Lokál je ukázková česká hospoda, s tradičními jídly a retro interiérem. Čekali jsme všechno, co již bylo řečeno v ostatních recenzích – kvalitní nekomplikované jídlo, ratejnovité prostředí pro pamětníky, celkem dobrou obsluhu. To se splnilo do puntíku, navíc příjemné překvapení : dobře se tu postarají o děti. O malé děti! A to bych od hospody, která je zaměřená přece jen na jinou klientelu, nečekala.
Do Lokálu jsme vyrazili na rodinný oběd s prarodiči z venkova – pro ně byl Lokál skutečně tím pravým retro vyvolávajícím záplavu vzpomínek, až na to, že bez té dobové umolousanosti a zaplivanosti (přece jen odsud podsud  – na pánských záchodech tu taky nenajdete žlábek).
O sobotním poledni chvíli po otevření byla hospoda celkem volná, obsluha si nás tedy docela na tenhle typ podniku hýčkala. Pro skoro dvouletou dceru jsme dostali na výběr ze dvou typů jídelních židliček. Ledva se usadila, již před ní přistály pastelky a omalovánky. Pobavilo mě i vymyšlené dětské menu, kdy pomocí piktogramů můžete sestavit porci přesně tak, jak to má malý strávník rád – chcete do vývaru raději nudle, nebo rýži? Se zeleninou a masem, nebo radši něco uberete? V takových variacích najdete pro děti vedle polévky ještě dětský steak, kolínka a rizoto. Pokud chcete, porci můžete dostat rozmixovanou ve formě kašičky. Dostali jsme i dětský příbor, sice pravda poté, co dcera zápasila s velkou lžící, ale cením bleskovou nápravu bez upozornění z naší strany.
Začali jsme všichni svorně polévkou – slepičí vývar byl vynikající, silný, avšak nepřesolený, s kuřecími žaludky, domácími nudlemi. Takový vařím doma a tenhle chutnal opravdu jako od babičky. Pánská část výpravy vsadila na steaky, babička si objednala králíka na houbách a já svíčkovou. Dcera dostala kuřecí plátek (nevysušený) se zeleninou a rýží – jako alternativu vařených brambor, které nebyly. U zeleniny pro dceru jsem byla ráda, že si kuchař dal práci s podušenou mrkví a pastiňákem, žádná mikrovlnková směs z pytlíku.
Steaky byly velmi dobré, vláčných šťouchaných brambor kopec a jako doplněk červená řepa, kterou máme všichni rádi (na lístku ovšem chyběla, což pro odpůrce může být celkem mínus.) Jediný lapsus obsluhy přišel v bodě steaků: nikdo se nezeptal, jak je chceme propečené, rovnou je servírovali medium. Má svíčková byla trochu řidší, sladší, což mým chutím vyhovuje. Knedlíky nadýchané, omáčky bych snesla víc, brusinky obarvily rovnou šlehačku. Celkově mě ale neohromila – prostě dobrá svíčková, ale Lokál není jediný podnik, kde ji umějí a nešidí z pytlíku. Přístě zkusím něco méně „dostupného“. Králík byl podle referencí rovněž vynikající.
Dezerty se už do nás nevešly, ale možná i proto, že na lístku nebylo nic vyloženě lákavého (jako třeba nějaký lehký krupicový nok), ale například rakvička a věneček..Po české těžké klasice se jednomu do věnečku prostě nechce.

Do Lokálu jsem se vydala již podruhé. V poslední době se tento podnik totiž stal hitem u mého přítele. I když myšlenka oživit komunistickou provozovnu RaJ je prostě geniální, musím přiznat, že prostředí Lokálu není z těch nejpřívětivějších. Jak už tu bylo popsáno, jedná se o dlouhou, neútulnou, vysokou nudli, kde je opravdu hodně rušno a jde více o pivnici, než o běžnou restauraci. To z Lokálu nedělá úplně dobré místo pro romantické večeře pro dva, ale o to skvělejší místo pro setkání větší skupiny přátel.

