Ke Kořenům jsem se chystala už minulý měsíc, ale nějak to nevyšlo. Teď o červencových svátcích jsem je konečně zahrnula do itineráře výletu a vyrazili jsme. Sedlčany jsou poměrně malé město, pokud přijíždíte z jakékoliv strany, doporučuji zaparkovat na náměstí a vydat se směrem vzhůru k lékárně a zde přejít ulici. Nelekněte se úzkého průchodu mezi obchodem s květinami a obuví a za prvím rohem na vás vykoukne ručně psaná tabule s nabídkou kavárny.

Ke kavárně patří i pár stolečků ve „dvoře“, schody v rohu vedou na střechu vedlejšího domu, kde je hřiště. I uvnitř je dětský koutek, takže zkrátka children friendly. Interiér je na můj vkus trochu chladný, v takové kavárně bych čekala alespoň nějaké barvy nebo víc květin. Nevím, ale pult a bílé dlaždice mě přenesly do let komunismu. 4 stolky s židličkami z IKEA odlehčuje okenní parapet s polštářky a jedno rohové posezení s dvěma krásnými křesílky.

Tam jsme se také usadili a ještě než jsme to stihli, už nám na stole stály dvě sklenky a karafa s kohoutkovou vodou. První bod. Na zrcadle psané typy a ceny kávy, dorty najdete hned vedle ve vysoké vitríně, na baru pak koláče a bábovky, na konci baru pult se zmrzlinou. Tu jsme bohužel neochutnali, prý je domácí.

Rozhodli jsme se pro kávu a dortík, já jsem si objednala cappucino (35 Kč) a dort Malakov (35 Kč), přítel zvolil espresso (30 Kč) a smetanovo-čokoládový dort (35 Kč). Slečna za pultem se rovnou zeptala, jestli chce presso klasické nebo prodloužené, bod druhý. Mlýnek zapínala pouze na namletí dvou dávek kávy, mléko napěňovala také dle předpisů (chvíli odstát, klepnou o podložku), mléko ke kávě bylo také nahřáté a potěšila mě především čistota šlehací trysky.

Cappucino mělo jemnou mikro pěnu, žádný bazén, ani pěna do koupele se nekonala. Espresso mělo krásnou barvu, hustou cremu a chutnalo prý maličko po oříškách. Dort Malakov byl nadýchaný, oříšky jemně namleté a bez pachuti margarínu. Jedla jsem ho poprvé a doufám, že ne naposledy. Byl výtečný a nepřeslazený, přesto, že jej byla větší porce, neměla jsem pocit „zaplácnutosti“. Dostal mě ale i smetanovo-čokoládový dort, který vypadal jako cheesecake, ale korpus byl křupavě čokoládový a vrstva krému měla až marcipánovou příchuť. Byl hodně sladký, ale zároveň ne tak, aby vás bolely zuby a měli jste pocit, že už další kousek nezvládnete. Po tomhle se jen zaprášilo.

Při příchodu jsme byli v kavárně sami, postupně se zaplnila, ale je vidět, že místní si raději dají doma instant a k tomu větrník z cukrárny, v sezoně asi bude hodně záležet na turistech. Držím jim palce, ať tento koncept vydrží co nejdéle.