Kofein je restaurace, která svým zaměřením vyplňuje znatelnou mezeru na naší gastronomické scéně. Je totiž zaměřená na tapas. Ne vždy jsou to jídla španělského původu, pojem tapas naplňuje způsob servírování – tedy malé porce umožňující ochutnat více chodů.

Restauraci jsme navštívili zatím jednou, ale při jedné návštěvě rozhodně nezůstane. Hned po našem příchodu jsme byli usazeni do zadní místnosti, kterou doporučuji, budete- li si dělat rezervaci. Působí na mě úhledněji a poskytuje více soukromí. Obsluha nám sama od sebe nabídla vodovodu do karafy. Ať si říká kdokoli co chce, ale tento počin musí každého hosta hned od začátku pozitivně naladit a podpořit jeho chuť utrácet o to více za víno a jídlo.

Začali jsme domácí paštikou z krůtího masa s karamelovou cibulkou (55 Kč). Cibulka byla naprosto fantastická a snědla bych jí klidně třikrát tolik. Paštika byla doplněna dvěma perfektně křupavými plátky bagetky a vyznačovala se čistou, ale výraznou chutí masa a másla. Pro její sytost by stačila poloviční nebo dvoutřetinová porce. Pokračovali jsme fenyklovým salátem s pomeranči a černými olivami (85 Kč). U tohoto salátu je nutno vyzdvihnout použití sezónních surovin a fakt, že fenykl byl nikoli syrový, ale orestovaný nebo blanšírovaný, což zvýraznilo jeho přirozenou chuť. Salátu byla velká kupa a jediné, co bych mu vytkla, byla přílišná sladkost zálivky. Zapečený kozí sýr s ořechovým máslem (65 Kč) nebyl v žádném případě nízkotučnou pochoutkou, ale jeho porce byla adekvátně malá – odhadem maximálně 40 g. Takže si to mohl člověk “odůvodnit”. Sýr byl navíc krásně doplněn minikupičkou salátových listů obalených perfektní zálivkou a natrhaných na tak drobné kousky, že se parádně jedl a esteticky dotahoval eleganci sýra. Tradičné tavený alpský sýr s cibulovým salátem (55 Kč) doplněný půlkou pečené brambory byl variantou na typické raclette a opět chutnal velmi dobře. Pstruhovi na másle s pyré z červené řepy (75 Kč) nelze nic vyčíst, ale podle mého názoru by k jemné chuti ryby ladilo trochu výraznější ochucení pyré.
Můj spolustolovník dále ještě ochutnal prudce opečenou svíčkovou s rukolou a parmazánem (65 Kč) a vepřové kostky s restovanými houbami (65 Kč). Nebyl z nich v extatickém stavu, ale velmi spokojen.

Jednotlivé chody jsme doplňovali vínem po skleničkách (2 dl za ceny od 48 do 66 Kč). Všechny dobře dobře pitelné, servírované pokaždé z příslušné láhve i s jejich prezentací. Restaurace nabízí 3 druhy bílých, 3 druhy červených a jedno růžové rozlévané po skleničkách. Vzhledem ke konceptu tapas by bylo myslím dobré zauvažovat o možnosti ochutnání více druhů. Chápu, že to má svá úskalí, ale spolu s jídlem by pak vše do sebe krásně zapadlo.

Na závěr nás totálně odrovnaly dezerty. Zkusili jsme katalánský krém s pomerančem (70 Kč). Jedná se vlastně o creme brulée, v tomto případě se skvělou krustou doladěnou pomerančovým likérem. Kávová pannacota s vanilkovým krémem a ořechy (70 Kč) byla snad ještě úchvatnější. Dominantní chuť kávy, nepřeslazenost, jemnost a prezentace, za kterou by se nemusela stydět ani ta nejluxusnější restaurace. Pokud bych známkovala jen dezerty, byla by to známka nejvyšší, protože tady už vážně není kam dál jít. Zvlášť když si zážitek z nich umocníte ještě bretaňským cidrem Val de Rance (0.25 l za 56 Kč). Káva, kterou jsme si k dezertům objednali, měla dokonalý způsob podávání. Espresso správného objemu, s konvičkou vody na dolití, s ohřátým mlékem zvlášť, sušenkou, káva samotná byla však trochu do hořka. Vhledem k názvu restaurace by se jistě majitelé mohli porozhlédnout po špičkové kávě z některé z vyhlášených pražíren.

Obsluhující slečna byla celý večer milá a pozorná, ptala se na spokojenost, ale občas byly dotazy na to, zda máme všechno až moc frekventní, bývali bychom klidně snesli delší pauzy mezi jednotlivými chody. Ale je jasné, že to je věc vkusu.
Vadou na kráse v Kofeinu je vzduchotechnika, která nefunguje, jak by měla. Člověk si tedy kuchyňské pachy odnáší domů se svým oblečením.

Do restaurace Kofein může s klidem zavítat každý, kdo si hlídá linii. Porce jsou většinou tak malé, že i kdyby některá složka pokrmu byla kaloričtější, celkovou bilanci nerozvrátí. Jednotlivé chody je možno ještě odlehčovat vtipně provedenými sezónními saláty. Pauzy mezi jednotlivými chody pomáhají mozku, aby zaregistroval pocit sytosti dříve než je pozdě. Člověk jen nesmí podlehnout nutkání ochutnat všechno. Je lepší si něco nechat napříště. Kofein, doufejme hned tak nikam neuteče.