Lokál přibližuje prostředí komunistické restaurace válečkovou malbou na stěnách, zářivkami na stropě, dobovými záclonkami na oknech, pečivem v plastikové ošatce a příborem zatočeným v ubrousku. Jediné, co vás potěší, když se začnete potit z pocitu, že jste se ocitli 30 let nazpět, jsou prosvícené kresby na zdech a příjemné záchody vytapetované starými časopisy Dorka a Burda.

Ale to jídlo! Smažený sýr je doopravdy kus uříznutého eidamu s pořádným podílem tuku obalený v trojobalu. Dali jsme si ho trochu netradičně s bramborovým salátem, před kterým smekám. Chuť tohoto salátu vás prostě vrátí do dětství a kvůli tomu přetrpím i hlučnou, přecpanou hospodu. Stejným znovuvzkříšením klasické chuti dětství je polozapomenutý okurkový salát. Po druhé jsem si dala koprovku, ale trochu mě zklamalo dost prorostlé maso a vodová chuť. Palec nahoru v Lokálu dávám i nabídce nápojů – oranžová a žlutá domácí soda „do trojky“ se postarají o to, že i když nepijete pivo, nebudete si připadat méněcenní a pořádně se napijete.

Obsluha byla přátelská, profesionální, sem tam i zavtipkovala, ale více věcí se podařilo přinést až na podruhé a rozpočtení účtu na několik osob se také příliš nezdařilo. A tak mi jistě prominete, když dám pouze OK. Zkrátka, Lokál doporučuji, když chcete popít s partou přátel a dobře se před tím najíst, nebo si připomenout zapomenuté chuti dětství. Připravte se ale na rušné, živé prostředí a na to, že číšník nebude mít na starosti jen vás.

Boží hod vánoční v Lokálu

V Lokálu jsem nebyl poprvé, ale vzhledem k tomu, že sídlí na druhé straně řeky, než se obvykle pohybuju, je každá návštěva pro mě malým svátkem. Lokál je docela velký lokál, takže v době obědů, večeří a hlavně večer to tam bzučí jako v úlu. Já tam nejraději chodím v pozdní odpoledne přečíst si v klidu noviny a vychutnat si polévku, mezichod (většinou skvělá vařená hovězí líčka) a hlavní jídlo, někdy korunované rakvičkou se šlehačkou, když zbyde místo.

Na první svátek vánoční jsem se rozhodl, že si na sváteční oběd zajdu právě sem. Když jsem tam okolo druhé dorazil, měli otevřeno zhruba hodinu, takže celkově bylo spíše poloprázdno a většina hostů seděla hlavně v„tankové“ části lokálu. Našel jsem si místo u stolu s výhledem na magický tank s plzní č. 1, který mě zepředu připomíná nějakého sympatického tvora a po pravé straně mi dělá  společnost zarámovaný článek Ohrožený šnyt datovaný l.p. 1936 z Lidovek od Karla Čapka. Stylovka.

Po usazení si okamžitě objednávám plzeňskou dvanáctku, jak jinak než přímo z tanku s údajně nejkratšími trubkami vůbec točenou na šnyt, což je plný pulitr s hustou pěnou tak akorát, třetina hustá pěna, zbytek zlatavý mok – na přesnou míru se tady nehraje, jde o vyváženost a výčepákův fortel a kumšt. Bezvadný. 

Ještě než se stačím číšníka zeptat jestli mají na dnešní den něco speciálního, sám mě předem doporučuje, že vzhledem k dnešnímu svátečnímu dni by to viděl na kachnu s červeným zelím s jablky, případně svíčkovou na smetaně nebo možná řízek, s tím že stálý lístek je samozřejmě k dispozici. Čte mě myšlenky, kluk jeden. Vzhledem k tomu, že trojobal jsem měl včera a svíčková mě čeká zítra u rodičů, tak je volba poměrně jednoduchá. S přílohou by to číšník viděl na míchaný (houskový a bramborový) knedlík, s čímž se nedá nic než souhlasit. Dneska to dáme bez jídelního lístku. 

