Sehnat v Praze křupavý rohlíček není jednoduché. Pečivo v supermarketech má do křupavosti asi tak daleko jako já k Marilyn Monroe, obyčejné pekárny někam zmizely a ve francouzských české rohlíky nevedou. S názvem pekárny to u mě majitel tedy vyhrál a já vstoupila.

Interiér je příjemně strohý a nezvykle tmavý (žluté stěny a tmavohnědý pult a regály), ale díky nasvícení z něj doslova září nabízené pečivo. K prodejně patří ještě jedna místnost, kde si můžete zakoupené pečivo vychutnat třeba v kombinaci s kávou Lavazza, což jsem ale nevyzkoušela.

K mé velké radosti mě obě prodavačky za pultem pozdravily hned po příchodu (což, přiznejme si to upřímně, není v našich krajích úplně běžné), ale když viděly, že si chci prohlédnout, co mají, nechaly mě v klidu vybrat.

Z nabídky jsem, kromě původně plánovaných křupavých rohlíčků, neodolala ještě povidlovým buchtám. Protože jsem šla nakupovat najedená, tak jsem neměla chuť kupovat ani obložené housky (byť vypadaly moc dobře a čerstvě) ani lákavě vypadající tvarohový koláč. Rohlíčky byly krásně zahnuté a opravdu křupavé, navrchu sypané hrubou solí; prostě takové, které klidně sníte suché a moc si pochutnáte. Buchty jsme jedli až druhý den k snídani, i přes to byly stále měkké a nedusivé s pořádnou porcí hutných povidel.

Název ve mě zprvu moc důvěry nebudil. Jsem radši, když se pekařství jmenují Jarolímek nebo Zoulek nebo (ještě líp) Paul. Člověk za tím pak vidí toho chlapa v zástěře, který už se postará, aby housky měly dost máku a chléb pořádnou kůrku. Křupavý rohlíček působil trochu jako nom de plume pro gumovou bagetku.

Když jsem ale vstoupila dovnitř, ukázalo se, že moje obavy byly liché. Krámek není velký a připadá mi i trochu tmavý, což je způsobeno laděním regálů do tmavého dřeva. Tím víc ale vynikne zlatavá barva nasvíceného pečiva – křupavé rohlíčky tu jednoznačně hrají hlavní roli a v záři reflektorů vypadají svůdně. Kromě nich tady toho vlastně moc nenajdete – asi dva druhy baget, které tu i obkládají šunkou, pak slané pečivo, třeba zapečené se sýrem, na druhé straně pultu potom pár sladkostí. Prodavačka je profesionálně příjemná – nedá se říct, že by obsluhovala s láskou, ale rozhodně to dělá s vědomím, že z mých peněz se počítá její výplata. Pečivo balí do papírových sáčků – slané a sladké zvlášť. Zákuskům navíc vyrobí skafandr z kartonového tácku, aby cestou neutrpěly. Nezapomene na pozdrav, poděkování, rozloučení, a to ani když se v pekárně tvoří fronta. Jen ten úsměv jí moc nejde.

Celkem jsem si odnesla asi čtyři kousky. Celozrnná bageta byla křupavá, s pořádnou dávkou posypu. Slaná pizzetka trochu zklamala, obsahovala hodně těsta a dost málo sýrové a tomatové náplně. Tvarohové potěšení i Mozartův řez obstály jako chutné zákusky ke kávě – křehké, vláčné, nepřeslazené (u Mozarta pak oceňuji i invenci – kombinaci čokoládového piškotového těsta s kousky čokolády, mandlí a marcipánu jsem ještě nikde neviděla).

Křupavý rohlíček není žádný trhák – taky vám nenatrhne peněženku – je to ale pekařství, které bych si představovala v každé druhé ulici. Kdyby takové stálo v té naší, chodila bych tam ráno pro rohlíky o půl sedmé, aby byly k snídani pěkně teplé. Bohužel nestojí, a tak se u Rohlíčku zastavím, jen když budu mít náhodou cestu kolem.

Pekárna na rohu Černé a Myslíkovy ulice má otevřeno ve všední dny od 7.30 do 18.00. Je rozdělena na část nakupovací s pultem a druhou místnost, kde si můžete sednout ke kávě a koláči. Interiér je kombinací ostře žlutých stěn a černého pultu a polic. Kupodivu to nepůsobí tak agresivně, jak by se mohlo zdát, ale nějaké černobílé zarámované fotky na stěnách v sedací části by dojem přece jen zjemnily.

Personál je příjemný, komunikativní, jen jednou za celý měsíc pravidelných návštěv se mi stalo, že jedna z prodavaček měla asi špatnou náladu a žel se to odrazilo na způsobu jednání se zákazníkem. Ale vypadalo to jen náhodný exces, jinak si stálé zákazníky pamatují a jednají s nimi velmi vstřícně. Když mají více zákazníků, tak občas chaoticky nestíhají.

Pekárna nemá sortiment příliš široký, ale nemám pocit, že by to bylo na škodu. Pečivo je čerstvé a najde se tu i pár zajímavějších záležitostí, než jsou koblihy a Šumava.

Už dlouho jsem nekoupila v obyčejné pekárně tak dobrý tvarohový koláč, jako je Tvarohové potěšení za 18,– Kč. Je to samý tvaroh, nadýchaný, žádná dusivá hmota. Zajímavé jsou také Mozartovy řezy za 25,–, ve kterých jsou kousky čokolády a marcipán. Ten je tam ale cítit jen velmi jemně – mně to nevadí, naopak, ale velký milovník marcipánu by mohl být zklamán. Koláč Georgia za 16,– je křupavá záležitost, u které máte pocit, že skutečně děláte něco pro své zdraví – je to totiž na tenkém těstě velká vrstva ořechů, hrozinek a vloček. Ořechový dojem vám zůstane na jazyku ještě dlouho.

Ze slaného prodávají např., minipizzy a čerstvé sendviče – neochutnala jsem, ale od pohledu nevypadají špatně, např. z nich nevisí oschlý salát.

Co se týče kávy, nelze čekat nějaké zázraky, není to kavárna, ale pekárna. Pokud ale máte silný kofeinový absťák a jste nenároční, tak si ho dejte – dělají ho do hrnku i s sebou. Uvaří vám tu také čaj, ale citrón k němu nemají, dokonce ani v podobě koncentrátu. Vodu si musíte koupit.

A nakonec jsem si nechala rohlíky – stojí 2,50, jsou mírně zatočené, nijak obrovské a věrny názvu prodejny skutečně křupavé. Jsou řádně solené hrubou solí, uvítala bych raději mák, ale to je otázka osobních preferencí. Tyhle křupavé rohlíčky nepotřebují žádné máslo, sýr či šunku – chutnají totiž jen tak… a do druhého dne u nás doma nikdy nevydržely.