Tapas, tedy španělské chuťovky nebo menší porce jednodušších jídel, u kterých se předpokládá, že jich za večer zvládnete hezkou řádku, jsou v česku nedostatkovým zbožím. Když jsem se dočetl o novém tapas baru na pražských Vinohradech, zajásal jsem a vyrazil. Podnik funguje asi 2 měsíce a za svou adresu si vybral lokalitu, která je nabitá bary a zavedenými restauracemi (jen o kousek dál ve stejné ulici najdete třeba Mozaiku), přesto pokus o rezervaci vyšel až napodruhé a to ještě s odřenýma ušima, jinak bylo plno.

Restaurace je umístěna ve sníženém přízemí a první, co vám padne po vstupu do oka, je otevřená kuchyně přímo v jídelním prostoru, velmi podobně, jako například v Blackdog Cantině. Prakticky z celé přední místnosti (vzadu je ještě další prostor a celý podnik pojme odhadem tak do 30 lidí), máte dokonalý přehled o tom, co a jak právě kuchař připravuje. Hrozně mne to baví. Temnou stranou síly je nedořešená vzduchotechnika, vzhledem k tomu, že se zde i smaží, je ve vzduchu všechno dost cítit. Sedí se u vyšších stolků na vyšších, ale pohodlných stoličkách, popř. lavicích u zdi, a celý interiér je jednoduchý, tvořený pro mne příjemnou kombinací cihel, dřeva, dlažby a modrozelených zdí.

Mezi obsluhou, která se nás ihned ujala, nechyběl ani pan majitel. A jeho přítomnost na place byla sakra znát, v průběhu večera, jak se podnik zcela zaplnil, sice docházelo k větším prodlevám s objednávkami jídel, ale přístup byl absolutně vstřícný a přátelský, dotazy, na které nedokázaly odpovědět pohledné slečny, byly přivolaným majitelem briskně a podrobně zodpovězeny.

V jídelním lístku, který je příjemně krátký, naleznete jak tapas, tak velká jídla, na tabuli na zdi pak ještě nabídku dne, v našem případě to byl modrohlav se šafránovými nudlemi. My jsme zůstali jen u tapas, která v Kofeinu nejsou jen španělská, ale přesahují i do jiných zemí, tzn. jedná se spíše o koncept podávání jídla, než o španělskou klasiku. Zapečený kozí sýr s ořechovým máslem nezklamal, dva malé rozpečené bochánky sýra doplněné salátem se sladkou medovou zálivkou se ideálně doplňovaly. Pstruh na másle s pyré z červené řepy byl absolutně skvělý, šťavnaté filátko křupavou kůží bylo čerstvé a se sladkokyselým pyré z řepy tvořilo vydařený páreček. Ne úplně se vyvedla prudce opečená svíčková s rukolou a parmezánem, kousky masa byly sice měkké a téměř se rozplývaly, samy o sobě ale byly téměř bez chuti a rukola bez zálivky, parmazán ani kousek limetky to příliš nezachránily. Restované brambory s chorizem a cibulkou byly perfektní, čerstvě opečené brambory, chorizo a do zlata orestovaná cibulka, v začínajícím podzimu ideální jídlo. Svíčkové kousky s pikantní zeleninou tvořila miska do měkka podušených kousků svíčkové s omáčkou, která vzdáleně připomínala lečo a příjemně pálila. Opět nemám co vytknout. Grilované žampiony s bazalkou fajn a moc mi chutnal francouzský tatarák. Je jiný, než například Na kopci, tady jsem z něj cítil bílé víno, papriku, cibuli a protlak (ale třeba se pletu:) a podávají ho s otoustovaným bílým chlebem. Místo zbylo i na dezerty, domácí skořicová zmrzlina připomínala konzistencí spíše jen zamražený krém, byla ale smetanově hedvábná, s intenzivní vůní a chutí skořice, doplněná pyré z jahod. Domácí sladká dřeň z červeného vína příjemně osvěžující. Za zmínku jistě stojí, že ceny všech tapas se pohybují sympaticky mezi 55–75 Kč, vzhledem ke slušné velikosti porcí je to víc než férová cena. Ke všem chodům jsme měli neustále plný košík pečiva, který tvořila teplá a čerstvá (byť kupovaná) bageta.

Co se nápojů týče, točí zde nejen obligátní Plzeň, ale také výborného jihlavského Ježka, a pokud nechcete zůstat u piva, ceny vín nejsou vůbec přehnané, lahev obstojného sauvignonu (Hrabal) mají za 170 Kč. Další velké plus. Oproti tomu káva má sice vzorný servis na tácku s konvičkou nahřátého mléka, sušenkou a sklenkou vody, samotné presso (s dotazem zda malé nebo velké) bylo ale dost nahořklé.

Ok, pár chybek pro hnidopicha se najde, obsluha občas ne úplně stíhá a vzduchotechnika volá po vylepšení, ale na tak mladý podnik (a také vzhledem k nastaveným cenám) nelze, než některé věci hodnotit absolutně. Pro mne druhý podnik, kde za kvalitu dávám 5.