Před kachnou si ještě objednávám silný hovězí vývar s játrovými knedlíčky. Polévka je tu téměř okamžitě, slavnostně oznámena a servírovaná klasicky z nerezového šálku. Vývar je fakt silný, téměř na samé hranici, kdyby byl o něco málo víc silnější, tak už by to bylo trochu moc, ale pro vyhládlého poutníka na začátek je to takhle úplná paráda. Játrové knedlíčky jsou rovněž exceletní. Jediné, co by se dalo vytknout, je (mimochodem stejný problém jsem měl v Lokálu párkrát s křenem), že šnitlík v polévce působí vyčpěle a bez chuti. Vlastně si ani nejsem jistý, jestli je čerstvý nebo sušený. Vypadá jako čerstvý, ale je bez chuti.

Před dojedením posledních pár lžic a knedlíčku, zhodnocuje situaci koutkem oka kolemjdoucí číšník s cedulkou „školím se“. Jakoby nic přechází můj stůl, o kus dál prohodí dvě tři věty se svojí kolegyní, zatímco já jsem v klidu dojedl, odložil příbor, posloužil si ubrouskem a deset sekund poté se mladík otáčí na podpatku, odklízí dojedený talíř a ptá se, zda bylo vše v pořádku. Úplně a já jsem poprvé v úžasu jak to tady dneska funguje. 

Hlavní chod na sebe nenechá dlouho čekat. Řádně pokmínovaná vypečená kachna s třemi bramborovými a třemi houskovými knedlíky a červeným zelím vypadá skvěle. Ještě lépe chutná. Kůže je vypečená rovnoměrně a tak akorát, maso je měkké, šťavnaté, má perfektní chuť a konzistenci. Zelí má vyváženou kyselost a sladké je od jablek a zachovává určitou tvrdost na zkus, což ve výsledku působí velmi svěže. Šťáva je taky jak má být – silná, ale nepotlačuje chuť masa a má jedinou vadu. Rychle s knedlíky ubývá, zatímco ostatní ingredience zůstavají na talíři. A teď pozor, přichází pointa.  První číšník u kterého jsem si objednával se mě přijde zeptat, zda si nedám ještě trochu šťávy. Trochu zmateně se koukám nejdřív na půlitr, ale ten je z poloviny plný a mě dochází, že to myslí fakt vážně. Ale ano, to by bylo fajn. Samozřejmě zařídím. Vrací se za půl minuty s omáčníkem a moje porce je opět vyvážená jako na začátku. Pane jo a já jsem z obsluhy v úžasu dneska už podruhý.

Mám ještě místo akorát tak na preso z mlékem a rakvičku se šlehačkou, kterou servírují standartně jenom tak na talířku s ubrouskem, ale jsem upozorněn,  že kdybych si přál lžičku nebo vidličku tak není problém. Chutná jako rakvička se šlehačkou z mého dětství, takže nejlíp.

Celý to stálo 375 korun, což vzhledem k zážitku považuju za přiměřené. Měl jsem pěkný stůl, nikdo mě nerušil, jídlo bylo uvařené s naprostým přehledem a personál se dneska choval opravdu na jedničku s hvězdičkou. Pár jednoduchých triků a host se cítí jako v ráji. Jinde by si měli vzít příklad. Rád bych byl nějak kritický, ale tentokrát to moc nejde. Až na ten šnitlík teda.

Poučen z předchozích recenzí jsem místo pro deset lidí na páteční večer rezervoval raději 14 dnů předem a rozhodně jsem udělal dobře. Ono by bylo naivní okolo osmé doufat i v místo pro dva, maximálně tak na stojáka u výčepu v nejmenší místnosti.

Hospoda je to veliká a při plné obsazenosti i pořádně rušná a hlučná. V té dlouhé nudli, kterou interiér je, by se příležitostně mohly pořádat nějaké běžecké závody. Rozdělení na kuřáckou a nekuřáckou část je zhruba 50 na 50 a ať si člověk sedne, kde chce, všude má dostatek čtení vyrytého do tmavé imitace dřevěného obložení.

