Kolkovna mě na pohled nikdy nezaujala, nelíbilo se mi umístění v ošklivé kancelářské budově. Jelikož je ale na Praze 4 zoufale málo míst, kde se dá dobře najíst, a dostala jsem na Kolkovnu pozitivní referenci, musela jsem si ji ověřit.

Prvním překvapením bylo samotné prostředí. Zvenku mě ke vstupu nikdy nelákala, ale uvnitř vypadá velmi stylově, myslím, že se z daného prostoru podařilo dostat naprosté maximum. Z ulice totiž není vidět velká místnost v příjemných tlumených barvách, s dřevěným nábytkem a podlahou a dostatkem prostoru na to, abyste se doširoka rozpřáhli a nedali přitom facku štamgastovi u vedlejšího stolu. Restaurace je nekuřácká, což je pro mě obrovské plus. Škoda jen výhledu na kanceláře a protější dům.

V restauraci je hodně personálu (i ten je mimochodem oblečením sladěn s celkovou koncepcí), servírky i číšníci jsou rychlí a znalí, chovají se přátelsky, ale ne žoviálně. Průběžně se ptají na spokojenost. Potkali jsme tam tedy jednu výjimku, ale i ta spadala do lepšího průměru.

Při první návštěvě jsme jako předkrm měli masové prkénko, což je roastbeef, vepřová pečeně a sušená panenka, a nemohli jsme se shodnout, které z mas je lepší. Jako hlavní jídlo jsem zvolila steak z candáta s teplou mrkví a bernskou omáčkou. U steaku mě zklamalo, že byl obalen v mouce a ryba byla sušší (ve srovnání se šťavnatou filetou, kterou připravují na trhu na Náplavce, to bylo spíše slabé). Zato první sousto teplé mrkve (což byly kousky mrkve a celeru spojené mrkvovým pyré) způsobilo v mých ústech fantastickou explozi chuti. Identifikovala jsem vývar a máslo. V tu chvíli mě ryba přestala zajímat a každé sousto mrkve doprovázely áchy a óchy. Bernská omáčka se nepotkala s mými chuťovými preferencemi a hodnotit si ji netroufám, neb ji neznám. V nabídce mají čaje Ronnenfeldt. Vychvalované pivo nemohu sama posoudit, ale z výrazu spolustolovnice soudím, že „řezaný je sakra dobrý“.

Návštěva mě potěšila natolik, že jsem hned tentýž týden v Kolkovně uspořádala narozeninový sedánek s přáteli. Tentokrát moje volba padla na jehněčí kolínko a u obsluhy jsem si k němu vyprosila znovu mrkvovou dobrotu (potěšila mě ochota, vzhledem k tomu, že nešlo o přílohu ze standardní nabídky příloh). Maso bylo měkoučké, jemné a šťavnaté, sos naservírován zvlášť v malém omáčníku.

Tím se dostávám k věci, která mě tu překvapila nejvíc a posouvá v mých očích podnik ještě výš, a to je food styling. V kuchyni to evidentně někoho hodně baví, jídlo je nápaditě naservírované, ale ne přeplácané. Od takových drobností, jako je nakrájení bagetky a proložení dvou druhů knedlíků u svíčkové, až po formování přílohy a servírování hruškového pyré u dezertu v miniaturní skleničce se snítkou máty a physalis. Každý pokrm je tak potěchou nejen pro jazyk, ale i pro oko, a tak to má být.