Můj svatováclavský výlet do Brna za gastro-toulkami zahrnoval i návštěvu v restauraci La Boucheé – v místě, které si potrpí na sezónní ingredience a hodně spolupracuje s regionálními bio-výrobci a jejich produkty.

Restaurace sídlí na gastronomicky vytížené Údolní ulici pod Špilberkem a je usazená v suterénu. Tvoří ji celkem tři prostory působící odlišným dojmem. V první místnosti je bar, sezení pro hosty je podél stěny proti baru a vpravo je pak okénko do kuchyně – v této části jsme se usadily, protože jsme nevěděly, že za druhou průchozí a dosti nepohodlně působící „chodbou“ s ratanovou sedačkou a odbočkou na záchody je ještě třetí prostor – sklep, který působí vzdušněji a honosněji než přední části.

Vybaveny slevenkami 2v1 z Gourmet Edition jsme se rozhodovaly mezi labužnickým poledním menu a klasickým menu tříchodovým. Polední menu se mění a platí vždy na dva-tři dny v týdnu. Pro náš den platila varianta, ve které se nám moc nelíbily hlavní chody (rizoto anebo grilovaná zelenina) a rozhodly jsme se nakombinovat si menu vlastní.

Z vín jsme k předkrmům vybraly s nabídky (rozlévaných) vín cuveé Caprice de Colombelle – rosé z gaskoňska z odrůd Merlot, Cabernet Sauvignon a Tannat (1 dcl/48 Kč, marže 1.8) – tvrdší a méně šťavnaté, než „naše“ rosé, ve vůni nazrálé třešně a tmavší ovoce. K hlavímu chodu jsme si vybíraly z dosti tragického vinného lístku (secvaknuté obyč A4) – a zvolily z Languedocu – Cuveé Prestige Rouge od Domaine de la Ferrandiere (Carignan, Syrah, Grenache, Cabernet Sauvignon, 455Kč/láhev/marže 1.8) – ve vůni marmeládové tóny tmavého ovoce, v chuti s jemnou tříslovinou.

Na úvod jsme dostaly amuse-bouche v podobě plátku krkovice s křenovou pěnou a piniovými oříšky – maso bylo jemné, pěna jen lehce „ovoněná“. Pak již následovay naše předkrmy – pralinky z bio kozího sýra ve vlašském ořechu s listovými saláty a zálivkou (168 Kč) – pro mě už taková „klasika“, ale dobře zvládnutá, vinaigrette nasládlá, příjemná, kozí sýr s velmi jemnou aromatikou. Tartar z uzeného tolstolobika na opečené bagetce (98 Kč) byl opravdu povedený s čerstvou cibulkou a řeřichou, voňavá a šťavnatě křupavá kombinace. S vybraným rosé vše v pořádku.

Hlavní chody – bio jehněčí s čerstvým rozmarýnem podlité vlastní demi-glace se špeclemi a celerovou slámou (345 Kč) – maso křehké, demi-glace ale s lehce přičmoudlým aroma a hořčinkou, špecle fajn, celerová sláma srandovní.
Filovaná vepřová panenka s omáčkou ze sýra Gruyère s domácí (jakou jinou?) bramborovou kaší s hráškem (275 Kč) – panenka na plátky, medium, šťavnatá, velmi dobře zvládnutá, kaše (obarvená na zeleno!) s hráškem hodně suchá, ale s omáčkou pikantní (omáčka byla kombinací demi-glace se sýrem).

Dezerty – tarte au fromage blanc s dipem z čerstvého ovoce (89 Kč) – takový čískejkoidní koláček na lineckém těstě a crème brûllée s pravou vanilkou a sezonním ovocem (94 Kč) – krém poctivý vaječný a vanilkový, karamelová krusta jemná, ovoce až tak ne úplně sezónní (jahoda?)… Dezerty jsme doplnily ještě likérovým vínem z Cabernetu Moravia (Lokus červený z Vinařského dvora, Němčičky).

