Chtěli jsme si dát v Avignonu oběd, tak jsme si tuhle restauraci našli předem, abychom neskončili v nějaké předražené turistické atrakci. Náhodný návštěvník Avignonu ji spíše nenajde – je sice kousek od radnice, ale zastrčená v malé uličce a nijak se navenek neprezentuje (v Office du Tourisme neměla jediný letáček, narozdíl od hromady jiných), jen před vchodem má ceduli s denní nabídkou.

Po vstupu jsme se ocitli v baru a byli trochu zmatení, ale okamžitě se nás ujala nesmírně milá servírka, ptala se nás, jestli bychom chtěli obědvat, a že prý nevadí, že nemáme rezervaci (byli jsme tu brzy, během jídla se restaurace téměř zaplnila a asi je tu rezervace vhodná), že zatím místo je, a zavedla nás přes bar do restaurace. Usadila nás k nejhezčímu volnému stolu s výhledem na terasu. Na náš očividně batůžkářsky sešlý, foťáky ověšený vzhled reagovala nabídkou konverzace v dalších jazycích včetně angličtiny (což se mi ve Francii moc nestává, obvykle automaticky očekávají snahu o francouzštinu :) I když jsme se tu cítili lehce nepatřičně (není to turistická restaurace, spíš nenápadná lahůdka pro místní, a v pohorkách se sem nechodí), personál nás po celou dobu rozpaků zbavoval, jednal s námi stejně přívětivě jako s ostatními hosty a naopak se nám snažil pomoci v orientaci, protože zdejší jídelní lístek byl i po spojené snaze pro naši francouzštinu moc.
Jeden detail – fascinovalo mě, jak obsluhující slečna pravidelně přicházela se speciálním „hrabátkem na drobky“ a náš stůl udržovala neustále čistý. Tu věcičku jsem vážně viděla poprvé :)

Prostředí restaurace představuje opravdu jimi deklarované „spojení tradičního a nového“. Citlivě je tu spojená architektura starého kamenného domu ze 17. stol. s moderním nábytkem a elegantní nenápadnou barevností oživenou místy jablkově zeleným akcentem.

Hned se před námi ocitlo zobání k aperitivu – marinované olivy obalené ve voňavých bylinkách a sýrové pečivo, a také miska domácího chleba. Objednali jsme si oba menu (28 eur), ale každý jiné, abychom víc ochutnali. Nevěděli jsme úplně přesně, co dostaneme, protože názvy jsme rozšifrovali jen částečně. Tak jsme si raději nechali víno doporučit a poté, co jsme dostali jídlo, bylo vidět, že doporučená vína k jídlu opravdu seděla.
Jako předkrm jsem měla vejce naměkko s brandade z tresky a s tyčinkou s chilli a ančovičkami. Nadýchaná vychlazená brandade s jemnou smetanovorybí chutí krásně kontrastovala s teplým žloutkem a pikantní křupavou tyčinkou. Manželův předkrm – králičí roládu s konfitovanými lilky, špenátem a praženými oříšky, jsem neochutnala, protože manžel se odmítl rozdělit! :) Jako hlavní chod jsem měla filé z parmice nachové pečené s tapenádou, k tomu kalamáry a chobotničku na tymiánovém oleji a krémovou polentu. Ryba byla dokonale připravená, maso křehké a neblátivé, ochucení tapenádou a tymiánem rybu pěkně podtrhlo. Polenta byla hlaďounká, bez obvyklé trupelnatosti, a cítila jsem v ní smetanu. Manželův hlavní chod – kuřecí prsa s liškami, sauce supreme a šťouchanými bramborami, byl velmi jemný a přímo se rozplýval na jazyku. Můj dezert – Pannacotta a la Pinacolada s jahodami – mě nejdřív dost pobavil špejlí s jahodovou cukrovou vatou nahoře – tuhle dětskou pouťovou atrakci jsem už vážně dlouho neměla :) V pannacottě se mísila jemná smetanová chuť s ananasovou a jahodovou s trochou citronové svěžesti. Manželův dezert jsem opět ochutnat nedostala :)