Tenhle podnik mi způsobuje radostné japonské dilema – mám se chodit sushi-ukájet sem do manažerského undergroundu, nebo radši do family jídelny Mashhana? Těžká volba…

Katsura je totiž hrozně zábavná, a to už svým umístěním – japonských restaurací v garáži v mínus druhém patře rakouského hotelu asi v ČR moc nenajdete.. Zábavný je i na nic si nehrající interiér – žádné fancy rekvizity a snaha o orientální atmosféru pro Evropany, ale čistě utilitární bar, obyčejné stoly a pohodlné židle pod namodro natřeným stropem plným trubek. A hlavně tu mají ´obývací koutek´ s obrovskou plochou obrazovkou naladěnou na japonské kanály, knihovničkou z Ikea a gaučem, na kterém večeří štamgasti při sledování zpráv z vlasti pořádně nahlas… Zábavná je i absence jakékoliv reklamy (cedulku velikosti A4 s názvem restaurace, nalézající se v lobby Diplomatu u výtahu s nápisem „Garáže – Japonská restaurace“, fakt nepočítám). Společně s výhradně japonským servisem (teda – sushi dělá Čech, ale jinak s češtinou moc nepočítejte a s angličtinou taky spíš tak napůl) a téměř výhradně japonským osazenstvem (převážně mladí muži v padnoucích černých oblecích a bílých košilích, prsty měli myslím všechny) to tvoří skvěle nečeský kolorit. Osobně mě místní sympaticky neformální prostředí hodně baví, ale nemusí sednout každému a taky se tu sem tam kouří, takže zůstávám na neutrální trojce.

Menu je velmi košaté, výběr dá zabrat (já mám tedy tendenci objednat si všechno, ale u šestého chodu už číšník začíná zvedat obočí). Zvlášť když vám klidně připraví i temaki (sushi kornoutky, např. s nehorázně luxusní kombinací losos-avokádo), které v lístku ani nejsou uvedené. Ceny jsou tu ale velmi příznivé, takže vesele objednávejte – při první návštěvě jsme ve velkém stylu ochutnali snad patnáct různých jídel a i s pitím to vyšlo na 2200 Kč, druhá s osmi položkami na 1300, na japonskou restauraci skvělý poměr cena-výkon. Navíc tu mají fakt pestrý výběr včetně jídel, která se jinde zas tolik nevidí. Miso ze světlé pasty je krásně výrazné, čirá rybí polévka osuimono naopak jemná a obsahuje kousek omelety, shiitake, surimi tyčinku a – WTF v polévce za 50 Kč – delikátní svatojakubku! Z klasických před-chodů zkuste třeba krásně vláčnou omeletu, chutný salát z řas wakame, vařené lusky edamame nebo nakládanou zeleninu tsukemono mix. Takhle vesele barevný talíř různě nakládaných neznámých plodin totiž hned tak někde neuvidíte, jeho obsah připomene dětskou fascinaci anilinovými barvami – na talíři defiluje kobaltově modrá, tmavě žlutá, zářivě zelená, temně růžová… Místní sashimi je čerstvé a hezky prezentované, ať už samotné nebo ve formě chirashi mísy s octovou rýží. Hodně nám chutnalo třeba hamachi, svatojakubky, chobotnice a kupodivu i lososí jikry ikura, kterým se jinak vyhýbám.

Pro fanoušky Davida Changa tu mají bůček v mnoha podobách – třeba parádně ostré a fermentované buta-kimchi, chuťově zajímavou kombinaci Yaki Ton (vypražené, ale přesto pořádně mastné plátky bůčku podávané s červenou kyselou omáčkou z japonských švestek a smaženým česnekem) nebo ramen se shoyu vývarem a plátky tučného prasátka, řasou nori, vejcem a jarní cibulkou (nudlí je hodně a celé je to strašně syté, ale doufám, že berlínské Cocolo mě dostane víc). Řížek Tonkatsu disponuje hezky křupavým obalem a doprovodnou sladkokyselou omáčkou. Slávky vařené v saké jsou naprosto božskou záležitostí za nějakých 160 Kč – chutné a kvalitní mlží maso se snoubí s lehce navinulým tónem sojovky a saké v omáčce. Podobně nadšeně bych mohla popsat ještě zdejší soba nudle a křupavou tempuru, ale to už by to začínalo být mládeži nepřístupné, zvlášť když mám v zásobě ještě dezerty.

Zmrzlina ze zeleného čaje je standardně výborná, placičky Dora-yaki příjemně a nepříliš sladce kombinují piškot a náplň z červených fazolí azuki. Ale – kdybyste si tu měli dát jedinou sladkost, ať je to kurogoma ice-cream, zmrzlina z černého sezamu. Dvě koule šedo-fialkové barvy servírované s čerstvým ovocem a oplatkovou trubičkou jsou nepopsatelně lahodné a návykové, tolik slasti za 80 korun prostě nepořídíte ani v prodejně levných DVD.

Pití je dražší, jak to v místních japonských restauracích bývá (Bonaqua za pade, lahvička Asahi piva za skoro devadesát), ale zas konvička zeleného čaje vyjde na 40 Kč a na závěr ještě obsluha donese kalíšek silného čaje na slehnutí (vzhledem k fascinující vůni zatuchlého sklepa myslím, že je to pu-erh). Vtipná je limonáda Ramune – lahvička připomínající mimozemšťana nebo plynovou masku při otevření zapiští a nakonec si z ní můžete vylovit skleněnou kuličku (chemicky sifónová legrace pro mladé duchem k mání za 80 Kč).