Pokud jde o úpravu pokrmů nemám až na to jehněčí demi-glace výhrady, i když část považuji spíše za standard než za nějaká překvapivá kouzla. Co mě ale zarazilo a vneslo do příjemného dne rozpaky, byly zmatky okolo menu a servis – především vinný – vysvětlím v této samostatné sekci:

1) u labužnických poledních menu je rozepsáno pět chodů – nejprve jsme myslely, že v ceně (290 Kč) jsou všechny. Servírka nejprve tvrdila, že tři (předkrm NEBO polévka, jedno ze dvou hlavních jídel a dezert, následně pak, že čtyři (předkrm A polévka atd) – z tištěného menu není zřejmé, co je pravda a občas ani, co je hlavní chod a co „ještě“ předkrm…

2) klasické tříchodové menu je uvedeno pod jednotnou cenou 390 Kč a dle informace servírky tato nabídka zahrnuje 3 chody se zhruba 70% velikostí porcí za tuto nižší cenu – my jsme nicméně na účtu neměly dvě menu (resp. 2 za cenu jednoho), ale naopak rozepsány celé pokrmy s plnou cenou (i když ty levnější verze nebyly započítány – tedy sleva 2v1 tam byla). Porce sice byly 100% (doufám), ale čekala bych, že nás na to někdo upozorní – protože my jsme si objednaly menu a ne 2× 3 plné chody… Bohužel výše popsaná nesrovnalost nám došla až po opakovaném pročtení účtu a propočítání cen již mimo restauraci.

3) stejně tak je méně srozumitelná a zmatečná nabídka vín – nad barem je rozpis, který jsme považovaly za nabídku rozlévaných vín. Nicméně i vybranou láhev červeného vína jsme následně dostávaly jako rozlévané – láhev donesena již otevřená, bez otevření před zákazníkem – následně se láhev povalovala někde na baru a občas nám servírka donesla dolít. Až do donesení účtu jsme nevěděly, jak nám budou vína naúčtována – nakonec byly rozpočítané rosé, červené i závěrečné likérové víno tak nějak „podle oka“ s přesností na půl deci…?

4) servis rosé a červeného byl do správných sklenic, likérové víno bylo nicméně prezentováno do sklenic na bílé víno, podchlazené a obohaceno bohužel ne zcela přesným komentářem.

Samotný personál byl rychlý, pozorný, ale ne vlezlý. Servírka byla opravdu milá, ale výše uvedené výkyvy v servisu považuji přesně za oblast, na které by měli v La Bouchée ještě zapracovat.

Poprvé v La Bouchée. Měla jsem možná přehnaná očekávání, která byla ale jen zčásti splněna. Ale popořádku.

Jeden z nejlépe hodnocených brněnských podniků jsme navštívili uprostřed týdne v pozdním odpoledni, kdy tu vládla mírně líná atmosféra. Přední část, kde jsme se usadili, na mne působila také nejsympatičtěji ve své neformálnosti – prostřední část s pohovkou je podle mého názoru poznamenaná blízkostí WC, syndromem „průchoďáku" a také tím, že pohovkové pohodlné posezení zrovna nevybízí ke kulinářským zážitkům. Zadní část se mi zase zdála trochu sterilní a příliš efektně "luxusní.“ Opravdu překrásné jsou toalety, celkově na mne prostředí restaurace působilo vlastně obyčejně a nijak luxusně např. vzhledem k poněkud vyšším cenám.

Ujala se nás velmi milá číšnice, která ochotně plnila i nestandartní přání typu objednávky „něčeho s mátou na způsob virgin mojita.“ Obsluhu vůbec hodnotím hodně vysoko – byla pozorná, rychlá, milá a přitom decentní a poskytovala naprosto bezchybný servis.

Na úvod jsme dostali amuse-bouche v podobě porcičky nakyselo naložené tresky, která štiplavě kyselou chutí příjemně rozdováděla chuťové pohárky. Jako předkrm jsem si objednala pralinky z kozího sýra – na můj vkus trochu sušší, když si je ale oválíte ve vynikajícím olivovém oleji, tak jsou vynikající a zasytí právě tak akorát, aby ukrátily čekání na hlavní chod.

