízí i pár stolečků k nekuřáckému posezení u espressa (slušné Illy) nebo třeba místních sendvičů – oboje si lze nechat zabalit i s sebou. V letní sezoně se dá odpočinout (a zakouřit) na lavičce na chodníku před obchodem. Podle svých webových stránek připravují do 11 snídaně, ty ovšem vyzkoušené nemám. Také prodávají pár dánských delikates jako omáčky, sušenky apod. Sortiment je tu celkem dobře prezentovaný a popsaný, případné dotazy k němu opět doporučuji pokládat pouze mladé části personálu. (Ta starší se – alespoň tedy na mě – tváří jakože tam není proto, aby se nechala obtěžovat otázkami zákazníků.)