Snažil jsem se k podniku přistupovat vskutku nezaujatě. Nedal jsem ani na slova chvály a ani na vcelku negativní recenze. Přeci jen, podnik patří stejnému majiteli jako Les Moules, který je vcelku povedený.

Ale teď přímo k restauraci. První, co mne zarazilo, byla obsluha. Číšník nám jako nealkoholický nápoj nabízel nesrozumitelným jazykem vinný střik a bohužel to nebyl jen tento jedinec, který kazil dojem z personálu. Vrchní komunikoval s podřízenými tak, že si stoupl k nesklizenému stolu a zapískal na znamení, že mají sklidit.
Prostředí podniku bylo čisté a vcelku klidné. To ovšem bylo z větší části i tím, že jsme v celém prostoru byli prakticky sami. Při plném obsazení se obávám, že si díky stolům blízko sebe v klidu nepopovídáte.

Světlejší okamžik nastal, když jsem dostal polévku. Humrový bisque, který mohu vřele doporučit. Chuť humřího masa není ničím přebita, zelenina nebyla rozvařena, zkrátka francouzská klasika. Zde bohužel slova chvály končí.
Jako hlavní chod jsem si objednal kachní prsa na pomerančích se zde klasickými 3 druhy příloh ( opečený brambor, rizoto, fazolové lusky se slaninou). Jídlo, které mi číšník přinesl bylo ke konzumaci naprosto nevhodné. Kachní prsa byla tak vysušená, že nebylo možné je ukrojit. Jídlo neměním kvůli malichernostem, ale zde jsem k tomuto kroku přistoupil. Po reklamaci bylo jídlo možné alespoň již nakrájet. To ovšem nepomohlo k většímu požitku z jídla a musím se přiznat, že nedokáži popsat chuť pokrmu. Žádná tam nebyla.

Co se týče nápojů, nedovolím si zde ohodnotit nabídku vín, jelikož se nepovažuji za člověka, který v této oblasti má dostatek zkušeností, ale řidičům mohu doporučit místní domácí ledový čaj (ze zeleného čaje) s ovocem, který v teplém počasí přijde vhod.

Jak bych po tom, co jsem zde napsal ohodnotil tuto restauraci? Má první návštěva mne přesvědčila, že byla i poslední. Chyba nebyla jen v jídle, které se jednou může nepovést, ale bohužel v personálu a jeho chování, které se zde dne na den nezmění.

V La Gare jsem byla potřetí a konečně už vím, jestli mě tenhle podnik baví, nebo rozčiluje. Vyhrála druhá možnost a příště už na ne kašlu. Ale nejdřív vám vysvětlím proč.

Prvním důvodem je nevycválaná obsluha. Tenhle termín ji myslím vystihuje nejlépe. Začalo to odmávnutím „tady se někde posaďte", zatímco se číšník dál bavil u vedlejšího stolu, pokračovalo neustálým pobíhám členů personalů po podniku a prudérní bylo i to, jak nás tlačili k větší útratě. Jedno „ne" nepomáhá, musíte být asertivní. Naštval mě i způsob, jakým se srovnali s naší touhou po dezertu. "Jděte si vybrat k pultu,“ odmávl nás číšník. OK, jdeme a u pultu se ptáme na teplé dezerty. "Ty my tu nemáme, ty vám musí nabídnout v restauraci.“ Jak u blbých na dvorku.

Co mě ale vytočilo nejvíc – ke dvěma hlavním jídlům jsme chtěli dohromady jednu přílohu (tři mističky se „sezonními“ přílohami, dohromady za 85 Kč). Tohle naše přání číšník nonšalastně odbyl s tím, že jedné přílohy je pro dva málo a že to nějak vyřeší. Ve výsledku jsme za mističku květáku, kuskusu a pečených brambor (samé luxusní suroviny, v průměrné úpravě) zaplatili 170 Kč, a to už mi přijde jako docela ojebávka.

Jídlem si bohužel pověst moc nevylepšili. Nejlepší byly asi ústřice se sektem – čerstvé, podávané nachlazené s citronem a nasekanou cibulkou nakyselo. Bohužel moje kachní prsa byla příliš propečená a tím i docela gumová. Kohout na víně se povedl víc, resp. omáčka, maso bylo vysušené.