Přítel si dal kedlubnové carpaccio, které mě uchvátilo o něco víc – zaprvé za tu vtipnou úpravu kedlubny, kterou zas tak často člověk v restauracích nepotká, zadruhé za to, že to bylo lahodné, lehké a přitom originální zpracování „obyčejné“ zeleniny.

Hlavní chod jsem si dala z denní nabídky, šlo o italské slávky vařené na víně s kořenovou zeleninou – krásně měkoučká tělíčka slávek (fuj, to zní morbidně…) se skvěle doplňovala s vinným základem a zeleninkou, opravdu dlouho jsem nejedla slávky, které by byly tak chutné a troufám si říct, že by zaujaly i strávníky, kteří „škeble“ jinak moc nevyhledávají. Na to, že šlo o hlavní chod, se mi ale zdála porce trochu malá.

Přítel si dal jehněčí se špeclemi a byl spokojen o něco méně – jehněčího byly jen dva úzké plátky, sice měkké a dobré, ale nijak výjimečné (např v porovnání s cenou pokrmu), špecle byly ale neslané, chuťově fádní a tak obyčejné, jako by byly vysypané z polotovarového pytlíku (z toho La Bouchée nepodezírám, ale čekala bych přece jen něco výraznějšího).

Celkový dojem je tak mírně rozpačitý – vzhledem k cenám na Brno přece jen vyšším bych čekala, že budu více nadšena nad interiérem i kulinářskými zážitky a hodnotím tak spíše průměrně, i když část jídel mi opravdu chutnala.

Velmi dobře si pamatuji na den, kdy se v Brně La Bouchée otevřelo. V té době nabízeli menu z BIO surovin a Brno se tvářilo všelijak. Přiznám se, že i já jsem byla opatrná a trvalo nějaký ten pátek, než jsem se rozhodla tuto restauraci vyzkoušet. Po pár letech jsem zde měla svatební hostinu a můj tatínek je tam denním hostem díky meníčkům, které každý den nabízí. Rozšíření o zdravou gastronomii v loňském roce byl určitě dobrý tah, neboť s ničím podobným jsem se v Brně nesetkala.
La Bouchée se velmi ustálilo díky personálu a hlavně provozní slečně Daniele Kundrové, pod jejímž vedením se z La Bouchée stala jedna z nejlepších restaurací, které je v Brně možné navštívít.

Vzhledem k tomu, že psát rozsáhlou recenzi, tak abych mohla zahrnout všechny mé návštěvy nelze, rozhodla jsem se, že se s Vámi podělím o naše svatební menu.

Svatbu jsme plánovali na Špilberku a díky blízké lokaci, byla La Bouchée jasnou volbou a favoritem. S Danielou jsme se tedy dohodly, že po3lu svoji představu menu a od toho se budeme dále odvíjet. Vzhledem k mé zálibě pro asijskou kuchyni jsem asi byla trošku oříškem, ale v konečném důsledku vše zvládli na jedničku. Ale už budu konkrétní…

Svatební menu se skládalo ze dvou variant. První varianta byla více česká, tak aby se najedla i starší generace strávníků a nikdo si nestěžoval, že musel být díky nám na dietě. Po dohodě s Danielou jsme zvolili jako předkrm husí paštiku s pomerančovou marmeládou, polévka králičí consomé byla společná pro oba chody a hlavní chod byl v zastoupení daňka se švestkovou omáčkou a karlovarským knedlíkem. Odlehčená varianta menu zahrnula sashimi z tuňáka a pražmu královskou vařenou v páře s opečenou cuketkou.
Nutno podotknout, ze na daňka dodnes všichni vzpomínají a mlsně se olizují. Sashimi standartně tato restaurace nenabízí, ale v rukou šéfkuchaře Jana Dubovského se proměnilo v chutný předkrm a La Bouchée by se rozhodně nemusela stydět tento chod nabízet ve svém stálém menu. Králičí consomé příjemně navnadilo chuťové pohárky před hlavním chodem, nebylo nikterak výrazné a byla jsem moc ráda, že jsme nakonec nezvolili hovězí variantu. I tady patří můj velký dík právě Daniele, která nám hovězí consomé ihned vyvrátila.
Ryba byla vařena vcelku, ochucena pouze čerstvými bylinkami. Maso šlo lehce oddělit od kostí, bylo pevné, šťavnaté a díky bylinkám a uprávě v páře se jednalo o velmi zdravou variantu svatebního chodu.

