Interiér La Jídelny je zcela poplatný názvu tohoto nekuřáckého vršovického podniku. Vysoké stropy, šedobéžová výmalba, zarámované černobílé retro fotky na zdech a taky tak trochu ušmudlaně působící ubrusy. Za romantikou jděte jinam, tady nabídnou poctivost a jistou dávku kreativity. Každý vyexpedovaný talíř je vlastně unikát.

Mé nadšení z první návštěvy silně podpořené nevídaně profesionálním a do věci zapáleným číšníkem vystřídalo rozčarování z rozkolísané kvality jídel. Několikrát jsem odcházela v dobrém rozmaru, ať už díky domácím raviolám plněným masovým ragú v tomatové omáčce s kořenovou zeleninou (135,–), která dodala na síle, nebo kvůli šťavnatému jehněčí se špenátovou nádivkou, které se v ústech samovolně rozplynulo v pěnu. Několikrát jsem ocenila kuchařovu práci se solí. Jídlo dosoloné na talíři totiž nikdy nemůže chutnat tak, jako když se sůl zapracuje do suroviny během přípravy. Tady se daří jídlo ladit na zrnko přesně.

Přesto obědová menu u mě často propadla. Z pravidelné nabídky čtyř poledních pokrmů jsem vybrala pangase s pečenými tomaty a vařeným bramborem. Z ryby se vyklubalo malé, lehce vyschlé filátko se třema spečenými kolečky rajčete. Spolu s několika nahatými vařenými brambůrky vypadalo na talíři dost zoufale. Musím také požalovat, že jsme při výběru přílohy ke grilovanému kuřecímu prsu s čatním z hrušek nebyli upozorněni, že se ona pečená bylinková brambora koupe v česneku. Kombinace hruška-česnek ukázala se samozřejmě absolutně nekompatibilní.

Pominu-li tento prohřešek vůči našim zmlsaným hubám, obsluha je rozhodně nejsilnější kartou podniku. Zvláště jeden z číšníků je neobyčejně empatický a vás začne jeho entuziasmus po chvíli hodně bavit. Je si naprosto jistý tím, co hostu předkládá a vy ani na chvíli nezapochybujete, že si pochutnáte. Kdybyste si přesto nebyli úplně jisti, zda se vám jídlo zamlouvalo, tato osoba vás přesvědčí, že bylo to nejlepší, co jste kdy jedli :)

Podtrženo sečteno, italský rukopis nelze kuchaři po jeho devítileté tamní zkušenosti upřít. Vsaďte na těstoviny či rizotta a již zmíněnou kreativitu si ověřte třeba na dezertech. Což takhle pralinky z odpalovaného těsta, ze kterých po zakrojení vyteče čokoláda perfektně doplňující voňavý domácí malinový sorbet?

Vršovická La Jídelna neoplývá komplikovanou krásou, interiér je vyvedený ve střízlivých krémových barvách, které neurazí. Při návštěvě padla volba na králičí kaldoun, risotto s rostbífem a můj lakmusový papírek pro hodnocení restaurací – caesar salát.

Při čekání na jídlo jsme jako pozornost podniku dostali malý toast se zeleninou a kouskem rostbífu jako překrm, ostatně jak tomu bylo i při mé první sólo návštěvě. Za chvíli následoval kaldoun – byl hustý, obsahoval dostatek zeleniny a vyznačoval se výrazně králičí chutí – jen nudle mi připadaly nadbytečné, dělaly z polévky trochu eintopf. Hlavní jídlo mého spoluhodovníka bylo risotto – akorát al dente, příjemně dochucené česnekem, završené plátky rostbífu a grilovanou cuketou. Caesar měl vše, co má mít: římský salát, dresink (snad i z ančoviček), parmezán, krutony a kousky kuřecího masa. Provedení už mě úplně nepřesvědčilo – kousky kuřete byly velmi malé a zpočátku splývaly s krutony, byly tím pádem i trochu sušší, dresink mohl být výraznější. Bylinková bageta jako příloha byla podélně rozřízlá, opražená a zakáplá dobrým, leč jednostranně česnekovým olejem – bylinek jsem čekal víc. Espresso na závěr bylo dle mých amatérských měřítek zcela vyhovující.

Obsluhující mladík byl velmi ochotný a milý, i když na mě působí maličko nervózním dojmem. Oceňuju, že nám uvařili, i když jsme přišli krátce před desátou večer a byli jsme prakticky jediní v restauraci. Webové stránky jsou zdá se i po několika měsících od zahájení provozu nefunkční.

V La Jídelně jsem jedla dvakrát – nejdřív těsně po otevření a podruhé včera. Po první návštěvě jsme odcházeli celkem spokojení s tím, že jim dáme čas k vychytání much. Po včerejšku bohužel musím konstatovat, že posun nastal spíš opačným směrem.

Interiér zdělila La Jídelna zřejmě po jakési putyce. V rámci možností se ho však podařilo celkem zdařile předělat, je to ale stále obyčejný prostor v nepejorativním slova smyslu, bohužel také bez atmosféry. Nic pro velkou romantiku nebo reprezentaci.

Personál považuju za nejsilnější stránku restaurace. Při obou návštěvách se nám věnoval srdečný, nestrojený mladý číšník. Skoro bych až řekla, že je ho pro La Jídelnu škoda :)

Jídlo z první návštěvy hodnotit nebudu, podnik byl v té době pár dní po otevření. Než zkusím popsat včerejší jídla, ještě poznámka k menu – měli jsme problém si z lístku vybrat. Nabídka působí jako pokus smíchat nabídku Kopce a Da Clary, který se ale nepovedl. V menu je spousta „plátkových mas“ a po přečtení vlastně nevíte, co si dát, protože tak nějak nemáte na nic vysloveně chuť. Ostatně mrkněte se sami: http://www.lunchtime.cz/la-jidelna/#nase_nabidka

Předkrmová lososová rolka (85 Kč) se nepovedla – rybí maso bylo totiž hořké, i když žádný z doplňků být hořký neměl. Číšník slíbil, že to v kuchyni vyřídí, ale vysvětlení nebo neúčtování položky jsme se nedočkali. Nicméně blbě nám nebylo, jen to prostě nebylo dobré.

Druhým nepovedeným chodem bylo vysušené kuřecí prso s vysušenými brambůrkami (135 + 45 Kč), zaplácnuté přeslazenou omáčkou a přelité podezřelým sosíkem. Já jsem měla větší štěstí, rostbíf i řízek s bramborovou kaší byla v pohodě poživatelná jídla, OK.