Prostředí podniku je nekuřácké, světlé a vzdušné.

Poprvé jsem navštívila tuto restauraci v létě, v den svých narozenin. Odcházela jsem absolutně nadšená s pocitem, že sem musím minimálně několikrát týdně. Nadšení mě postupem doby opustilo, protože při častých návštěvách je prostě málokdy všechno perfektní, ale v průměru jednou týdně mě tu stejně mají. Okamžitě se mi zalíbil interiér, který je hodně jednoduchý a tomu obrovskému prostoru svědčí. Světlé krémové zdi, tmavé stoly a židle a lavice potažené červenou kůží, to vše rozdělené do tří částí. Druhá věc, které si nelze nevšimnout, je ten šílený šrumec. Restaurace je velká a alespoň v době oběda absolutně plná (rezervace na oběd ve všední den se vyplatí), z toho vyplývá zvýšená hladina zvuku a zvýšený pohyb osob, což by třeba při romantické schůzce mohlo být na obtíž, ale pokud nedejbože jíte s nudným společníkem, spolehlivě se zabavíte pozorováním okolí.

Jako jídelní lístek slouží papírové prostírání, obsluha vás obohatí o nápojový lístek a v době oběda najdete na stole také polední nabídku, kterou představují dvě polévky (35 Kč), malý salát (35 Kč), jedno hlavní jídlo (95 Kč) a dva moučníky (35/25 Kč), které se každý den mění a navíc čtyři jídla, která si lze objednat v průběhu celého týdne (lístek je na celý týden dopředu vyvěšen na poněkud překombinovaných webových stránkách). Stálý lístek není zbytečně rozsáhlý, restaurace je svým zaměřením francouzská, takže jako předkrmy (v průměru za 150 Kč) nepřekvapí šneci, kachní rillettes, foie gras nebo třeba cibulačka. V těsném závěsu následují kohout, králík i hovězí na víně, dále např. mé oblíbené mušle mariniere (podle jídelního lístku je jich talíř, ale skutečnost je lepší, je jich plný hrnec), quiche, vejce a omelety, dále saláty a nabídka mas z grilu, včetně třeba ne úplně obvyklého hovězího pupku (hlavní jídla za průměrných cca 200 Kč). Ochutnala jsem toho již opravdu hodně, jak z denní, tak stálé nabídky, takže se pokusím o stručnost. Mám ráda polévky z denní nabídky, podávané v poměrně malých miskách, takže se nemusíte bát, že hlavní jídlo už nezvládnete (malá porce se týká ale i polévek ze stále nabídky, což ale dost kontrastuje s cenou 95/145 Kč). Pokud je základem vývar, mám pocit naprosté neošizenosti, dostatku zeleniny, pár oček tuku a jemného masa nebo knedlíčků navrch. Občasným, ale opravdu výjimečným, problémem bývá nedostatečná teplota polévky a vlastně někdy i jídla. Z předkrmů bych vypíchla tatarák s kapary, které ho zajímavě doplňují a samotné maso bylo naprosto čerstvé a nevzbuzovalo jakékoli pochybnosti o kvalitě. Z hlavních jídel mimo denní nabídku patří mezi mé favority mušle mariniere, tedy mušle na bílém víně s česnekem, šalotkou, celerem, petrželkou, pár kousky rajčat a bůhví s čím ještě. Tak především mušle byly vždy dokonale čisté, takže mě nečekalo žádné skřípání písku mezi zuby, a to věřte, není tak úplně standardem ani v mušlové Belgii. Mušle jsou podávány ve velkém nerezovém hrnci, do jehož víka/poklice pak odkládáte prázdné ulity a ten hrnec je sakra horký, důkaz mám stále ještě na předloktí, takže pozor. Samotná omáčka byla dokonale harmonická, tak akorát slaná, víno bylo dostatečně cítit a zelenina nebyla kašovitě rozvařená, ale stále ještě držela tvar a měla příjemnou konzistenci. Omáčka se nejlépe vyjídá bagetou, kterou pečou v místní pekárně, jenže i domácí krásně křupavé hranolky stojí za zmínku. Ne vždy vydařená je kombinace tří sezónních příloh podávaná v malých litinových hrnečcích. Jde například o polentu, risotto, fazolové lusky s houbami, dýni, všelijaké kombinace zeleniny a brambory, takže hranolky a místní pečivo jsou podle mne sázka na jistotu. Pokud vám v mém úvodním výčtu lokální nabídky chybí konkrétní dezerty, je to proto, že je jednoduše vypsat nejde. Zbude-li Vám místo na dezert, přistane vám na stole obrovský tác plný nejrůznějších dortů, od čokoládových, přes ovocné, po krémové a další až oči přecházejí a vy si, po chvilce úžasu a váhání, vyberete ten nejlákavější. V době největšího frmolu vás obsluha pošle do čela restaurace, kde se ukrývá pekárna a obchod z francouzskými dobrůtkami (sýry, rillettes, foie gras, hořčice atd., ale to by vydalo na samostatnou recenzi). Nebuďte dotčeni, dost možná objevíte něco, co by na tácu nebylo, třeba naprosto famózní košíček z lineckého těsta, vymazaný tenkou vrstvou čokolády, naplněný krémem z mascarpone a ozdobený jahodami, malinami, borůvkami nebo jinou ovocnou kombinací.
Co když si ale budete dát chtít po dobrém jídle i dobrou kávu? Pokud jste kávový puristé, jděte raději jinam, aby vám káva nepokazila dojem z jídla. Podávají zde Filicori Zecchini, která se dá při troše snahy a znalostí udělat opravdu dobře. Snaha by možná byla, znalosti spíše ne, takže za mě také NE.
Abych nezapomněla, restaurace se pyšní rozsáhlým vinným lístkem a upozorňuje na výjimečný poměr cena/kvalita. Já jsem opakovaně ochutnala pouze Cremánt extra brut d´Alsace, který mi chutnal, ale nenadchnul, takže ve vinném směru odkazuji na recenze ostatních scukařů. Ale poměr cena/kvalita oceňuji v tomto podniku především u jídla.