Na naše přání se jako dezert podávalo domácí tiramisu a cheescake + varianta ovčích a kozích sýrů, které máme oba s manželem velmi rádi.
Tiramisu je skutečně domácí, s tím italským se srovnávat určitě nedá, ale v podání La Bouchée se jedna o velmi dobrý, osvěžující dezert bez zbytečného zatížení šlehačkou a podobnými náhražkami, se kterými se často setkávám. Tady má hlavní slovo mascarpone a výrazná leč vynikající chuť kávy. Cheescake je klasika, na které se snad nedá nic pokazit, pokud jdete do dobré resturace a víte, co můžete očekávat. Ani tady nezklamal.
Pro vyznavače slaných dezertů byl výběr sýrů perfektní volbou a i tady se La Bouchée přesně trefila do chutě nejen naší, ale i našich svatebních hostů.

Velmi si vážím toho, že veškéré dezerty a sýry, které jsme nestihli sníst nám byly zabaleny, aniž by jsme museli sami žádat personál.
Ačkoliv jsme byli jedna z prvních svateb v La Bouchée, zvládli to určitě na výbornou a mohu je jen doporučit, pokud přemýslíte o svatební hostině v centru Brna

Při plánování kulinářského víkendu v Brně se La Bouchée vůbec netvářilo jako horký kandidát. Osvědčená Valoria a ze všech stran doporučovaný Hansen byly daleko žhavějšími želízky. Nakonec jsme ale na základě grand-restaurant-festivalového menu usoudili, že to s Buškou zkusíme, zajdeme tam hromadně s celou partou, dáme si k obědu každý jeden chod a nějak to dopadne.

Restaurace je umístěna v klenutých sklepních prostorách s holými cihlovými zdmi, až teď mi ale dochází, že jsme po celou dobu nezahlédli denní světlo – restaurace je totiž rozzářená sněhově bílými ubrusy se světle béžovými štólami a rafinované osvětlení ve stěnách i stropě zásobuje hosty dostatkem luxů, aby se cítili dobře.

Hned po usazení ke stolu se nám začal věnovat náš číšník (ve fotoanimaci na webových stránkách http://www.labouchee.cz na vás blikne hned za tuňákem a je to ten vlevo). Přivítal nás v restauraci a začal představovat vína, která budou naše ochutnávání provázet. Ve skupině jsme vyzkoušeli všechny tři chody, které byly v rámci GRF na výběr, a ke každému chodu v La Bouchée vytipovali dvě různá vína, která se s jídlem dobře snoubí. Číšník dal každému hostu obě vína ochutnat, představil odrůdu, ročník, přívlastek, vinařskou oblast, vinařskou obec i konkrétního výrobce, u některých vín dodal i pár dalších zajímavostí – zkrátka ten ježatý klučina, který vypadal, že vypadl z hotelovky předevčírem, měl v místním vinném humidoru řádný sommelierský přehled, svoje znalosti dokázal bezvadně prodat a ještě navíc bylo znát, že ho to nalévání a vyprávění nejspíš doopravdy baví, i když u našeho sedmihlavého stolu strávil jen výběrem vhodných vín možná deset minut. Moje proklientsky orientované já začalo v tuto chvíli spokojeně pochrochtávat blahem.

Nedosti na tom, že se překonával servis – kuchtíci pro nás jako aperitivní předkrm nad rámec domluvené ochutnávky vymysleli svěží sladkokyselý čočkový salát s plátkem křehoučké dušené vepřové kýty. S košíčkem čtyř druhů pečiva jsme se tak příjemně zabavili až k hlavním chodům.