50 na 50 je rozdělen i dvoustránkový jídelní lístek, kam se vešla i krátká deklarace kvality a nulové tolerance k šizení v kuchyni. Jedna stránka je pro pití, druhá je pro jídlo. Nabídka jídla je ale doplněna o aktuální položky stylovým bufetovým informačním systémem – svítící tabulí. Pivo mají plzeň a je možno si ji nechat natočit bud klasicky na na míru (hladinka), na jeden zátah (šnit) a nebo plnou sklenici husté pěny (mlíko).

Nejvýraznější kladný dojem na mě Lokál udělal tou spoustou povedených detailů. Nejde ani tak o nápisy na obložení, víc mě pobavilo třeba číšníkovo přání “na zdraví”, když donesl pivo, retro umělohmotná ošatka na pečivo, příbory zabalené v ubrousku nebo třeba komplet design pánských WC.

Většina výpravy se nechala zlákat na tatarák (kdo ho chce nenamíchaný, ať se ozve při objednávce), já šel ale za něčím mnohem exotičtějším. Jídlo, které chci ochutnat od doby, kdy jsem poprvé viděl film Adéla ještě nevečeřela – talián. Musí se na něj čekat zhruba 20 minut, než se pomalu v páře ohřeje, ale čekat 20 minut na parádní klobásku, to se vydrží snadno. Škoda jen vyčichlého křenu, který byl na talíři spolu s plnotučnou hořčicí.

Na druhý chod – hovězí s koprovkou a knedlíkem – jsem taky čekal docela dlouho, ale to už bez předchozího varování, stejně jako později na panáka Hruškovice od Žufánka. Obsluha opomenutí naštěstí dorovnala omluvou a okamžitou nápravou po upozornění. Koprovka byla dokonalá, stejně jako kolegův smažák. Spolehlivý flashback do babiččiny kuchyně pro ty, kteří měli ještě to štěští na babičku co umí vařit.

Lokál se stylizuje do české putyky sedmdesátých let. Někomu by to mohlo vadit a uznávám, že je to trochu podvod, protože putyku nelze vytvořit, ta musí vzniknout. Rozhodně je mi to ale stokrát sympatičtější stylizace než nějaká středověká krčma, což je jedna veliká póza a lež. V Lokálu jsem se cítil jako v hospodě, kterou někdo provozuje rád a o které si většina čechů může bohužel jen nechat zdát.

Fotky na mém blogu:
http://sanger.foodblogs.cz/2010/09/lokal/

První návštěvě Lokálu předcházelo zklamání z organizace Svatováclavského vinobraní a právě Lokál mi zvedl ten den náladu. V první menší místnosti výčep a lidé „na stojáka“, další dvě místnosti protáhlé, kapacita relativně velká. Prostor jednoduchý a funkční, designově posunutý tak o 30 let zpátky. Byli jsme tam kolem paté odpoledne, ale během půl hodiny se Lokál zaplnil téměř kompletně, převážně pak cizinci, takže už bylo dost hlučno.

Jídelní lístek se je s mírnými úpravami měněn snad denně. Názvy jsou sice jak ze závodní jídelny, ale narozdíl od té závodky, tady se vaří pečlivě, bez náhražek a umělotin.
Česnečka neměla chybu. Guláš byl chuťově vyvážený, možná trochu sladší (ale to závisí na vkusu). K obojemu jsem chtěla jen pečivo a nebyl problém. Dostala jsem úplně plný košík (takový ten umělohmotný červený jídelnový :-) ) krásně čerstvého, voňavého, měkkého, natlusto nakrájeného chleba, prostě přesně na to natrhat ho do gulášové omáčky.
Tata měl tataráček s 3 topinkami (s rozpaky, zda to bude stačit) – stačilo, topinka = celý krajíc :-) Tataráček byl už předem namíchaný a trochu moc hořčicový, což jsme ohodnotili jako mínus, rádi si míchání a výslednou příchuť dirigujeme sami.