Po nadšení z interiéru a jídla přichází ale opakované zklamání z obsluhy. Stálý personál je vcelku profesionální, ale méně zdatně mu sekunduje mládež, která se podle mých zkušeností v restauraci dost často střídá (prý tomu tak bylo pouze přes léto), což má často za následek chaos, prodlevy mezi jednotlivými chody a jednoduše nespokojenost ze strany hosta. Nutno ale říct, že při mé poslední včerejší návštěvě byla obsluha rychlá, přesná, usměvavá, zkrátka na pětku, takže se snad situace lepší. To bych si opravdu přála, protože tohle místo, si kvalitní personál zaslouží.

La Gare je letos otevřený podnik ve stylu francouzské brasserie. Před návštěvou jsem prostudovala jejich webové stránky, které jsou sice nepřehledné a nevkusné, ale menu mne zaujalo, a proto jsme vyrazili. Vzhledem k příznivému počasí jsme seděli venku. Ocenila jsem hezkou květinovou výzdobu v květináčích, ale tuctové židle a stolky bych doporučila časem vyměnit za pohodlnější. Interiér jsem okoukla při návštěvě toalety a byl na tom mnohem lépe – je nepřeplácaný a vytváří příjemnou atmosféru.

Objednala jsem si králičí stehno na víně se třemi druhy zeleniny (gratinované brambory, grilované žampiony a lilek). Maso bylo dostatečně propečené a nevysušené. Omáčka sice nedosahovala „kvalit“ slavného UHA, ale na můj vkus byla poněkud mdlá a zároveň dokázala chuť masa přebít, místo aby ji doplnila. Přílohy byly dobré, ale nečekala jsem, že budou co do množství až tak skromné. Mlsně jsem se dívala do manželova talíře (a ujídala mu). Objednal si dušenou hovězí oháňku se švestkami s hranolkami. Maso bylo křehké, omáčka výrazná a přitom ladící, hranolky skutečně domácí. Chtěla jsem si dojem vylepšit dezertem a zeptala se obsluhy na doporučení. Byl mi doporučen čokoládový koláč s pistáciemi, což znělo zajímavě. Výsledek byl žel poněkud dusivý, pistácie byly cítit jen velmi slabě.

