Co si budeme povídat, když chce člověk v Praze povečeřet něco vege, a ještě k tomu chutného, skončí v Lehké Hlavě (či v sesterské Maitree). Hlava se mezi příznivci kytičkové stravy stala jednoduše fenoménem – a to není lehká pozice. Stálí hosté už totiž nejásají ze stropní výmalby s falešným hvězdným nebem, ani z atria s výhledem na to opravdové. Chtějí se nechat překvapovat znovu a jinak.

Nutno přiznat, že se Lehká Hlava v tomhle ohledu docela snaží: pravidelně aktualizuje denní menu a tu a tam přidá do svého jídelníčku něco neokoukaného. Dokonce i nabídka vína se tu mírně obměňuje. Spíš se ale zdejší kuchyně dá považovat za solidní jistotu v rozbouřených vlnách vegetariánské gastronomie.

My jsme ochutnali například domácí rajčatové pesto s arašídy. Směs měla spíš hrubší konzistenci, která nechala vyniknout kouskům celých sušených rajčat, a nebyla nijak přemaštěná. Společně s celozrnným tmavým chlebem a kouskem bílé bagety pesto solidně naladilo naše chuťové buňky. Čedarová quessadilla je jednou z už téměř historických stálic zdejšího jídelníčku. Placka je bohatě plněná sýrem a pikantními papričkami a zapečená – v našem případě tak, že křupavost byla skoro přehnaná. Naštěstí ji tu servírují s kombinací guacamole, rajčatové salsy a smetany, což sousta quessadilly příjemně zvlhčí a zjemní. Stir-fry z tofu chutnalo nasládle a po sójové omáčce, hezky ho ozvláštnila vůně a chuť koriandru. Žádná velká kouzla, jen dobrá večeře – doplněná (zbytečně) velikou hromadou bílé rýže.

Kohoutkovou vodu nám slečna servírka donesla bez obtíží (i když si za litrový džbán naúčtovala 65 Kč) a cappucino ze směsi Puro Fairtrade Coffe připravila v ne sice dokonalé, ale zcela pitelné podobě, což se mi u této směsi poštěstilo vůbec poprvé. Co se týče komunikace s hosty, probíhá standardně, zůstává na úrovni převzetí objednávky a naservírování jídla – na dotaz po spokojenosti či snahu nabídnout něco víc však bohužel nedošlo.

Když si to tak skládám v hlavě, lehkou ji rozhodně nemám. Nad žádným z jídel tu člověk neustrne v němém úžasu, obsluha tu hosty rozhodně vstřícností neomámí. Pořád se ale jedná o dobře odvedenou práci, kterou jinde prostě neumějí. Neurodí-li se v brzké době nějaký nový vegetariánský zázrak, na vegoš příště zajdu znovu sem.

Lehká hlava je zastrčená v klidné slepé uličce uprostřed Prahy a bez důkladné přípravy s mapou ji snadno minete. První dojem je, že jste v ethno obchůdku – barevné stěny, voňavé tyčinky, batikovaná trika. My jsme se usadili ve spodní místnosti, vymalované pozitivními barvami s velkým motivem ještěrky na stropě. Z designových kousků jsou tam zajímavé stolky se svítícími kameny; na můj vkus ale zbytečně blízko sebe.

Pro začátek jsme zvolili společný předkrm „Rozpečený kozí sýr s brusinkami a vlašskými ořechy podávaný na míchaném listovém salátu“. Spíš než rozpečený byl sýr z jedné strany opečený – horní strana měla křupavou kůrku, posypanou sekanými ořechy. Spodní strana sýru byla v původním stavu. Celý sýr byl studený, na grilu/pánvi byl patrně už před delší dobou. Pod sýrem byla hromada salátových lístků, nevím ale, co mělo být to „míchané“. Za 100 korun bych čekala něco víc.

