Já vím, že Scuk není průvodce po architektuře, ale nedá mi to – ze všeho nejdřív se poněkud rozsáhle rozněžním o samotné budově kavárny. Snad z té okouzlené pasáže pochopíte, proč je Králova vila je jasný vítěz našeho průletu Zlínem a podnik, kvůli kterému se tam ráda brzo vrátím poobdivovat Baťovy cihly.

Kavárna totiž sídlí v působivě jednoduché moderní vile, kterou si nechal v roce 1931 postavit zlínský lékař Leopold Král (pan doktor podle životopisu v lístku ovládal několik jazyků, byl legionářem, vášnivým hudebníkem, sběratelem, cestovatelem, znalcem literatury a bůhví čeho ještě, prostě taková ta okouzlující prvorepubliková vzdělaná vyšší střední třída, co nelelkovala u fejsbuku). Po letech devastace se našel osvícený majitel, který vilu nakonec zachránil a nechal zrekonstruovat do dnešní vydařené podoby. (Fotky i příběh rekonstrukce tu: http://www.archiweb.cz/buildings.php?&action=show&id=1438). Do kavárny se vchází přes uklidňující zahradu s bazénkem a někdejší zimní zahradu s pár stolečky; centrální prostor bývalého obývacího pokoje s jídelnou se návštěvníkovi otevře až po pár stupních černého schodiště. Pohled je to moc příjemný: dubová podlaha, bílé zdi a spoustu světla z velkých jižních oken, k tomu barevný kontrapunkt červeného, zeleného a černého polstrovaného nábytku. Jednoduchost, klid, vzdušnost, elegance.. hned máte chuť strávit tu s novinami (a fejsbůkem, jasně) třeba celý den. To jsme si ale bohužel vzhledem k nabitému programu nemohli dovolit, takže jsem ani neměla příležitost vyzkoušet něco z prosklené vinotéky v suterénu. (Podnik se prezentuje i jako vinárna. Dost by mě zajímalo, jakou atmosféru má vila večer – musí to být zážitek dost odlišný od mého.)

V to nedělní ráno začátkem července, co jsme tam strávili, dost pršelo, takže jsme si nemohli užít zahradu (venku se sedí v novodobé, polootevřené dřevěné přístavbě), ale ono líně se povalovat u snídaně a novin, když za okny leje, má taky něco do sebe.

Z jídelního lístku v deskách barevně ladících s interiérem (call me povrchní čubička, ale s péčí dotahovat i zdánlivé detaily restauračního provozu je prostě potěšující a zároveň dost zřídka vídané) jsme si ke snídani vybrali francouzskou snídani a vajíčka se šunkou, vzhledem k zaměření podniku na sladké i slané palačinky jsme nemohli opominout palačinku Tomáše Baťi. (Bohužel jsme trochu opomněli, že se to do nás rozhodně nemůže všechno vejít.)

Croissanty z Francouzské snídaně sice nejsou domácí, ale jsou křupavé a hezky lístkují: http://twitpic.com/7767dj Dostanete k nim máslo, marmeládu a nutellu – a to dokonce i s sebou. V kombinaci se třemi volskými oky se šunkou jsem to totiž logicky nemohla dojíst, a tak přednost dostala opražená šunka a hezky tekuté žloutky. Palačinka velkopodnikatele (http://twitpic.com/7766hl) kombinuje švestková povidla, mák, kysanou smetanu a rozpuštěné máslo – tenké těsto, fungující spojení chutí, jen smetany mohlo možná být o trochu víc, aby byl celek krémovější.

No, teď musí přijít ta očekávatelná informace, že káva (Vergnano) tedy jako nebyla nic moc. Cappuccino dorazilo v obrovském šálku, s velkou čepicí tuhé pěny korunované obrázkem z čokoládového sirupu. Achjo, kvůli tomuhle, ač nerada, dávám za kvalitu jen trojku.
Zatím si tu ale můžete dát třeba domácí ledový čaj do džbánku (čerstvě připravený s kousky ovoce) nebo oříškové frapuccino jako můj přítel (ale je to volba jen pro odvážné muže – vzhled, sladkost i název nápoje, dávající vzpomenout na Dereka Zoolandera, vyžaduje naprosto neotřesitelnou víru ve vlastní maskulinitu). Ad ceny – skoro bych řekla metropolitní: palačinka stovku, cappuccino za pade, litrový džbánek ledového čaje 125. Elegantní číšník s klasickou vestičkou a motýlkem (dotaženost, dotaženost) byl moc milý a profesionální, a to i když jsme se na všechno ptali, všechno si fotili, všechno chtěli sníst a ještě jsme přijeli z Prahee. A když jsme to všechno nakonec sníst nemohli, tak se na nás jenom tak lehce ironicky usmál a obratem nám to zabalil s sebou.

Fakt škoda té kávy – byť věřím, že místním ženám to tak asi moc chutná a líbí se jim to vypárátkované sluníčko, poslat do Zlína nějakou (Doubleshotí) kávovou misii by v tomhle případě byl fakt záslužný čin. S dobře připravenou kvalitní kávou by se z Královy vily mohla stát pro mě dokonalá kavárna, která strčí do kapsy i karlínský Šálek (a že mám Šálek fakt ráda).