Co se týče obsluhy, tak působila poněkud zmateně a chaoticky. Byla sice ochotná (přistrčila druhý stolek, když nebylo na našem dostatek místa), ale vše dlouho trvalo. Když jsem si objednala kávu a dezert, přinesli mi kávu a pak se nic dlouho nedělo. Až na upozornění se dezert dostavil. Kdy se číšníci v našich krajích konečně naučí, že věta „velmi se omlouváme za zdržení“ dělá divy?

Dnes jsem opět zavítal na rychlý oběd mezi dvěma schůzkami do La Gare. Byla to moje třetí návštěva a byl jsem zvědavý, jestli se od minule něco změnilo na úrovni servisu.

Přišel jsem kolem 12.30, restaurace byla v té době obsazená tak z 20%. Uvedení proběhlo způsobem „sedněte si kamkoliv, kde není rezervace". Nejdříve jsem uvažoval, že zůstanu na zahrádce, ale na všechny volné stoly bohužel pražilo slunce, tak jsem se usadil vzadu v restauraci. Vzdušný interiér restaurace ničím zvláštním nenadchne, ale rozhodně ani neurazí. Na stole nejsou žádné zbytečnosti, lavice je široká a umožňuje pohodlné sezení i pro nás "větší“. Denní menu je natištěné na volných listech položených na každém stole, stálý jídelní lístek slouží zároveň jako prostírání. Do denního menu francouzské restaurace mi trochu nezapadají jídla jako je ukrajinský boršč nebo tortilla, ale třeba to má nějaký skrytý smysl, který jsem zatím nepochopil.

Obsluha byla velmi rychlá, stejně jako při předchozích návštěvách. Nápoje jsem měl na stole do 2 minut od objednání, jídlo bylo do 10 minut a mezitím jsem dostal košík s pečivem a slané máslíčko. Všiml jsem si, že restaurace si již našla stálé klienty mezi Yuppies z okolních kanceláří, což je dobrá zpráva, přesto ale během mé návštěvy obsazenost nestoupla nad 30%. Se štamgasty se někteří číšníci pokoušeli navázat neformální rozhovor. Číšník, který se staral o můj stůl, se do žádného hovoru nepouštěl, ale oceňuji, že se za tu krátkou dobu, co jsem v restauraci strávil, přišel dvakrát zeptat, jestli je vše v pořádku. Příjemnou změnou pro mě bylo, že se na rozdíl od mých prvních dvou návštěv ani jednou nestalo, že by personál mezi sebou řešil, kdo z nich co kam špatně odnesl a kdo za to může.

Dal jsem si Caesar salát s kuřetem (ano, vím, že to také není úplně francouzské jídlo). Byl připravený jak má být, tedy z římského salátu a ne z čínského zelí, natrhaný na kousky té správné velikosti, aby se dobře nabíral na vidličku a bezpečně dopravil do úst. Dresinku bylo tak akorát, aby v něm salát neplaval, ale zároveň aby v něm byly všechny listy salátu pěkně „opatlané“. Chuťově byl dresink jemný, osobně preferuji výraznější chuť po hořčici, ale to rozhodně neberu jako nedostatek. Maso bylo šťavnaté, na povrchu hezky ogrilované do oranžova. Parmazán naškrábaný na široké hoblinky. Jídlo tedy bylo chuťově velmi dobré a uspokojilo i vzhledově.

Po obědě jsem si dal kávu. Bohužel jsem neviděl, ani neslyšel kávovar nebo mlýnek, takže se omezuji pouze na vyjádření spokojenosti s tím, že s kávou přišel i výběr z hnědého a bílého cukru a sladidla. Kromě cukru jsem dostal konvičku s mlékem, bohužel mléko bylo studené (ne z ledničky, ale tak pokojová teplota), což mě trochu zklamalo. Toto vše včetně 1/4l sauvignonu, 2 lahví neperlivé vody a spropitného jsem pořídil za 500 Kč.

Celý oběd jsem stihl za půl hodiny, takže La Gare rozhodně naplňuje mé očekávání jako místo pro lehký neformální oběd v centru Prahy. Zároveň jsem rád, že jsem zaznamenal zlepšení servisu od minulé návštěvy.