Já jsem si vybrala „Rizoto z bulguru s restovaným tempehem, jarní zeleninou a pestem ze sušených rajčat a arašídů“. Velikost porce mě překvapila, příště zřejmě zvolím variantu poloviční porce. Nejvýraznější chutí celého kopce bylo uzené aroma tempehu a místy přítomná petržel. Jarní zeleninou byly cuketa, mrkev a podzimní červená paprika. Celkově spolu ale všechny ingredience ladily. Zajímavé dotažení pak představovalo rajčatové pesto.

Můj muž měl „Thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou s rýží“. Hustá omáčka s kokosovým mlékem byla standardní, ne moc pálivá, plná dušené zeleniny (stejná sestava jako v mém bulguru), jasmínová rýže spíše sypká. K dezertům jsme se bohužel kvůli velkým porcím nedostali. Z Lehké hlavy budete odcházet s těžkým břichem ;)

Z obsluhy jsem byla celkem rozpačitá. Pití nám přinesli až po předkrmu a jídlo naopak už během předkrmu. Potom zase byly prostoje s doobjednáním pití.

Do Lehké hlavy chodím poměrně často, obvykle sám. Většinou sedávám v horní světlé místnosti se stolky pro dva (útulné, spíše komorní prostředí, netradičně zařízený interiér zdařile kombinující přírodní materiály a „techniku“ v podobě žároviček ve stolech apod.). Denní menu, bývá velmi dobré (odpovídající rozumné ceně 108 Kč včetně polévky), i když často až příliš znatelně zaostává za ostatní nabídkou (hlavní jídla kolem 150 Kč), která je zpravidla vynikající (za tu cenu neobvykle dobrá jídla, poměrně pestrá nabídka). Když se takové zaostávající menu náhodou vyskytne, projevuje se zpravidla velkým kopcem rýže, luštěniny nebo obojího a skromnou zeleninovou oblohou.

Z poslední návštěvy se čtyřmi přáteli mám lehce smíšené dojmy. Neměli jsme rezervaci, ale přišli jsme v poledne, kdy restaurace ještě byla poměrně volná. Obsluha nás usadila do druhé, velmi spoře osvětlené místnosti (se žárovičkami simulujícími hvězdnou oblohu) a krbem (vyhaslým). Možná, že v té druhé místnosti ani nejsou stoly pro větší skupiny, každopádně jsem (ze zvědavosti) neprotestoval. Pak mě to trochu mrzelo: dokážu si v té temnější místnosti představit úžasný večer se skleničkou vína nebo šálkem čaje (zvlášť, kdyby byl v provozu ten krb), ale u oběda se tam myslím nikdo z nás necítil úplně nejlépe.

S jídlem byli všichni spokojení, včetně dvou, kteří si dali denní menu (a s výjimkou jednoho zavilého masožravce, který pohrdl i vodou nabídnutou mu zdarma). Na těstovinách s tempehem, listovým špenátem, grilovanými žampiony a parmazánem jsem si vyloženě pochutnal: podobně jako ostatní jídla v nabídce je toto postavené na spíše jemných, harmonických chutích a opatrném kořenění. Jeden z kamarádů si dal thajské červené kari s tofu a jarní zeleninou a rýží. Snědl ho s chutí, ale byl překvapený, že bylo jen velmi málo ostré. Nemělo by alespoň „thajské kari“ trochu vybočit z běžného jemně harmonického chuťového rámce nabídky?

Krása, lehkost, čistota, jasnost, svěžest. To jsou slova samotného provozovatele popisujícího energii této vegetariánské restaurace a já mohu jen potvrdit, že tyto kvality rozhodně můžete v nejkratší ulici na Starém Městě hledat. Pravidelně se vracet za nezapomenutelnou atmosférou a hlavně místní otevřenou kuchyní budou zaručeně nejen kytkožravci.

Na podobě nápaditého interiéru se podílelo několik výtvarníků a designerů. Já si zamilovala intimní atmosféru „hvězdného nebe" v jedné z místností, kde zaujme oblý krb, svítící stoly i kokosové lampičky. "Osvícenější“ místnost nedávno opatřili nápaditou ještěrčí výmalbou ve stylu ethno-retro. Pro partu přátel se ještě nabízí možnost rozjímat v duhovém salónku s kulatým proskleným stolkem.