Svoji volbu – jehněčí kolínko s karotkovým pyré – považuji za nejšťastnější. Bio jehněčí z Bílých Karpat je, co se surovin týče, jednou z vlajkových lodí La Bouchée a kuchař je dokáže připravit tak, že samo odpadává od kosti. Vlastní jehněčí šťáva s příchutí bylinek se dobře hodila k jemné chuti pyré (to sice nebylo tak výrazně mrkvové, jakým se blýskynou třeba v Avionu, ale k jehněti se možná hodilo líp). U sousedních spolustolovníků jsem měla možnost ochutnat i králičí stehýnko na paprice – králík opět do měkka, papriková omáčka spíš jemná, velmi smetanová – a slávky dušené v ryzlinku – u mušlí perfektně trefená konzistence, nakyslý vinný sosík jako dobrý doplněk. Po několika minutách od naservírování hlavních chodů se u stolu opět objevil číšník a zeptal se s nelíčeným zájmem, zda vše vyhovuje a jestli něco dalšího nepotřebujeme. Moje klientské já slintlo rozkoší a nejlepší odpovědí na vznesenou otázku asi bylo naše spokojené pomlaskávání. Nejspíš není třeba dodávat, že doporučená vína jednotlivé pokrmy pěkně podpořila – u některých hostů natolik, že jedna sklenka k ochutnávce nestačila a číšník dolil další (vše samozřejmě zdarma, v rámci naší objednávky). Podobnou samozřejmostí byla neustále dolévaná kohoutková voda.

Když jsme dojedli a pomalu trávili u vína, vznesl číšník dotaz, zda může jako malý dárek nabídnout ledovou višeň v hořké čokoládě a medový créme fraiche. Před každým z nás se pak objevila porcelánová lžička se zmrzlou višní v čokoládě a kapkou sladkého krému. Tady nad hodnocením trochu váhám, protože by mi bylo přišlo daleko zajímavější, kdyby višeň nebyla zmrzlá – takhle chutnala ze všeho nejvíc studeně, což byla trochu škoda.

Protože jsme se ale v La Bouchée cítili moc dobře, požádali jsme kolemjdoucího cizího číšníka ještě o dezertní lístek. Ten na nás bohužel pozapomněl (to je asi jediná výhrada k servisu), sladkou nabídku nám přinesl až náš vlastní číšník, a my s chutí vyzkoušeli ještě čokoládovou pěnu (kalorická bomba!), palačinku se švestkovým džemem (tenoučká, ve francouzském stylu) a tarte au citron, který jsem si, já chytrá, vyžádala bez šlehačky – a pak jsem se samozřejmě nemohla divit, že je trochu suchý. Příště budu kompletům navrženým kuchařem v jídelním lístku věřit.

Ke sladkostem jsme měli chuť i na kávu, číšník tedy představil, jaké kávy nám může nabídnout a jak která chutná (a moje kreativní já napadlo, jestli by ty kluky nemohli v Brně nějak klonovat). Na výběr byly dvě italské arabiky a jedna arabika doplněná pár procenty robusty. Přinesené espresso, cappuccino i latté sice nebyly na úrovni prvotřídní kavárny, ale v kontextu restaurace je považuji za rozhodně nadprůměrný výkon.

Marně přemýšlím, v které jiné restauraci dokážou podobným způsobem zkombinovat dobré jídlo, nepříliš rafinované, spíš jednoduché, ale poctivé, s uvolněnou, neformální, ale přitom profesionální obsluhou. Až příště dostanu chuť dát si k večeři namísto dramaticky naaranžovaného fine-diningového talíře a číšníků v rukavicích raději prima porci jako od babičky, bezvadný zážitek a dobrou náladu, smrtelně vážně zauvažuji investovat k účtu i zpáteční lístek z Prahy do Brna. Při zdejších cenách kolem 200–300 Kč za hlavní jídlo (a pětichodovém degustačním menu za 550 Kč!) se to vyplatí.

Dávno jsem z restaurace nevycházel tak spokojený jako dnes z La Bouchée. Čtyřchodové menu à la carte, navíc za poloviční cenu díky kuponu Gourmet Plus, se vydařilo.

V této brněnské restauraci zaměřené na francouzskou kuchyni jsme byli podruhé. Při první návštěvě jsme okusili labužnické obědové menu. Dostatečné porce, slušné ceny, zajímavé pokrmy… sem budeme chodit. Psát ale budu především o dnešním obědu vyšší kategorie.

