Plánovaná listopadová návštěva ve vinařství Krásná hora je za námi, takže můžu podat slíbené hlášení z již dokončeného nového provozu. Domluvili jsme se ve vinařství na čtvrtou hodinu odpolední, abychom si ještě za světla stihli prohlédnout nové prostory a absolvovat i velmi nenáročnou procházku do vinohradu. Impozantní sněhobílá budova se třemi štíty obrácenými do ulice skrývá kompletní výrobu, skladování, sklep s lahvemi a pro konzumenta nejdůležitější část – krásné degustační prostory. Podívat se do veliké místnosti v patře se vyplatí opravdu za světla, protože jen tak si člověk vychutná fantastický výhled prosklenou stěnou na vinohrady. Světlé místnosti, ze které se dá vyjít na prostornou terasu, dominuje obrovský dřevěný stůl minimálně pro dvacet lidí. Ze světlého dřeva je i podlaha, přiznané trámy, odkládací pult. Vše působí čistě, přírodně, teple a harmonicky. Se skleničkou v ruce bych si sedla co nejblíže prosklené stěně nebo na terasu (kdyby nebyla půlka listopadu), čučela ven a moje touha po zážitku by byla bohatě uspokojena. Po pokochání se výhledem ale byla na řadě procházka. Marek Vybíral vzal na cestu láhev Sauvignonu 2008, my dostali skleničky, a šlo se – žádá túra to nebyla, jen pár desítek metrů, tak abychom si mohli novou stavbu prohlédnout přímo z vinohradu, v zapadajícím slunci. Zní to jako kýč, ale člověk by se skoro rozbrečel, jak je tam hezky. Dozvěděli jsme se, které odrůdy tu pěstují, které teprve vysadí a kde si Vybíralovi hodlají zařídit místo pro klidné rozjímání přímo mezi vinohrady, dokonce s vlastní kapličkou :o), a taky o myšlence na vlastní penzion.

Pak jsme se podívali na zoubek mladým vínům – a letos jsou mladá vína opravdu zubatá (bylo to pro nás už čtvrté vinařství během tří dnů, kde jsme důkladněji ochutnávali mladá vína, a musím říct, že letos jsou některá jen pro silné nátury). Třeba mladý ryzlink je, slovy Marka Vybírala, „jako olizovat citronku“. Ale některé vzorky mě docela naplnily nadějí a těším se, jak se bude vyvíjet třeba Rulandské šedé, růžové i červené Zweigeltrebe, Sauvignon nebo Tramín. Pak jsme okoštovali i několik vzorků ročníku 2009, které ještě leží v sudech a cestou zpět do degustační místnosti jsme ještě nakoukli do sklípku, kde jsme spláchli mladé kyseliny douškem koňaku. Podařilo se mi mrknout i do kuchyně (krásná, nerezová, prostě profi) a zkontrolovat toalety (hezčí než moje). A pak už jsme jen jedli, pili a hodovali.

K mému oblíbenému Muškátu moravskému 2009 jsme dostali pečivo, extra panenský olivový olej s kapkou slaďoučkého balsamica, černé a zelené olivy a hlavně vepřové sádlo v netradiční úpravě, kterou s radostí při nejbližší příležitosti napodobím (stejně jako ji napodobili Vybíralovi podle jednoho rakouského vinaře). Sádlo bylo smíchané s chilli papričkami a nadrobno krájeným čerstvým zázvorem – výborná a nečekaná kombinace.

Následoval předkrm: variace listový salátů s modrým sýrem, vlašskými ořechy, hruškou ze zahrádky a zálivkou vinaigrette. Do skleniček jsme dostali Ryzlink rýnský 2009 s příměsí malého množství ryzlinku 2008. Předkrm byl vyvážený, lahodný, výběr vína ideální.

Následovala dýňová polévka s kokosovým mlékem a limetkou, zřejmě i špetkou kari, ozdobená praženými dýňovými semínky. Tato varianta dýňové polévky na indický způsob byla asi největší bombou, co se pokrmů týká. Krásně oranžová, hustá, sladce pikantní, vonící kokosem, perfektně ochucená – pro nás neobvyklá, překvapivá, ale hned si nás získala. Pro srovnání jsme ochutnali čistý Ryzlink rýnský 2009, bez příměsi staršího ročníku. Sladší, méně výrazný vzorek se k polévce hodil, shodli jsme se ale, že k samostatnému popíjení je „směska“ zajímavější.

Hlavním chodem byl candát na másle s bramborovou kaší a cibulovým ragú. Candáta miluju a vždycky mě potěší, když jeho jemnou chuť kuchař nezabije nějakou zběsilou úpravou nebo řvavou omáčkou. Tady byl perfektní. Chuť masa vynikla, bramborová kaše byl velmi jemná a nasládlé cibulové ragú (3 druhy cibule, zdejší Zweigeltrebe, portské, šalvěj, sůl) si krásně poradilo se silným, tělnatým a výrazným Chardonnay 2009. Následující dýňový koláč s kopečkem smetany, dýňovými semínky a lehkým cukrovým popraškem byl servírován v doprovodu cuvée, které Marek Vybíral pracovně nazývá cuvée „Bernety“. Je zřejmé, že se jedná o směs cabernetů a alibernetu, v jakém poměru ale nevím, protože jsem se díky skvělému koláči na chvíli poněkud zapomněla. Víno působilo trochu drsněji a mohlo by se zdát, že se k dezertu nebude hodit, ale nepřeslazený, hutný koláč si s výrazně kořeněným mokem kupodivu docela sedl. Jemnější, kulatější víno by ale nejspíš taky nebylo na škodu.

Před kuchařským uměním Markovy ženy musím smeknout. Bylo to úžasné.

Pak jsme ještě dlouho seděli, plkali, probírali víno, jídlo, restaurace, vaření, pak taky ty internety, stavění domů, nakupování hroznů, autentisty, extremisty, nesmrtelnost brouka. Čas ubíhal, přibývalo otevřených lahví, zato sýrů, dipů, oliv, melounů i šunky ubývalo. Do penzionu ve Starém Poddvorově jsme se odvalili skvěle najezení, příjemně ovínění a plní dojmů. Druhý den jsme se vrátili pro nákup a ještě naposledy okouknout místo, kde jsme se měli tak dobře. Sem se vrátím bez váhání a strašně ráda. A nemůžu jinak, než dát nejvyšší hodnocení.