Nejste-li odpůrci kozího sýra, ukažte si ze startu prstem na rozpečený kozí sýr s brusinkami a vlašskými ořechy na perfektně chuceném míchaném salátku. Zaručím se, že na povrchnu úžasně křupavý a uvnitř tekoucí poctivý sýrový koláček vás v této kombinaci nadchne. Nemám jinde lepší zkušenost. Vybírat dále můžete z promyšleně namíchaných velkých salátků, jejichž variace nejen ukojí rozmlsané chuťové pohárky, ale i zasytí. Doporučím směle asijskou variantu s uzeným tofu, mořskými řasami, cherry rajčaty, čerstvým koriandrem a tofu dresinkem. Každá komponenta má svůj význam a rozhodně doporučuji nebát se neznámého. Klasiku vám udělají bezchybně, ale nové poznání vás nadchne. Bát se nemusíte ani těstovin, zejména široké nudle s tempehem, listovým špenátkem, grilovanými žampiony a parmazánem dokáží rozehrát chuťový koncert. Jednu z návštěv si určitě vyhraďte pro čedarovou quesadillu s jalapeňo papričkami, guacamole, rajčatovou salsou, zakysanou smetanou a opět zeleným salátkem. Vyberete-li si však cokoliv, zklamáni odcházet nebudete. Za zmínku stojí i denní menu (108 Kč), které je vždy neuvěřitelně pestré a dokonale promyšlené.

Se zaujetím si počtete i v rozmanité nápojové nabídce, ať už jste víc na víno nebo čaj, je z čeho volit. Radím nevynechat domácí citronádu s čerstvou mátou, lepší jste nepili. Kapitola o dezertech je na samostatnou recenzi. My se vracíváme nejčastěji na „Královnu Annu“, ovocný koláč se sušenými švestkami a vlašskými ořechy, s vanilkovým přelivem a jahodami. Porce vystačí s přehledem pro dva.

V podniku jsem byla nesčetněkrát a obsluha byla vždy až na jednu výjimku velmi příjemná, pozorná a informovaná. Jedním z dalších znaků kvality restauračního zařízení je nepochybně stále stejná kvalita podávaných pokrmů. Můžete si tedy být jisti, že příště si pochutnáte úplně stejně. Fakt, že vás návštěva vzhledem k umně sestavenému menu nesrazí k zemi ani po opulentní večeři je už jen bonusem.

Vegetariánská restaurace v centru Prahy, ležící v malinké uličce Boršov s ojedinělým designem a atmosférou jako z jiného světa.

Restaurace má dvě části, v první se nachází akvárium s rybičkama a pár stolků s výhledem do ulice. Prostor je spíše stísněný, stolečky jsou kavárenského typu a u stolu pro dvě osoby mám občas obavu, že na sebe něco převrhnu.
Druhá část tzv. nebíčko se snaží vytvořit atmosféru noční oblohy, stolky jsou zde s lavicemi a více se hodí pro intimnější chvíle, než první část vhodná spíše na dopolední obědy.
Na chodbě (dvorečku) je malý salonek, který se nejvíce hodí pro posezení s přáteli nebo větší skupinku lidí.

Obsluha je ucházející, velmi záleží, kdo má v daný den službu, ale často se setkávám s arogantním přístupem a zapomínáním objednávek. Což je u této restaurace škoda. Rezervace je u Lehké hlavy téměř nutností. Pokud není volné místo, obsluha Vám zcela bez servítek oznámí, že se můžete posadit, ale asi vám nestihnou uvařit. Této situace jsem byla svědkem dnes a přiznám se, že jsem težce lapala po dechu. Slečna to oznámila s takovou vervou, že se manželský pár ani nezmohl na slovo. Skutečně bych na základní školy zavedla výuku slušného chování..pak to takto dopadá.
My měli rezervaci, takže jsme dostali i vodu do misky pro pejska. A k tomu jeden úsměv navíc.

