Shrnutí: „Po všech stránkách velmi příjemná, až rodinná atmosféra. Fakt, že sedíte vlastně v hotelové restauraci mezinárodního řetězce, pocítíte až při placení. “
Do hotelové restaurace Le Papillon nás přivedly reklamy na speciální masopustní menu, které, jak se později ukázalo, bylo jen umně poskládanou kombinací standardních pokrmů zdejší kuchyně (takže nebylo zas tak moc speciální). V rámci této zvláštní akce bylo tříchodové menu nabízeno za cenu 290 Kč. Tu částku si zapamatujte!
Hotel jsme museli chvíli hledat, ulice U Zvonařky člověku při běžné procházce Prahou jen tak pod nohy nepřijde, a pátrání pokračovalo i v rámci hotelu, kde nám restauraci musel pomoci nalézt česky vůbec nehovořící recepční. V tomto momentě jsem si u hotelu udělala pomyslnou čárku za odvahu – s recepčním-cizincem bez jakékoli schopnosti v češtině byť i pozdravit jsem se v žádném českém hotelu dosud nesetkala.
V restauraci se nás ujala příjemná servírka, která ověřila naši rezervaci a nechala nás vybrat stůl. U oken s romantickým výhledem na noční rozzářenou Prahu už sice místo nebylo, my jsme se ale stejně raději uvelebili na druhé straně místnosti, hned u plápolajícího krbu. Servírka, a posléze i číšník se o nás starali s ukázkovou pečlivostí, usmívali se, důsledně představovali jednotlivé chody, konzultovali s námi složení jídel a vůbec vycházeli vstříc všem našim přáním. Dokonce i náročnou situaci, kdy se ze zázemí restaurace ozvalo hlasité “jauvajs!”, dokázali zvládnout – číšník se přišel omluvit ze vyrušení a vysvětlit, že se kuchař spálil o pánvičku. Nebýt toho, že jsme se konci na kávu i na placení čekali déle, než nám bylo milé, a marně lákali personál svými významnými pohledy, dala bych servisu nejvyšší hodnocení.
I jídlo nás potěšilo: večeři jsme si užívali od amuse-bouche v podobě jemné paštiky plné játrové chuti přes huspeninu s kuchařských vtípkem v podobě minitoustíku z bílé bagetky doplněného sázeným křepelčím minivajíčkem, přes houbového kubu z menších krupek a pořádný kus vepřové panenky šťavnaté díky špikování lardem, až po jablečnou a oříškovou raviolku z těsta tak tenkého, že se z něj chutná náplň jen jen vykulit. Pokrmy byly na talíři naaranžovány vždy nápaditě a přehledně zároveň – a skoro mě dojalo doplnění paštiky a huspeniny čerstvými salátovými lístky a bylinkami (měla jsem z toho dojem, že kuchař už se taky těší na jaro). Snad jen pečivo bylo mírným zklamáním, čekala jsem skutečně víc než jen plátky bílých a celozrnných bagetek, byť po celou dobu důsledně doplňované na naše talíře.
Hotel náležející do sítě Vienna International je pro svoji restauraci vázán výhradně nabídkou rakouských vín. Číšníkovi se ovšem na naši žádost po lehčím červeném podařilo vybrat zajímavé Zweigeltrebe z oblasti Weinviertel – hezky ovocité ve vůni a po chuti skutečně lehké. I u kávy musí Le Papillon hrát s rozdanými kartami, v daném případě se směsí Julius Meinl i s jeho zvláštně tvarovanými zakroucenými hrnečky. Cappuccino ovšem mělo pěnu jen mírně bublinkatou a kávu obstojnou.
V závěru večeře jsme tedy celí natěšení požádali o možnost nahlédnout do standardního jídelního lístku restaurace, a také o účet. A tady teprve naše bezmezné nadšení z příjemné večeře poněkud povadlo. Na účtu nás trochu překvapily ceny nápojů: u 100 Kč za deci červeného (pro nás oba po sklence tedy celkem 400 Kč) jsme trochu skřípli zuby a 250 Kč za sedmičku neperlivé vody Vittel nás málem poslalo k zemi. Dost jsme zírali i při zjistění, kolik by stálo naše menu reálně – spočetli jsme to na rovnou tisícovku + nějakých 100 – 150 Kč navíc za zmenšený předkrm v podobě amuse bouche. Vzpomínáte na sumu v rámci zvláštní akce? Co, proboha, přiměje restauraci nabídnout tříčtvrtinovou slevu??
Ráda přiznávam Le Papillonu efekt “fajn”. Dobře se mi sedí v teple u krbu, v místnosti s vyleštěnými mosaznými klikami a solidními těžkými závěsy. Užívám si i luxusní toalety (bohužel až na druhém konci hotelu) s froté ručníky, krémem na ruce a ústní vodou. Připouštím i efekt “mňam”. Všechna servírovaná jídla se mi na talíři líbila a na jazyku chutnala. V téhle cenové relaci bych ale čekala trochu víc efekt “wow” – něco, co mě nadchne, překvapí, ohromí, udiví. V tomto ohledu restauraci Le Papillon zatím stále něco schází – a na pražské gastromonické scéně existuje dostatek alternativ v podobě jiných podniků, které za uvedenou částku dokážou ono “wow” dodat přece jen o trochu lépe.