Myslíkova je pěkně vypečená ulice. Pár kroků pod Křupavým rohlíčkem je další pekárna, zvaná poněkud zvláštně Lehkomyslná. Lehkomyslně jsem do ní tedy vkráčela.

Prostor uvnitř je dost malý na to, že se tu tísní i malá možnost posezení. Hned vedle židle už je přitisknutý samoobslužný regál s pečivem. Další pečivo je možno vybírat v obsluhovaném pultu. Vysoce oceňuji přítomnost kleští v samoobslužném regálu – nesnáším ohmatávání koláčků nemytýma rukama. Nevím, podle jakého klíče je pečivo řazené, je totiž dost na přeskáčku, kupříkladu koláče makové nesousedí překvapivě s tvarohovými koláči, ale s muffiny. Velká část pečiva je tu z celozrnné mouky – jak temné hranoly chlebů, tak i sladké koláčky. Vybrala jsem si tvarohový koláč. U pultu mi slečna nabídla ochutnávku vánočního cukroví. Zaujalo mě to (sama jsem si kdysi coby studentka pečením cukroví přivydělávala, tak proč si neprohlédnout konkurenci;) Ukázala mi ho vyskládané a dušovala se, že je jen z másla, oříšků a samých poctivých věcí, že prý náhražky nevedou. Prý jim ho peče soukromá cukrářka, stojí 480 Kč/kg. Cukroví není nijak extrémně načinčané, ale působí solidním domáckým dojmem. A ochutnané kousky také odpovídaly domácímu etalonu.
Ještě se vrátím k zakoupenému koláčku. Měl naprosto ideální poměr těsta a náplně – tj. těsto tam bylo jen proto, aby náplň na něčem držela, a nebylo ho ani o chlup víc. Z celozrnné mouky, přitom však překvapivě vláčné (celozrnná svou vyšší žíznivostí způsobuje občas těstovou dusivost). A na tom spousta šťavnatého netrupelnatého tvarohu s rozinkami. Prostě jak doma. Neubráním se srovnání s pekárnou navštívenou stejný den ve stejné ulici – i když srovnávání koláče a rohlíků není úplně košer, originalita pečiva i provedení v Lehkomyslné pekárně jasně vedou.