U dnešní návštěvy jsem zůstala věrna klasice a objednávka byla následující: zeleninová polévka s červenou čočkou a kokosovým mlékem, která je podávaná s kousky pečiva od Manssonu – polévka je hustá, chuťově vyvážená, nepřesolená a je znát, že je vařena z čerstvých surovin. Kokosové mléko jí dává chuť exotiky a skvěle se doplňuje s ostatními surovinami. Jako hlavní jídlo jsem jsem volila zelený salát s kozím sýrem, guacamole a vlašskými ořechy jinak též zvaný ,,Kozí sýr,,. Zeleniny je v salátu skutečně dostatek, nejedná se o plátek rajčete a pár listů salátu, ale jde o poctivý salát s mnoha druhy zeleniny, která je navíc kvalitně propraná, takže nehrozí písek mezi zuby, což je častým jevem v jiných restauracích. Je známo, že kozí sýr skvěle doplňují ořechy a tak je tomu i v případě tohoto salátu. Guacamole je rozdrcené avokádo nebo chcete-li jinak rozmixovane s trochou soli a rajčaty. Je to skvělý a rychlý dip, rozhodně doporučuji vyzkoušet i doma. V Lehké hlavě ho umí bezvadně.
Tatínek vyzkoušel na mé doporučení špenátový komínek s grilovaným kozím sýrem, vlašskými ořechy a gratinovanými bramborami. Plátek plísňového kozího sýra je rozpečený na kopečku špenátu, který je akorát dochucen česnekem a nepřebíjí chuť sýra. Gratinované brambory jsou skvělou přílohou k tomuto pokrmu. Na dochucení je použit balsamikový dresing s příchutí karamelu, který dává jídlu mírně nasládlou chuť.
Obědem nás provázel mrkvovo jablečný fresh a čerstvý mátový čaj.

Celková útrata 465Kč za dvě osoby. Určitě jsou v Praze místa, kde se najíte levněji, ale z Lehké hlavy neodcházíte s těžkou hlavou ani žaludkem, ale s pocitem, že je na tom světě opravdu hezky. A já už nějaký ten pátek právě díky tomuto pocitu přivírám obě oči nad né zcela perfektní obsluhou…

Lehká hlava je ten typ podniku, kde se v kožené bundě cítím opravdu nepatřičně. Říkám si, proč musejí všechny vegetariánské podniky působit tak, jakože veškeré osazenstvo dorazí v sukni až na zem, baťohem z patchworku a obtěžkáno bubínky. Podnik je vlastně soustava malých komůrek až místností, psychedelicky zařízených a vymalovaných, např. jako noční nebe nebo pestrobarevné pruhy. Náš stolek v salónku vpravo byl velmi nízký a pro jídlo nevhodný, modře blikal, což mne neustále překvapovalo, neboť jsem to zezačátku považoval za poruchu. Na druhou stranu chápu, že jde o koncept, jakousi deklaraci alternativnosti, a tahle restaurace vám s jinou rozhodně nesplyne.

Mé kuskusové karbanátky za 155 korun (odchylka oproti ceně na webu) byly lehce a dozlatova stejnoměrně opečené, ani trochu mastné a jen jemně ochucené, zato sojanézová salza byla mírně štiplavá, červená a náramně se ke karbanátkům hodila. Jídlo bylo doplněno malými kousky tmavého a polotmavého chleba tužší netrupelnaté konzistence, moc mi chutnal a připomínal výrazně velmi kvalitní pečivo z pekárny Mansson. Špenátový komínek za 175 korun s grilovaným kozím sýrem, vlašskými ořechy a gratinovanými bramborami byl výborně ochucený špenátový váleček šikmo seříznutý a svisle postavený z větších listů špenátu, jenž nebyl ani trochu mdlý, jak se to u špenátu stává. Kozí sýr byl grilován z jedné strany poměrně výrazně, takže byla vytvořena zajímavá krustička, naopak výtku mám k bramborám, které by snesly trošku víc soli. Ochutnal jsem ještě dětské těstoviny s tomatovou omáčkou (tuším 80 korun), obsahovaly trochu smetany a sušená rajčata, nicméně celkové chuťové vyvážení bylo výborné, snad jen že těstoviny byly nalámány na menší kousky, možná kvůli dětem. Poměr cena/výkon u jídla opravdu velmi dobrý.