Po několika dalších návštěvách La Gare přidávám malé doplnění. Jídlo v poledních nabídkách je stále chutné (i když porce nejsou právě velké), zkusili jsme i dortíky a byly dobře zvládnuté, nepřeslazené a v poctivých porcích.

S čím ale mám velký problém je obsluha. Jejich reakční doba je často neúměrně dlouhá, personál zapomíná objednávky (už se nám stalo, že i přes opakované urgence u různých číšníků jsme se objednaného čaje až do odchodu z La Gare prostě nedočkali). V restauraci se chci dobře najíst, popovídat si s ostatními spolustolovníky apod. – opravdu nestojím o to, abych musela neustále nahánět obsluhu a „prudit“. Tohle musí La Gare nutně zlepšit.

Několik týdnů jsem pozorovala přípravy na otevření brasserie La Gare a těšila se, až ochutnám jejich pojetí francouzských specialit. Brasserie otevřena -průzkum proveden.

Obsluha se po počáteční zmatenosti zlepšila. Dnes byli ochotní, i když nejdou dál za čistě profesionální přístup a do spontánních rozhovorů se nepouštějí.

Interiér je střídmě elegantní a vzdušný, moc se mi líbí. Přední část je světlejší, ideální třeba na oběd, zadní část je tmavší a hodí se dobře k večernímu posezení u vína (jehož ceny jsou bohužel dost nadsazené).

La Gare nabízí obědové menu, kdy si můžete dát polévku + hlavní jídlo dne + dezert za 150 Kč, nebo si dát chody samostatně a pokud Vás neoslovilo hlavní jídlo dne, vybrat si ze 4 jídel týdne. Kvalita jídel je celkově slušná (dobře ochucený kuřecí kaldoun, křehké kalamáry), i když třeba grilovaná chobotnice byla tužší a s výrazně kyselou omáčkou. Porce hlavního jídla jsou spíše menší.

O třídu lepší jsou ale pokrmy z jídelního lístku. Zkusila jsem salát Nicoise (čerstvá zelenina, kvalitní tuňák, dobře ochucený fungující celek) a plátky masa z telecí hlavy (voňavý talíř s měkkým masem a ukázkovou omáčkou). Doufám jen, že postupně z jidelního lístku ostraní gramatické chyby, aby vybírání jídla bylo příjemnější.

La Gare je otevřená poměrně krátkou dobu, tuším cca dva týdny – proto se mohou některé výtky k personálu stát rychle neaktuálními. Nicméně podnik, který nabízí v centru Prahy francouzskou kuchyni za přijatelné ceny, lákal k návštěvě, a tak jsme dlouho neotáleli.

Interiér je prostorný, světlý, povedený. Bohužel při naší návštěvě mi připadalo, že podnik jaksi postrádá atmosféru, díky níž byste se cítili dobře a chtěli se vrátit.

Svoji roli v tom rozhodně sehrál personál. Uvedení proběhlo spíše rozpačitě (sedněte si kam chcete, ale radši tady k tomu menšímu stolu – něco v tom smyslu) a ani později personál nepřesvědčil. Přišli mi zmatení (což by se dalo omluvit krátkou dobou provozu) a bez jakékoliv srdečnosti. Nejlíp to vystihuje asi věty „připadali jsme si tam divně“. :)

Jídlo naštěstí žádnými vážnými začátečnickými neduhy (kromě suchého pečiva) netrpělo. Zkusili jsme kachní rilletes (135 Kč) a na hlavní jídlo hovězí tajine s kuskusem z denní nabídky (95 Kč) a kuře se smržovou omáčkou ze stálého lístku (195 Kč) s přílohou (chřest, spaetzle a cukety – 85 Kč).

Rilletes bez připomínek – tučné a chutné. Hovězí bylo rozpadavé, měkké, dobře okořeněné, kuskus taktéž – hezky voněl. Kuře bylo mírně vysušené, ale omáčka to spravila – škoda že smrže v ní nebyly v podstatě vůbec cítit, přitom je to dost výrazná houba. Některé kousky chřestu byly špatně oloupané, a tudíž vláknité – číšník připomínku přijal, ale dále to neřešil:)