Nádherné místo v jednom z pařížských quartiers chics (pokud budete vypadat jako turisté, užijete si od místních dokonale oblečených obyvatel trochu toho nefalšovaného buržoazního pohrdání), které šířkou sortimentu i rozlehlostí připomíná vídeňský Meinl am Graben. A podobně jako v Meinlovi, i tady je nasnadě jediná reakce – zhroutit se štěstím na dlaždičky a zároveň se nepříčetně zmítat v křečích závisti směrem k těm hnusným Pařížanům, co si na nákup do tohohle paláce mohou (narozdíl od nás z rozvojových zemí) zajít nejen o dovolené.
Bohužel jsem tam zatím byla jen jednou, a měla jsem na to o dost méně času, než bych si přála (tj. aspoň dva dny), takže jsem zdaleka neměla šanci projít detailně všechna oddělení nebo vyzkoušet místní restauraci. Spíš než fundovaný kompletní přehled tedy tahle recenze představuje směs vzpomínek na delirium a pobídku k vaší vlastní výpravě. Každopádně – dlouhé regály marmelád a medů. Dlouhé regály omáček. Myriáda koření. Přísady a typická jídla všech možných kuchyní pro potěchů expatů i experimentátorů. Věci na pečení sladkostí. Káva. Čaje. Sušenky, sirupy, čokolády. Velké oddělení vína a jen o něco menší oddělení vody a nealko nápojů. Co se značek týče, najdete tu jak výrobky, známé i v ČR (Oreo, Harney&Sons aj.), tak typicky francouzské produkty jako fleur de sel, konfity nebo husí játra, nebo naopak různé exotické či jet-set bling-bling podivnosti (typu voda Bling se štrasovými kamínky za 29 eur/lahev). Ovšem to byla řeč jen o balených potravinách – Grande Epicerie navíc zahrnuje vlastní pekárnu, cukrárnu (25-členný tým místních patissiers prý denně připraví mj. 60kg macarons), restauraci a velký pult se sýry, uzeninami, masem, paštikami, hotovými jídly a dalšími lahůdkami, z nichž mi bohužel-bohudík utkvělo jen žluťoučké farmářské kuře velikosti mastodont. Nabízejí i doplňky s jídlem související, třeba nádobí nebo nákupní tašky.
Co se personálu týče, je to (až na úseky vlastní výroby) vlastně sámoška a nic konkrétního jsem nesháněla, takže do styku jsme přišli jen s pokladní (která samozřejmě byla milá, usmívala se a sama nám skládala zboží do tašky), ale asi bych se nebála zeptat se na nejlepší kus masa na pečeni nebo doporučené víno. Nejlépe ovšem francouzsky.
Ne že byste ty všemožné medy, džemy atd. vlastně nemohli koupit i jinde (popravdě některé z těch značek najdete i v dobře zásobených francouzských supermarketech), ale místní koncentrace dobrot je prostě ohromující a navíc jsou snad všechny nabízeny v nějakém velmi estetickém balení a v Čechách je asi neseženete, takže člověk dostane chuť si toho půlku odnést a mít tak vyřešené Vánoce. (Alespoň já tedy své blízké zahrnuji při každé příležitosti jídlem.)
Ad ceny: otec Fura už v textu rozmístil několik indicií naznačujících, že levné to tam zrovna není. No, není (i když jak co). Ale odolejte roztomilé marmeládičce za 8E, růžovému sirupu za 7, krabičce soli za 5, bio-fair trade-no carbon footprint-no dead insects-no dead kids-rooibosu za 10.. Čas v La Grande Epicerie jsou opravdu peníze. Hezky si to tam užijte, jen pozor na osobní bankrot…