Z obsluhy se u nás střídal jednak mladík s neustále plnýma rukama piv, takže na nějaké povídání moc času neměl a pak slečna v zácviku, která toho taky moc nenamluvila. Ale oba se usmívali a to mi ten den stačilo.

Rozmáchlý interiér Lokálu rozhodně nenabízí návštěvníkům klidnou intimní atmosféru, při návštěvě je třeba počítat s neustálou hlukovou kulisou – na druhou stranu právě ta pěkně doplňuje koncept pořádné české hospody. Dřevěné stoly, dřevěné židle, číšníci s plnými hrstmi půllitrů – hospodská idyla. Návštěvám ze zahraničí doporučuji Lokál jako prožitkovou alternativu k Muzeu komunismu – za cenu vstupenky tady solidně povečeří a ještě urazí dvě piva. Kromě toho je menu i výzdoba nekonečným zdrojem dalších a dalších konverzačních témat.

Od poslední návštěvy mi připadalo, že obsluha trochu polevila. Minule s námi číšník debatoval a dokonce žertoval (možná to bylo díky tomu, že na prsou hrdě nosil cedulku “učím se”), tentokrát jsme byli v průběhu večera obsluhování asi pěti různými číšníky i servírkami, vždy profesionálně, většinou s úsměvem, ale téměř nikdy s nadšením. Oceňuji nicméně schopnost personálu obsloužit hosty i v angličtině a v případě potřeby i anglicky poradit.

Těší mě, že se jídelníček průběžně sezónně obměňuje, vytikal z něj chřest a objevila se například plněná paprika. Ke kvalitě jídla nejspíš už bylo všechno řečeno – palec nahoru! Ke Krejcarovým párkům byl servírován kromě hořčice i čerstvě strouhaný křen, vývar byl pořádně silný a s domácími nudlemi, rajská příjemně nasládlá (jen ta desetideková porcička hovězího mohla být o fous větší), kapr na másle s pěknou kůrčičkou. Našeho francouzského známého překvapilo, že v kapřím filetu zbyly nějaké kosti, ale za to těžko vinit kapra, natož kuchaře.

Jako ukázka české kuchyně mi Lokál přijde jako dobrá volba za dobrou cenu.

Konečně poprvé v Lokálu! Poctivé pivo jako křen, nefalšovaná socialistická výzdoba včetně šílených 80´s záclonek a bufetových jídelních nabídek na zdech, superdlouhý bar a záchodky vytapetované Karlem Gottem a spol.

Pokud chcete potěšit mimopražskou či zahraniční návštěvu, je tohle to pravé místo. Kvituju, že se nestalo nějakým turistickým skanzenem, ale stále tam chodí především normální lidi.

Utopenci nebo guláš jsou tu trochu dražší, ale zato má člověk jistotu, že jsou uvařené poctivě a s láskou. Karpíškův koncept je dotažený do detailů – od toho úchvatného piva, které je jedno z nejlepších v Praze až po typická česká hospodská jídla.

Trochu mne zarazilo, že jsou tu celkem řídké omáčky, je to ale pravděpodobně dáno tím, že nejsou uměle zahušťované. Zkuste cokoliv, nebudete litovat, nejsilnější je ale stejně ta atmosféra…

Tak i já jsem nedávno zavítala do Lokálu několikrát na oběd, protože to mám blízko kanceláře. Očekávání však nebyla zcela naplněna a pořád se rozhoduji, jak Lokál přijmout. Asi i proto, že moje maminka vaří rozhodně lépe a tedy mě tolik propagovaná kuchyně „jak od babičky/maminky“ prostě nenadchla.

