Jako většina okolních restaurací má St. Louis krytou zahrádku, jejíž dojem bohužel kazí plastové židle. Uvnitř to už vypadá lépe, dřevěné židle a polstrované lavice ale v létě moc nelákají – většina lidí sedí venku.

Možná jsme měli štěstí na obsluhu, ale slečna byla úžasná. Práce ji zjevně baví, byla živá, komunikativní, široký úsměv byl samozřejmostí. Vždycky nám nechala dostatek času na výběr, ale nikdy jsme na ni nečekali. Vodu k vínu nám nosila automaticky.

Z předkrmů jsme ochutnali žlutý meloun se sušenou šunkou, klasická kombinace zralého sladkého ovoce a slané uzeniny. Vyladěnou kombinací byl především „talíř místních kachních chutí“ s tenkými plátky uzených prsou, s křupavými játry, jako máslem jemnými fois gras a zeleninou s nakyslou zálivkou. Talíř byl navíc téměř velikosti klasické porce.

Z hlavních jídel jsme měli telecí plátky ogrilované na medium s jemnou houbovou omáčkou a famózními přílohami: grilovanou cuketu plněnou špenátem, slaďoučké rajče s parmezánem a pestem a smetanové zapečené brambory v tenkých plátcích gratin dauphinois. Dalším jídlem byly špízky ze svatojakubek se smetanovou omáčkou a rýží.

Dezertní teplý tarte tatin s vanilkou zmrzlinou se semínky opravdové vanilky kazila jen umělá šlehačka, nepěkný to zvyk všech francouzských restaurací (alespoň všech těch, kde jsme byli). Až na tu šlehačku ale nemám co vytknout, suroviny byly čerstvé a jednoduše sladěné tak, aby vynikly jejich chutě.