1. obraz: Interiér: Maličká kavárna, trochu ošuntělé zařízení, drobné stolky (dva ze starých šicích strojů), na podlaze stařičké popraskané dlaždice. Nápisy “fair trade”, “čerstvě praženo”. Asi 8 lidí kavárnu v podstatě zaplňuje. Záběr na vstupní dveře se dvěma schody – otevírají se, zvuk zvonku nade dveřmi, vstupuje návštěvnice (celek).
Číšník, servírka (s úsměvem k ní vzhlédnou od barového pultu): Dobrý den!
2. obraz: Návštěvnice míří k poslednímu volnému stolku, odkládá si kabát přes opěradlo, obtížně se usazuje na úzké místo u zdi (polodetail). Číšník jí pokládá na stůl kávový lístek. Návštěvnice listuje lístkem (detail na zaujatý výraz), pak se od něj odpoutá a vzhlédne k černé tabuli na zdi s aktuální nabídkou káv. Na pozadí tichý kavárenský hovor u sousedních stolků, přicházejí a odcházejí další návštěvníci. Ke stolku přistupuje číšník – probíhá rozhovor (polodetail).
Číšník (rozverně): Tak už víte, co si dáte?
Návštěvnice (se zájmem): Umíte i jiné alternativní metody přípravy kávy než french press?
Číšník (důsledně): French press.
Návštěvnice (s úsměvem): Dobře, tak poprosím kávu ve french pressu a nechám si od vás doporučit něco svěžího.
Číšník (úsměv a dlouhý pohled): V tom případě třeba Indonésii, ta je taková hodně svěží.
Návštěvnice (spokojeně): Tedy Indonésii. A přineste mi k ní, prosím, kousek chačapuri.
Číšník přikývne a vypraví se zpět k baru. Návštěvnice pozoruje cvrkot v kavárně (celek). Dveře se stále otevírají a znovu zavírají, zvonek nad nimi cinká, u baru se staví fronta zájemců o kávu s sebou. Servírka má plné ruce práce, připravuje jedno espresso za druhým do plastových kelímků (polodetaily a detaily, střihy v rychlém tempu), je slyšet mlýnek a prskání espressovače.
3. obraz: Číšník bere z poličky skleněnou dózu s kávou, zachřestí zrnky a zanoří odměrku. Pak se přitočí k servírce.
Číšník (šeptem): Kolik odměrek do cafetiéru?
Servírka (šeptem, unaveně): Tři.
Číšník nasype do mlýnku tři odměrky, zapne ho, pak přičichne k čerstvě umleté kávě a přistoupí k french pressu. Kávu připravuje pomalými a pečlivými pohyby, soustředěně (polocelek). Pak na talířek položí osminku sýrového chačapuri, přistoupí k návštěvnici a talířek před ní položí.
Číšník: Tu kávu vám donesu hned.
Na stole se vzápětí objeví tácek se zalitým french pressem, hrnek, lžička a sklenka vody.
Návštěvnice (ustaraně): Řeknete mi, kdy ten french press slít?
Číšník (energicky): To můžete skoro hned, ono tomu stačí chvilka.
Návštěvnice (rezignuje): Tak mi prosím aspoň řekněte, jak dlouho už je ta káva zalitá.
Číšník (snaživě): Asi 30 sekund.
Číšník odchází zpět k baru, návštěvnice se noří do kabelky a vyndá hodinky se stopkami (velký detail). Sleduje střídavě je, french press a s určitými obavami i hrnek, který objemově odpovídá přibližně třetině french pressu. Ke stolu znovu přispěchá číšník.
Číšník (udýchaně): Tak jsem vás zmátl! Ta káva tam má zůstat čtyři minuty, takže na slití ještě máte čas.
Návštěvnice chápavě pokývá hlavou, usměje se a věnuje se opět hodinkám.
4. obraz: Návštěvnice stlačí french press, nalije hrnek až po okraj a ve french pressu stále ještě víc než polovina zbývá. Vyšle tedy k baru pohled s prosbou o pomoc (detail) – bez úspěchu. Vstane a dojde k baru (polocelek).
Návštěvnice: Můžu poprosit o větší hrnek? Do tohohle se ta káva nevejde.
Servírka si povzdychne, vyndá z poličky větší hrnek a podá ho návštěvnici. Ta se vrátí ke svému stolku, položí větší hrnek vedle menšího a slije do něj zbytek french pressu. Káva vyjde akorát. Návštěvnice k oběma hrnkům labužnicky přivoní, trochu se zarazí, pak jeden z nich vezme a teplou kávu usrkne (detail). Trochu se zamračí a vzdychne. Hrnek odloží. Ukrojí kousek teplého chačapuri, pomalu kouše a spokojeně se usměje. Pak se rozpačitě vrátí ke kávě.
5. obraz: Prázdné nádobí na stolku, přichází číšník.
Číšník (zvědavě, se zájmem): Tak jak vám chutnala Indonésie?
Návštěvnice (trochu zklamaně): Víte, pro mě by bylo jako pro hosta lepší, kdybyste ten french press pohlídali vy – takhle mi ta káva vyšla nějaká hořká.
Číšník (zaraženě, vysvětluje): No, jak jsem říkal – ty čtyři minuty jsou akorát.
Návštěvnice (nešťastně): A taky bych uvítala větší hrnek, aby se do něj káva vešla, víte?
Číšník (sklopí oči, zklamaně): Hm…
Číšník odchází.
Návštěvnice (snaží se zachránit situaci, nadzdvihne se na židli a volá za ním): Ale máte výborné chačapuri! Pečete sami?
Číšník (otočí se na ni, rezignovaně): Ne. To nám sem vozí z Berkatu.
6. obraz: Návštěvnice nechá na tácku s účtem peníze, vstane, oblékne se do kabátu, prodírá se postávajícími zájemci o kávu s sebou, stoupá po schůdcích ke dveřím a otáčí se k baru (polocelek).
Návštěvnice: Na shledanou!
Číšník, servírka (bez pohledu, plné ruce práce): Na shledanou.
Návštěvice otevírá dveře (zvuk zvonku nade dveřmi) a odchází. Exteriér: Návštěvnice si důkladně prohlédne průčelí kavárny s nápisy “fair trade káva”, “deset druhů káv”, “degustace kávy”. Mírně zavrtí hlavou, pokrčí rameny a poloprázdnou ulicí odchází (velký celek).