Interiér mi nijak neimponuje, ale ani mi nijak nevadí. Působí na mě trochu jako klasická jídelna, ale čistota a uspořádanost tomu berou případný negativní nádech. Místa tam je přes oběd dost, takže ani trauma z čekání na místo žádné zatím nemám :). Byla jsem v Lokálu na obědě třikrát, pokaždé mi jídlo přišlo průměrné, občas i s výtkou. U bramborových knedlíku totální nedochucenost (i bez soli), u vrabce málo kousků a hodně tučné maso. Polévky ok, tak bych si představovala asi „přírodní" polévku bez dochucovadel. Vždy mi přijde ale příliš jednoduchá a lehce "prázdná“ (do frankfurtské bych dala více brambor, do vývaru více nudlí). Rakvička chutnala tak, jak si pamatuji z cukráren před 10 lety.

Výhradu mám ovšem k personálu a servírování. Je pravda, že jim trvá dlouho jídlo přinést, k čemuž mám ale při obědech toleranci, pokud je hospoda plná (což tady není vždy ten případ). Při společné objednávce a změně jednoho jídla cca o 2 min později (knedlíky došly) však bylo hlavní jídlo doneseno nejprve jednomu a až cca po 10-ti minutách druhému (smažený sýr). Číšník reagoval slovy, že jak mu to chodí z kuchyně, tak to donese. Při jiné situaci číšník reagoval trochu přehnaně (lehce útočně) na naši odpověď na jeho dotaz, jestli všechno bylo v pořádku (kolega reagoval slovy, že knedlíky jsou o ničem a maso je dost ochuzené). Jako plus ovšem přiznávám nabídku kávy nebo rakvičky zdarma jako kompenzaci. Dílo bylo ovšem dokonáno způsobem přinesení účtů (viz ostatní recenze), které byly ke všemu ještě parádně domotané (kávy nenaúčtované jen někomu). Jako výhodu beru určitě nekuřácké prostředí přes oběd a čepovanou kofolu.

Možná, že večerní provoz je jiná kategorie, po těchto zážitcích mě tam ale večer asi nikdo neuvidí. Tankové pivo mě také neláká, protože pivo nepiji, takže možná asi ani nejsem správná cílová skupina.

Dnes jsem byl nedaleko odsud na školení a tak jsem se rozhodl v pauze na oběd Lokál konečně zkusit.

Interiér je myslím, velmi dobře zpracovaný s ohledem na to, jak velký to je podnik, jen mi přišel zbytečně tmavý – podnik těchto rozměrů nikdy nebude působit útulně, takže světlejší obložení a nábytek a případně i silnější osvětlení by podle mě byly lepší, takto mi interiér přišel zbytečně ponurý.

Obsluhujících je mnoho a střídají se u stolů – takže často se stane, že u někoho si jídlo objednáte a někdo jiný vám ho donese. Jinak rozhodně nadprůměr, i když k dokonalosti přeci jen něco chybělo. Na pětku to v této cenové hladině nevidím, ale nebylo k ní daleko.

A konečně ke kvalitě – dal jsem si smažený sýr s bramborem a rozdíl oproti hospodské klasice byl jasně cítit už v okamžiku, kdy mi ho položili na stůl. Natož když jsem ochutnal, stejně jako brambory a domácí tatarská. Rovněž tvarohový koláč s jablky a se šlehačkou byl skvělý. Jídlo tedy byla skutečně ukázka toho, jak by to mělo ideálně vypadat. Trochu horší to bylo s kávou – espresso podávají v nevhodně velkém šálku, takže nedokážu přesně odhadnout objem, ale podle chuti tipuji že byl o trochu větší, než by měl být. Nebyl to naprostý propadák, ale ideál také rozhodně ne. Nicméně jde o restauraci a tak známku snižovat nebudu.

Lokál sídlí v místech, kde se se známými tak nějak moc nepohybujeme. Přesto jsem kamarády přemluvila, abychom ho jednou večer vyzkoušeli. Jelikož jsme přicházeli každý zvlášť, setkali jsme se až u rezervovaného stolu, kam mě dovedl číšník. Na prvním dojmu jsme se shodli – je to tu plné, lehce chaotické, hlučné a moc velké.

