Do La Bottega jsem vlítla hned po otevření a nemohla se vynadívat. V přední části je 5 stolů, police s těstovinami a čerstvým na místě upečeným pečivem, dlouhý prosklený barový pult z jedné poloviny plný sladkostí a z druhé poloviny plný čerstvých těstovin, zeleninových předkrmů a menších jídel.

Hned za vstupem je část s ovozelem a na ní plynule navazuje pult s čerstvými rybami a dále s masem a prosklený box, ve kterém můžete pozorovat zrající kus krávy a vedle zas kuřata, perličky a kachny i s hlavami a pařátky, jak je v Itálii divným zvykem. Na masovo-rybový průchod navazuje velký prostor s dalšími stoly, ve kterém visí od stropu parádní sušené kýty a nakoupit tu můžete uzeniny, sýry a víno.

Možná si říkáte, že je to zatím celkem „obyč“ nabídka, ale ve skutečnosti není. Po čemkoliv tu sáhnete, bude kvalitní. Ať už zelenina nebo právě pečivo. Maso, které tu prodávají (ve spolupráci v mladým Kšánou) je naprosto jedinečné a je to momentálně jedno z mála míst v Praze, kde vyzrálé hovězí seženete. Na čerstvé ryby a mořské plody je radost pohledět a pro ty šunky, co tam visí bych vraždila.

Pochybnosti ovšem vyvstávají při hodnocení poměru cena/výkon. Pro základní představu, maso tu stojí kolem 1000 Kč/kg, kachna tuším 450 Kč/kg, šunka kolem 120 Kč/10 dkg a pecen bílého chleba di Altamura krásných 125 Kč. Kdybych měla neomezené finanční prostředky, nenakupovala bych jinde, mají tu snad všechno, co k životu potřebuju. Ale nemám.

Minulý týden jsem například vyzkoušela výše zmíněný pane di Altamura, který je v Itálii chráněn ochrannou známkou a mám trošku pochybnost o tom, že se dá péct a prodávat pod tímto názvem mimo vymezený region (něco jako parmská šunka, parmazán atd.). Vyznačuje se zvlášť křupavou kůrkou, žlutou barvou a pórovitou střídkou a smí se péct jen z určité mouky, resp. směsi několika druhů. Kůrka, barva i střídka o.k.. Chuť je typicky italská – méně slaný bílý chléb, v tomhle případě právě s krásně křupavou kůrkou. Ale za 125 Kč? Spíše ne. Ze sekce pečiva naopak doporučuji ke koupi piadine, placky z bílé mouky, které frčí zejména v regionu Emilia-Romagna a podávají se zapečené s prosciuttem, sýry, zeleninou a vším možným. Dají se kombinovat s ledasčím a pravděpodobně vám budou chutnat. Mívají tu vícero druhů (nebo žádné, jako minulý týden) s cenami od 30 do 55 Kč) za balení.

Nejraději sem ale chodím na snídaně a na sladké, protože i u obědů, které představuje polévka (85 Kč) a tři hlavní jídla – zpravidla ryba/těstoviny/maso (170 – 300 Kč) jsem vyhodnotila, že je výhodnější zajít si na polední menu vedle do Finestry (polévka + hlavní jídlo 195 Kč). Snídaňová nabídka láká třeba na omelety se salsiccou (155 Kč) nebo se zeleninovou caponatou (145 Kč), ale taky na pošírované vejce s culatellem – nejlepší částí prosciutta (225 Kč) a dokonalá vejce Benedict (185 Kč). Vejce Benedict pěkně s muffinkem pod nimi a béarnaise omáčkou s estragonem nad nimi prostě stojí za ochutnání, myslete si o té ceně co chcete.

Když budete mít kliku, kávu vám k snídani vzorně připraví Honza, co bývá na trzích s Doubleshotem. U kávy se naopak s cenami drželi při zemi (cappuccio tuším 45 Kč a espresso pod 40 Kč), takže minimálně ta je must, a když si k ní dáte čerstvě upečený loupák nebo naprosto parádní millefoglie s křupavým těstem a vanilkovým žloutkovým krémem, bude to parádní začátek dne.

A víc se toho sem prostě nevejde…