Obsluha přes oběd absolutně nestíhala, na jídlo jsme čekali poměrně dlouho, spletla objednávku, za což se nám dostalo omluvy, úsměv neexistoval. Celkově klasický šedý český průměr, což je vzhledem k nadprůměrnému jídlu poměrně škoda.

Tuto restauraci najdete v zapadlé uliččce na Boršově. Vstoupíte do předsíně, vlevo po dvou metrech je místnost s kuchyní a pokladnou, kde počkejte na uvedení ke stolu.Na exponované časy je potřeba rezervace, pokud obsluha může, snaží se vyjít vstříc a hosty usadit i na zatím volné rezervované místo.
Je to starší zástavba a prostory jsou skromné, až stísněné. Krom hlavní místnosti dle sezony fungují přilehlé prostory a salonek vpravo. Hlavní místnost je momentálně vymalována v teplých barvách s etno vzorem mloka, v rohu místnosti je akvárium a na oknech živé rostliny. Stolky jsou menší a dost natěsno. Chodí sem hodně cizinci a dvojice, obecně do středního věku. Chodím sem kvůli jídlu, na oficiálnější schůzku/oběd bych se zde necítila příjemně kvůli blízkosti ostatních, možná si to dovedu představit v v extra salonku.

Personál je stálý a ochotný, pokud máte nějaká přání. Poradí s výběrem, vysvětlí, když se se zeptáte. Jednou jsme tam přišly pozdě na oběd a brzo na večeři a kuchař měl volno, přesto nám slečny dokázaly nabídnout část menu a předkrmy, které jsou hotové, abychom se najedly.

Chodím sem ráda kvůli výrazně nápaditější bezmasé kuchyni než je český standard. Nejíst maso v Čechách znamená jíst většinou smažená jídla nebo jídla plná sacharidů. Zde se používají hodně luštěniny, tofu, tempeh a sýry v tak lákávých úpravách, že ke zkoušení zlákáte i skalní příznivce masa. A za velké plus považuju správný poměr sacharidů/bílkovin/zeleniny. Každé jídlo je doprovázenou variací salátových listů se zálivkou, takže i pozdě večer jíte „zdravě“, ehm. Porce se nezdají velké, ale jsou syté. Dát si předkrm, hlavní jídlo a byť napůl salát je nad možnosti jednotlivce. Saláty jsou myšleny jako samostatný chod, je to hluboká miska plná salátových listů s vrchním topingem bez promíchání a nejsem zrovna jejich příznivcem, protože mi tam chybí možnost dochutit olivovým olejem a ani nepovažuju horu zeleniny s trochou bílkovin za rozumné jídlo, byť racionální stravy.

Pro ochutnávače je fajn talíř předkrmů Malá lehká hlava, kde najdete rajčatově nakyslý lilkový tartar, petrželkový tabouleh, řecký sýr a směs oliv, hummus pokapaný olivovým olejem, salátové listy. Minulý týden jsme odhalili i novinku: jemnou pomazánku na tousty ze slaného sýra typu feta s uzeným tofu. Z větších jídel je na vyzkoušení Velká lehká hlava, kde ochutnáte menší verze hlavních jídel, a to je lilková quesadilla (tortilla s lilkovo-rajčatovou náplní a zakysanou smetanou), zeleninový špíz z papriky, cibule, lilku (tam byl 2× hodně tvrdý lilek, bez tuku asi nemá šanci změknout) a neustále mě fascinuje komínek gratinovaných brambor proložených smetanou. Rizoto z bulguru je relativně mastné a obsahuje kousky pikantně uzeného tempehu a sušená rajčata. Karbanátky z kuskusu a kousky zeleniny chutnají trochu jako podravka, plus je k nim kus salátu, sojanézy a pečivo. Ze začátku jsem holdovala quesadillám – lilkové, čedarové a špenátové. Prostě mě baví talíře s víc kupičkama. Pokud Vám zbyde místo na dezert, rozložte síly. Takový mrkvový dort mi chutná po zdravém slazení a jáhly mu dodávají hutnost.

