Shrnutí: „Long Tale Café rozhodně není žádné terno. Fakt, že mi slouží jako nouzovka pro obědy, protože to sem mám kousek z kanceláře, nebo pracovní snídaně, když nechci koukat na mátohy v Molu 22, není důvod pro doporučení na Scuku.“
V následující recenzi budu Long Tale Café spíš pomlouvat, ale co si budeme povídat. V holešovické pustině tímhle podnikem ještě rádi vezmete zavděk na pracovní snídani nebo oběd do krabičky.
Prostor kavárny je příjemný, nekuřácký, poměrně moderní, ale zútulněný různými dekorativními nesmysly a nápisy. Na druhou stranu židle nejsou úplně pohodlné.
Příjemná je i obsluha, ale pozor – objednat si musíte u pultu, i když od něj většina hostů sedí dva až pět metrů. Důvodu úplně nerozumím a zrovna na pracovní schůzky je to celkem nešikovné.
A teď stručně k jídlu. Ochutnala jsem tu polévku z denní nabídky a rozhodla se tento krok neopakovat. Pokud onen zeleninový vývar nebyl z pytlíku, tak to kuchaři ke cti spíš neslouží než naopak, protože fakt nebyl dobrý. O trochu lepší zkušenost mám se zdejšími saláty, ale jen o trochu. Kuskusový základ doplňují žampiony, různá zelenina nebo bylinky, ale ani tady se nedočkáte víc než „dalo se to“ zasycení. Jednou jsem v salátu měla příšerně moc petrželky, podruhé jsem musela z instantnosti podezírat dochucení bulgurového základu. Hezkou trojku bych dala jen za zdejší sendviče.
Ráda bych pochválila aspoň snídani, na které jsem tu byla naposledy. Dejme tomu, že na croissantu zapečeném se šunkou a sýrem se toho tolik zkazit nedá, i tak mě ale překvapilo, že ho obsluha strčila do sendvičovače a přinesla mi úhlednou placku :) Vysloveně nepitelná byla káva – se slabou cremou a bez pardonu smradlavá, zatuchlá. Tohle by ani mléko nepřerazilo.