Ani jsem netušil, že La Bouchée má kromě přední místnosti pro rychlejší jídlo a prostředního kavárensko-kuřáckého prostoru ještě dlouhou jídelní síň s klenutým cihlovým stropem. Díky světelným panelům není prostředí ponuré a oceňuji nepřímá tlumená stropní světla.

Číšník byl velmi úslužný, usadil nás, uklidil kabáty, přinesl několik listů jídelního lístku a k tomu prozradil aktuální nabídku. Byla poměrně široká a v závěru jsme už nevěděli, čím začínala. Obsluha mi v restauracích často překáží a spíš vadí (je to můj osobní problém), o to víc jsem byl překvapený, že tady bylo všechno úplně v pohodě.

Postupně proberu jednotlivé pokrmy, které jsme si objednali. Začali jsme chuťovkou na účet podniku: salátem z hovězího masa. Na ženu byl trochu kyselý, ale já mám utopence rád.

Začínáme: Foie gras pošírované v portském víně na perníkovém polštářku (219 Kč). Pokaždé se soucitem vzpomenu na chudinky husy, ale nemohu si pomoci, jejich játra miluji. A kdybych měl vybrat jedinou část z dnešního menu, vyzdvihnu právě je.

Pokračoval jsem polévkou z ryb a plodů moře (75 Kč), která byla chutná a silná, ale po pravdě takových jsem jedl už mnoho. Záviděl jsem ženě její krémovou polévku z pečené dýně (59 Kč). Patřila do kategorie pokrmů, které dáte do úst a málem je úžasem zapomenete zavřít.

Zvolil jsem specialitu podniku: jehněčí kotletky zprudka pečené s medovo-limetkovou krustou (339 Kč). Bylo to zvláštní, zejména kvůli limetce, a masa na kotletkách jsem bohužel našel méně, než bych byl rád. Pomohl jsem ale manželce s jejím biftekem z pravé svíčkové (315). Středně propečený se jen rozplýval, byla až škoda ničit jeho chuť bylinkovou omáčkou. Brambory pečené v olivovém oleji příliš nezaujaly, zůstaly hodně mastné.

Na závěr zmrzlina, kopeček tuším za 25 Kč. Napřed velmi dobrá vanilková i s kousky zrníček a naprosto překvapivá skořicová. Jestli bude v nabídce, určitě ji zkuste; ale přiznávám, že skořici můžu za jakýchkoli podmínek, takže možná nehodnotím objektivně.

S poloviční slevou jsme platili osm set korun, což bylo skvělé. Za běžné ceny bych už váhal, La Bouchée patří k vyšší cenové třídě brněnských restaurací. Za dnešní návštěvu ji ale jednoznačně chválím, stále vzpomínám, doporučuji a nevidí mě tady naposled.

La Bouchée je aktuálně můj nejoblíbenější podnik a v poměru cena a výkon dle mého skromného posouzení stojí na vrcholu toho, co může Brno nabídnout.

Poprvé nás do La Bouchée nalákala nabídka nedělního brunche, od té doby tam chodíme hlavně na menu. Restaurace má polohu téměř v centru města a parkoviště pro hosty má k dispozici jen pár metrů od ní. To bohužel nemá žádný podklad, takže je často bahnité a je to nejslabší článek. Odtud ale už jen to dobré!

Do restaurace musíte z ulice sestoupit. Objevíte se tak v první místnosti s barem, která je v době mimo obědy kuřácká. Pokud však tuto potřebu nemáte, doporučuji vám sestoupit ještě více do podzemí, kudy projdete místností se dvěma nízkými stoly a gaučem, které se mi k jídlu moc vhodné nezdají. Nekuřácká část je opticky rozdělená na dvě části a je zdobená jednodušše, ovšem s elegancí. Dekoruje se tu s rozmyslem a francouzskou jednoduchou elegancí – důležitými okrasnými elementy tohoto prostoru jsou přirozené prvky jako kámen, dřevo, kontrast černých židlí a bílých ubrusů a do toho krásné, starožitné zrcadlo. I za dne je zde velmi příjemná intimní atmosféra, která svádí k tomu nechat se rozmazlovat. Příjemnou změnou je, že i styl prostírání se mění a čeká tak na vás skoro pokaždé jinak prostřený stůl. Koncept je ve všem skutečně precizní a dotažený až na záchod – kde hraje hudba, je zapálená svíčka a když už o vás nemůže pečovat personál:), dělá to aspoň balzám na ruce stojící hned vedle mýdla… Restaurace je prostě plná drobností, které nejsou nezbytné, ale potěší, a do jejich výčtu přídávám třeba med k čaji a lis na citron.