K pití mám ráda místní yogi čaj. Každý je zvyklý na svou chuť směsi masala a mně vyhovuje právě ta jejich, kořenitý čaj s tučným mlékem a trochou medu. Za zmínku stojí i jejich čaje s lístky čerstvé máty, šalvěje nebo kusy zázvoru. Do velkého cca 0,5 l hrnku servírují i čaj z krabičky Revolution. Bíly s hruškou je moc jemný, ale ty černé s levandulí, s bergamotem jsou silné a výrazně ovoněné. Na tabuli se se střídá nabídka rozlévaných vín, cca 70 Kč za dvě deci.

Je pravda, že lístek se se za ty roky moc nemění, na druhou stranu můžete se vracet pro své oblíbené chody. Jídlo v Lehké hlavě mi vždy chutnalo a nepamatuji si na nějaký závažný problém s kvalitou.

Při první návštěvě musí Lehká hlava okouzlit snad každého. Zvláště místnost, které se říká “hvězdná obloha” oceníte v době oběda, kdy se snadno přenesete z všednodenního stresu do klidnější atmosféry i večer místo relaxačního čaje pro dobrý spánek. Prostředí působí čistě i úhledně i po 5 letech fungování podniku. Co se ale bohužel za tu dobu téměř nezměnilo, je jídelní lístek. Stabilita se v dnešní rozbouřené době jistě cení, ale přeci jen by trochu svěžího vánku neuškodilo. Nabídka by se mohla měnit podle sezóny, ale zatím se nic takového neděje.
Obsluha se chová příjemně, ale nevyvíjí žádné nadbytečné úsilí a vaše přání nesplní ihned.

Jak je to s kvalitou jídla ?
Vzhledem k tomu, že recenze shrnuje dojmy ze čtyř návštěv vždy s několikaměsíčními odstupy a jedné “čerstvé”, dá se říci, že Lehká hlava je sázkou na jistotu v oblasti vegetariánské kuchyně. Vyslovený propadák jsem tu nikdy nezažila. Mnoha ochutnaným pokrmům však schází ještě kousek k dokonalosti. Při poslední návštěvě jsem si objednala polévku z červené čočky s kokosovým mlékem (45 Kč). Nebyla špatná, ale přišlo mi, že byla spíš ze žluté čočky (v Sapě je mnohem levnější než všude jinde čočka skutečně oranžová). Kokosové mléko muselo být použito v homeopatickém množství a polévka přišla na stůl trochu studená. Kuskusové karbanátky byly vynikající, i když inzerovaný sýr feta a sušená rajčata v nich byly stěží identifikovatelné. Horké karbanátky bohužel byly donuceny ulehnout na lůžko z hromady neochuceného a značně kožnatého salátu frisée a jejich chuť přetloukala zbytečně ostrá sojanézová salsa (celkem 145 Kč). Moje spolustolovnice si objednala špenátovou quesadillu (140 Kč) a vyjadřovala plnou spokojenost. Velmi silný dojem na nás udělal mrkvový dort (70 kč), který jsme si daly dohromady. To se ukázalo být inteligentní, protože se jednalo o ohromnou porci. Z dortíku vykukovaly při zabodnutí vidličky netradičně silnější proužky polosyrové mrkve, které mu dávaly svěžest a hodně odlehčily hmotu sestávající z jáhel, kokosu a zázvoru. Až příliš silná byla naopak vrstva rozpuštěné čokolády, jež ho měla zdobit.
Poždádaly jsme o vodovodu a narozdíl od minulých návštěv, kdy obsluha sice vodu přinesla, ale posléze naúčtovala, je to teď jinak. Máte možnost dostat jednu velkou sklenici na osobu zdarma. O nic nejde, je to posun k lepšímu, ale i tak působí podobné sdělení lehce otravně.

