Až vás při procházce mezi domečky třebíčského židovského města uhodí do nosů nezaměnitelná vůně čerstvě pečeného štrůdlu a v ústech se vám začnou sbíhat sliny, pak vězte, že jste blízko. Když se to stalo nám, původně jsme si mysleli, že někdo peče něco dobrého doma a my si budeme muset nechat zajít chuť. Naštěstí jsme se spetli a aroma skořice a vanilkového cukru nás bezpečně dovedlo přímo ke zdroji. Nejprve jsme přes první otevřené dveře nakoukli přímo pod ruce pekařek. Jak jsme později zjistili, nedočkavcům je zde prodáván štrúdl ráno přímo „přes ulici“. Vrátka do Kavárny Vrátka jsou ale hned vedle.

Prostor není moc velký, jen několik stolečků, ale interiér působí útulně a kavárensky zabydleně. Kdo chce, může využít venkovního posezení umístěného v průchodu, kde je i malý hrací koutek pro děti. Uvnitř upoutá pozornost velký prosklený pult, ve kterém jsou umístěny všechny ty dobroty. Kromě štrůdlu byla v nabídce koblihová kolečka, kynuté koláčky s tvarohem nebo ořechy, kokosová buchta, dortíky a plno dalších laskomin. Vše domácí. Objednali jsme si od každého kousek a k tomu ristretto a čaj. Kávu hodnotil manžel a dle jeho vyjádření byla výborná – silná, servírovaná v té správné velikosti, s džbánečkem ohřátého mléka, sklenkou vody, výběrem cukrů a s několika kousky židovského cukroví. Židovské sušenky jsem dostala i já ke svému čaji a malá kolečka a kytičky sypané cukrem a mákem chutnala moc dobře! Ostatně stejně jako koblížky a koláčky, které jsme si objednali. Obsluha byla velmi milá a pozorná, jen všichni působili trochu nezkušeně – za pultem byly dvě slečny a obsluhoval nás příjemný mladík, který je měl zřejmě na povel.

Během vychutnávání všech dobrot jsme se začetli do vizitek na stole a s údivem jsme zjistili, že se jedná o kavárnu, kterou provozuje občanské sdružení, které pomáhá zapojit se hendikepovaným osobám do normálního života. Od mladíka jsme se potom dozvěděli, že kavárna je úplně čerstvě otevřená (červenec 2011), nekuřácká, bezbariérová a nabídka dobrot se dennodenně mění podle toho, co se zrovna upeče. Kdo má zájem, může si na místě zakoupit i výrobky, které vyrobili hendikepovaní. Funguje tu wifi a dokonce i jeden počítač pro hosty. Ani s vodovodou nemají žádný problém.

A ceny? Za čtyři kousky pečiva, dvě ristretta (manžel si to musel zopakovat) a jeden čaj jsme platili cca 105 Kč. Na mou duši!

Vzhledem k tomu, že tenhle koncept provozování kavárny je mi obzvlášť sympatický, dávám palec nahoru! Třebíčská židovská čtvrť, která je pod ochranou UNESCO, takovéhle podniky více než potřebuje a pevně doufám, že si Vrátka svou klientelu najdou rychle. My se tam rozhodně při nejbližší příležitosti znovu vrátíme.