Jídlo tady mě vždycky potěšilo a váhám mezi „perfektní" nebo „velmi dobré“. Na vrcholu mých zážitků odsud odnesených v srdci jsou nejspíš ryby – připravené velmi jednoduše, na másle s čerstvými bylinkami, ovšem s velkým úspěchem a vřele je doporučuji. A poté králík po provensálku s krupicovými noky, kterého jsem si užila během menu, a vyvedl mě z omylu, že králík nemusí být vysušený. Co mě na restauraci však nejvíc oslovuje jsou menu a brunche. V menu se vám nabízí vždy jedno kompletní s polévkou a salátem, které je tak nějak obyčejné, pro nenáročné, a občas se tam objeví klidně i něco smaženého a hranolky, v labužníckém menu si však můžete sestavit oběd z předkrmu, polévky, výběru z dvou hlavních jídel (vždy vegetariánského a masového) a dezertu a za každou část se platí zvlášť. Můžete tak okusit některé položky z běžného menu i jídla dle sezónních surovin, jejichž kvalita zesměšňuje polední nabídku podniků ve vzdálenosti do 10 km, které nabízejí menu nejspíš o 10 czk levnější, ovšem bez stop invence a kuchařského umění. Zde máte i během toho menu pocit, že se účastníte nějaké gastronomie s konceptem, že i za pár korun se dá uvařit kvalitně a poctivě, a i když je restaurace v době poledne zpravidla plná, rozhodně se vám nestane, že byste se jak host cítili méně hodnotní. Mám-li se snažit být kritická, nejslabší částí jídel mohou být některé přílohy, jako hlavně rýže, u které bych více ocenila nějaký kvalitnější druh, a poté zelenina jako příloha, která je mražená a ohřátá asi s máslem, činí tak jídlo dost minimalistické a nenarušuje chuť hlavního jídla, ale dle mého by ještě mohla být trochu více dotáhnutá. Dávám ale i přesto "perfektní“, vzhledem k dlouhodobě dobrým zkušenostem, cenám i velikostem porcí si myslím, že je to za těchto podmínek adekvátní hodocení, které by dle mého soudu nemělo být nedosažitelné.

Z personálu přiznávám osobní antipatii k jistému mladému muži, který se nám zdá trochu namyšlený, ostatní ale vyhrávají na plné čáře. Pomohou vám s kabátem, pomohou vám s výběrem jídla i vína, jsou příjemně obřadní, jsou velmi dobře informováni o tom, co je zrovna v nabídce i v kuchyni a u většiny z nich se kloubí profesionalita s nenucenou vřelostí. Mívají košile a trochu připomínají obsluhu z černobílých prvorepublikových filmů, pro které mám neskrývanou slabost.

A zase jsem na spoustu věcí zapomněla. Že si s sebou klidně můžete přivést hodného pejska, například. A že mají výbornou nabídku vína a samozřejmostí je, že můžete ochutnat i pokud si dáváte jenom deci. Menu mají i v sobotu a v neděli můžete zaskočit s rodinnou na brunch – skládá se z výběru předkrmů, polévky a dezertů, které si sami můžete vybrat a nabídnout ze stolu v přední části, a z hlavního jídla na objednávku. Můžete tak nenuceně klábosit třeba dvě tři hodiny, ládovat do sebe dobroty a nebát se o peneženku. A je to jeden z mála podniků, kdy vám káva (ač tedy uznávám, že není na vrcholu možností přípravy) aspoň nezkazí chuť a můžete si tuto tečku dopřát.