Pokud si člověk hlídá přiměřenou váhu, může se zde najíst bez pocitu ochuzení, ale musí si umět vybrat. Pokud by si někdo zamiloval mrkvové dorty a chodil sem na ně často, může snadno dospět do stadia: “lehká hlava-těžký zadek”. Všeobecně “zadrátované” mínění, že to, co je zdravé, je zároveň vhodné pro štíhlou linii, nemusí být pravda. Pokud si člověk v době oběda dá jen sacharidové potraviny (zde například zeleninový špíz s bramborami), může snadněji dostat hlad před večeří a zbytečně pak ujíždět. Proto je dobré volit pokrmy s vyšším obsahem bílkovin (například salát s uzeným tofu nebo feta sýrem, stir-fry s tofu nebo červené kari s tofu) a spokojit se s menší přílohou nebo malým kusem pečiva.

Tentokrát jsme šli do Lehké hlavy netradičně na sobotní oběd a v pěti lidech, proto jsme si zarezervovali salonek. Je to malá místnost s proskleným stolkem uprostřed a lavicemi po obvodu zdí (míst k sezení je tak 8 maximálně). Stolek občas svítí a mění barvy, což musí být zajímavé hlavně večer. Přestože je salonek velice malý a uzavřený dveřmi, nepůsobí nijak klaustrofobicky díky oknu na jedné a velkému zrcadlu na druhé straně.

Jako předkrm jsme si objednali Malou lehkou hlavu, což je talíř s výběrem z předkrmů. Výběr obsahoval olivy, lilkový tartar, který podle mého názoru nebyl příliš chuťově výrazný, marinovaný řecký sýr, hummus a tabouleh, které naopak byly ochucené výtečně. K tomu na výběr jedno tmavé a jedno světlejší pečivo. Hlavní chod jsme měli každý jiný a po vzájemném ochutnání nám všem chutnala jak lilková quesadilla (s výbornou zakysanou smetanou), tak špenátový komínek s kozím sýrem a gratinovanými brambory i kuskusový karbanátek s fetou, který byl doplněn pikantní omáčkou. Neteři vůbec nechutnaly pohankové (nebo byly polentové? už nevím) halušky. Je pravda, že s haluškami to nemělo nic společného a přinejmenším název byl zavádějící a také jsem z nich ve světle ostatních jídel nebyla nadšená. Co naopak z dětských jídel chutnalo všem a moc byla sladká rýže se skořicí a jablky, kterou si vybral synovec. Rýže byla akorát uvařená a v chuti jídla se výrazně projevovalo máslo. Na dětskou porci to byl obrovský talíř, takže to, co jsme mu ujedli, nám posloužilo za dezert.

Oproti návštěvám ve všední den večer jsem měla pocit, že o nás bylo více pečováno (možná to bylo i větší skupinkou nebo salonkem), starala se o nás stále stejná servírka s úsměvem a bez chyb, přicházela v přiměřených intervalech. Trochu mě při platbě kartou překvapilo použití žehličky, už jsem nějak odvykla.

Do Lehké hlavy mě jednou ke konci léta zavedl osud. Od té doby jsem se tam nevrátila, protože jsem mimopražská, nicméně ji ráda doporučuji a velmi ráda se tam zase někdy podívám. Důvodů je k tomu několik a popíšu je níže, nicméně bych je shrnula pod jeden atribut: celý podnik má myšlenku. Jeho prostředí, chod i nábídka spojuje jeden koncept, a tvoří tak dohromady vyvážený a vnitřně koherentní celek, který prostě zanechá dobrý dojem.