Co se mě týče, tak se první (ne úplně ideální) dojem z restaurace postupem večera už jenom zlepšoval, kamarádi setrvali u mírně kritického postoje „proč jsme museli jít zrovna sem?“
Co tedy ten můj postoj vylepšilo – jídlo a obsluha. Měla jsem vynikající guláš, později jsem ještě vyzkoušela rakvičku. Obojí moc dobré, v guláši na můj vkus mohlo být více masa, ale chuťově výborný.

Obsluha byla precizní, na české poměry a cenovou skupinu nezvykle uctivá, až jsme se těm zdvořilým frázím a oslovením museli občas pousmát. Mojí rakvičku servírka na talířku převrhla na bok a musela jsem se s ní téměř poprat o to, že netrvám na její výměně.

Průběžná návštěva v sobotu večer. Jen podotknu, že jsme neměli rezervaci, ale zkusili jsme si zavolat půlhodiny předem, jestli se vejdeme. Číšník u rezervací poslední místečko našel a při příchodu a uvítání obratem vyřešil. Za tohle určitě plus body – některé české podniky berou telefonující hosty ve špičce jako otravnou verbež.

Lokál v pátek nebo v sobotu večer bývá asi nejnarvanější a bez rezervace si tu nesednete. Zdá se mi, že se projeví i masivní zahulenost kuřácké části, odkud kouř proniká i trochu k nekuřákům. S klidnou idylkou a čistým vzduchem přes obědy se to zkrátka nedá srovnat. Večerní Lokál je opravdický hlučný lokál.

Potěšila i rychlost a konzistence kuchyně, oproti obědům stíhali a jídla se nijak nelišila ani pod večerním náporem. Když jsme čekali trochu déle na taliány, číšník asi v polovině podal zprávu z kuchyně s odhadem doby, kdy bude hotovo (opět +). Ochutnali jsme skvělou loupanou hovězí plec s rajskou a smažák na přepuštěném másle s bramborem. Obojí nemá chybu. Jen mě překvapila postupně víc a víc hustá rajská. V tomto ohledu zdá se v Lokálu ustoupili zvyklostem a od původní opravdu lehké a svěží omáčky (kterou asi hosti vnímali jako řídkou) přistoupili k víc zahuštěné a kořeněné variantě.

S jídlem zkrátka maximální spokojenost, to samá s Plzní (jen ty Karpíškem slibované regionální značky na pípě jaksi pořád chybí!;). Lokál je zatím zkrátka solidní „držák“.

Bylo nás celkem 10 a měli jsme průřez hotovkami. Kdybych měla svůj pocit shrnout do jednoho slova, byl by to „tuk“. Moje plněné bramborové knedlíky se zelím plavaly v bazénu omastku, stejně jako domácí sekaná ze značně prorostlého masa s bramborovou kaší. I maso v guláši bylo na můj vkus hodně tučné. Jídla byla chutná a poctivě připravená. Bohužel takovou porci omastku můj žaludek není schopen strávit.

Další věc, která mě nemile překvapila byl způsob placení – číšníkovi jsme nejdřív museli po jednom nahlásit, co jsme měli, on si to zapsal na lísteček, oddusal k pokladně, kde asi 10 minut vystavoval účty, ty nám přinesl jeho kolega, kterému jsme opět odříkali, který účet komu patří a až pak jsme se dostali k placení. Pokud jdete na jídlo ve dvou, asi žádný problém, ale v 10 lidech to byla zbytečně zdlouhavá anabáze.

Kladné body dávám nápadítému interiéru Lokálu.

Tento podnik považuji za jeden z velmi kontroverzních počinů posledních doby. Prostředí je má vyvolávat retro-dojem, což se mu daří. Na druhou stranu svítící malůvky na stěnách posouvají vyznění do nápadité moderny. Jen škoda, že původní výzdoba toalet prošla přísnou cenzurou.

V nekuřácké části, kde se výhradně vyskytuji zaujmou elegantně vyvedené tanky na plzeňské pivo. To z nich obratně získávají číšníci a jako v jednom z mála podniků mě netrápili ani vteřinku žízní. Pivo dobře ošetřené, dobře načepované, přinesené velmi milým a ochotným personálem, prostě spokojenost.