Prvním klíčovým bodem je poloha. Restaurace se nachází blízko Karlova mostu, a i přesto není nijak předražená, ceny se mi zdály opravdu adekvátní vzhledem k čerstvým surovinám. Co mi ovšem dokázalo učarovat je prostředí – restaurace je velmi členitá, jedná se o pavlačový dům, všechny místnosti jsou členité a doslova hrají barvami, doplněnými pečlivě zvolenými doplňky. Působí na mě dojmem jako bych byla na návštěvě u nějakého jižanského umělce nebo alchymisty, a přijde mi to neuvěřitelně příjemné, energetizující a inspirující.

Další body si u mě získalo zajímavé menu. Restaurace je vegetariánská, ale svou atraktivní nabídkou zaujme zajisté i nevegetariány. Domnívám se, že je tak tomu proto, že prostě následuje trendy dnešní doby – poslouží vám zdravými lehkými jídly, nenabízí přemíru masových náhražek, nepoužívá umělé přísady a vegetariánství nijak vtíravě ani výrazně neprezentuje. Já jsem si zde vychutnala cizrnovou polévku a špenátové quesadillas se zajímavou salsou, guacamole a salátkem s skvělým domácím medovo-hořčičným dresinkem. Když jsem se však teď dívala na menu, zjistila jsem, že se od léta nezměnilo, což se stává mou jedinou výtkou, protože kvalita čerstvých surovin může být přes zimu velmi kolísavá a zdá se mi, že i koncept restaurace by lépe rozvinulo, pokud by vyhledával více sezonní suroviny.

Nápoje se mi zdály trochu dražší, než jsem zvyklá, na druhou stranu ponoukají netypické přírodní nápoje a šťávy, což je aspoň zajímavé. Obsluha trochu nestíhala, i přesto že už bylo odpoledne byl podnik poměrně plný, ale čekat v příjemném prostředí mi ani nevadilo.

Nejsem vegetarián, ale Lehkou hlavu miluju. Až sem půjdete, radši si rezervujte stůl -ideálně v zadní místnosti s oblohou. Je tam sice šero, ale v Praze je jen málo restaurací s podobnou atmosférou.

Jestli sem přijdete poprvé, doporučuju

„Maluo a Velkou Lehkou hlavu“ – na jednom talíři dostanete variaci hned několika předkrmů a na druhékm zas variaci hlavních jídel, tj můžete ochutnat, co všechno tu nabízejí.

Jinak mi tu moc chutnají také těstoviny s tempehem a špenátem nebo kuskusové karbanátky s fetou. A nezapomeňte na mrkvový dort z jáhel! Z nápojů oceňuju velký výběr domácích šťáv, vytkla bych ale, že tu nemají čepované pivo.

Personál je občas poněkud pomalý, takže se obrňte trpělivostí.

Do vegetariánské restaurace Lehká hlava na Boršově jsem poprvé zavítala asi před rokem a půl na prezentaci jedné firmy. Měla jsem tak možnost v rámci rautu ochutnat průřez celým menu. Připravená jídla mi natolik zachutnala, že se tam občas v běžném restauračním provozu vracím. Při těchto pozdějších návštěvách oceňuji kromě kvality pokrmů i nekuřácké prostředí a klidnou atmosféru restaurace.

Ačkoliv nejsem ani zdaleka vegetarián, výběr v jídelním lístku je pro mě dostatečně lákavý. Využívá hojně ingrediencí typických pro středomořskou a arabskou kuchyni – lilky, cukety, sušená rajčata, kozí sýry, fetu, parmezán, kuskus – a věřím, že osloví i toho, kdo běžně zrovna neholduje zelenině. Navíc následuje i bohatý výběr zákusků.

Z nápojového lístku stojí za zmínku nabídka různých druhů čerstvých ovocných a zeleninových šťáv. K dispozici je ale i víno a lahvové pivo.