Nabídka jídel je stylově vyvěšena na prosvícené tabuli na zdi. Vše, co jsem zde ochutnal bylo velmi chutné. Zejména bych vyzdvihl českou klasiku – smažený sýr s bramborem. Je přesně takový, jaký bych si ho udělal doma, možná i o fous lepší. I u ostatních jídel jsem měl podobný pocit.

Už jsem to psal a říkal na více různých místech, ale Lokál je pro mě takový malý restart české hospody a pro mě osobně jedna z nejpříjemnějších událostí ke konci roku 2009. Karpíšek nám dal obyč českou hospodu, kde ponechal vše dobré (jídlo, pivo, design) a vyházel všechno špatné (zahulenost, polotovary v jídle, nevrlý personál). Vysoce si cením i zpracování interiéru, které je současné, vtipné a konečně se obešlo bez haldy naleštěné mědi a všech rádoby historických klišé okolo hospod.

Chodím sem tak jednou dvakrát týdně na oběd, většinou sáhnu po nějaké hotovce a tak v 95 % případů jsem vždy spokojen. Jídlo je vždy čerstvé, z neošizených základních surovin a podle klasických domácích českých receptur. Oceňuji také to, že se v kuchyni koření s mírou a jídla jsou nachucena opravdu skoro jako doma. Určitě doporučuji loupanou plec s omáčkou (křenová, znojemská) s knedlíkem, vepřové se zelím a brknedlikem nebo třeba i obyčejný smažák (tady ovšem s domácí tatarkou a sýrem pečeným na másle). Když jsem tam později nebo jen u piva, nikdy neodolám malému soustu z bufetu – jelítko, pražská šunka s křenovou šlehačkou, troška ovaru. Vše od poctivých českých uzenářů (Dolejší, Krejcar).

Slabinu podniku vidím jedině v nejvíc zatížených časech na večer. Tady lze vidět, že tok práce a obsluhy ještě není úplně vychytaný – občas něco dojde nebo obsluha nestíhá. Sám jsem je nachytal asi u dvou malých chyb, vždy ale řešili 100% profesionálně a nabídli adekvátní kompenzaci (sleva na příště nebo nenaúčtování).

Do Lokálu jsem vyrazila před Vánoci na doporučení z cuketkova webu. Zalíbil se mi na první pohled, stejně jako kamarádům, se kterými jsme tam poseděli. Super interiér, sice poněkud větší, ale neustále plný, obsluha nosící pivo jakmile dopijete a především to jídlo! Tak dobře snad nevaří ani přítelova maminka a to je co říct. Poprvé jsme vyzkušeli polévky (vývar a zelňačku), uzený jazyk s bramborem a šunkové závitky s křenovou šlehačkou. Jídelní lístek denně mění, především polévky, omáčky a dezerty.

I když hodně lidem přijde interiér Lokálu příšerný (že prý moc velká nezabydlená ratejna a nepodařený pokus o retro), mně se tu líbí.

Hlavní roli v tom hraje fakt, že u většiny jídel mě po prvním soustu zasáhne flashback a v něm moje babička servírující oběd. Takhle totiž v Lokálu jídlo chutná – jako od babičky nebo maminky (záleží, který jste ročník:). Takže když Lokál deklaruje, že chce vařit domácky, nekecá. To neznamená, že by jídlo bylo dokonalé – rýže nebo brambory mi tu moc nechutnají, příliš mi svojí konzistencí a chutí připomínají školní jídelnu. Když si však vyberu některou z hotovek, ideálně nějakou maso-knedlíko-omáčkovku, jsem vždycky spokojená.

K personálu taky často slyším výhrady – někdy prý nestíhají a dočkat se jídla trvá příliš dlouho. Z mé zkušenosti však stačí se důrazně ozvat – jste holt v hospodě, tak je na obsluhu potřeba občas houknout. Nepříjemní tu na mě nikdy nebyli.