Servis je poměrně vstřícný, někteří se snaží i jídlo prezentovat, případnou jazykovou propast dohánějí snahou; jenom netuším, jak moc jsou schopní orientovat případné začátečníky. Ovšem servírka, která se za námi vyklonila z vchodových dveří do předsíňky k výtahu, jen aby se s námi rozloučila, nás vyloženě rozněžnila. Nebojte se na ně mávat, pokud něco chcete, stydliví riskují dlouhé prodlevy.

Ergo 3–4–5, japonské dilema nevyřešeno, budu to muset střídat.

„Děkujeme, že jste se vrátili.“ Takhle nás včera uvítala slečna servírka v dejvické Katsuře a hned na začátku potvrdila, že tenhle podnik je srdeční záležitost. Já tuhle větu slyšela v restauraci poprvé.

Katsura je podnik, který si na nic nehraje a vy se tu můžete cítit úplně v pohodě. Interiér připomíná spíš jídelnu, dress code nemusíte vůbec řešit a je dost možné, že tu budete jediní nejaponští hosté (z personálu je Čech pouze sushi-tvůrce:). Restaurace je bohužel kuřácká, ale i když při obou mých návštěvách vždy někdo kouřil, dalo se to v pohodě přežít. Horší než kouř z cigaret byl uřvaný břichatý Čech u vedlejšího stolu, díky jídlu jsme ho však mohli přestat vnímat:)

V Katsuře obsluhují Japonky – nečekejte, že umí perfektně česky, ale jazykové bariéry se nebojte. Čemu jedna strana nerozumí, to se dožene gestikulací – panuje tu opravdu příjemně uvolněná atmosféra. Při obou návštěvách se stalo, že ke konci večera obsluha trochu zadrhávala a museli jsme čekat, ale to je jediná moje výtka k jejich práci.

Výhodou jídla v Katsuře je to, že tu za večer můžete okusit hromadu chutí:) Je to díky kombinaci malých porcí, možnosti jídlo u stolu sdílet a příznivých cen. Vybírejte hlavně z denní nabídky, ale nebojte se menu pořádně prozkoumat. Při dvou návštěvách jsme ochutnali snad polovinu nabídky.

Na předkrm jsme si dali kombinaci pickles – nakládaných okurek, ředkve, hub, cibulek, zelí a ještě dalších roztodivných tvarů a barev, ne vše se nám podařilo identifikovat. Pickles jsou ideální předkrm – nakyslé, někdy křupavé, lehké a osvěžující. Dále hovězí jazyk (trochu gumovější) a taky bůček v jakési sladké „polévce". K němu byla jako doplněk "hořčice“, uvozovky proto, že její pálivost byla asi 10× větší, než má dijonská hořčice. Bůček byl měkoučký, rozplývavý a nasládlý, se spoustou tuku – pro mě jedno z nejlepších jídel večera. Skvělý byl i další předkrm (víc už jich nebylo:) – hovězí syrové plátky (tataki) dochucené sosem a zeleninou – dalo by se to přirovnat ke carpacciu, ale chutě byly mnohem komplexnější a zajímavější. Jednalo se o položku z denní nabídky. Předkrmy se cenou pohybovaly cca mezi 100–150 Kč.

Hlavním chodem byl sashimi set (530 Kč) a k němu saké. Chtěli jsme teplé, ale slečna nás upozornila, že mají dobré saké (270 Kč za 180 ml, což pohodlně stačí pro dva k hlavnímu chodu), a to je lepší vychutnat studené, takže jsme si nechali poradit. Sashimi pro mě bylo zážitkem při obou návštěvách. Bezkonkurenční je losos (v setu 6×) – čerstvý, s jemnou, násladlo-rybovou chutí, a svatojakubky (3×). Zážitek z nich se těžko popisuje, ale je to ten druh jídla, kdy zavřete oči a chcete, aby na vás nikdo nemluvil:) V setu byla také chobotnice (4×), sépie (4×), tuňák (6×), surimi (2×) a pravděpodobně také mečoun (3×) a máslová ryba (3×). Celý set je neskutečná přehlídka textur a konzistencí rybího masa – třeba sépie připomínala texturou lichi:)

Večeři uzavřely rýžové koláčky (víc žvýkavé a méně pružné, než jakou mám s nimi obvyklou zkušenost) a čajová zmrzlina doplněná exotickým ovocem.

Nejlepší na tom celém jsou dvě věci: 1. I přes množství zkonzumovaného jídla se člověk necítí k smrti přejedený. 2. Účet se i se 4 malými pivy á 60 Kč vešel do dvou tisíc.

Občas najdu restauraci, která mi sice nepřijde úplně dokonalá a 100% vím, že by se tam všem nelíbilo, ale která mi i přesto na první pohled padne do oka a vím, že se tam budu vracet. Japonská Katsura „zašitá“ dvě patra pod základy hotelu Diplomat je jednou z nich.

Byli jsme se tam podívat v pátek na večeři a podle fotek interiéru na internetu jsme čekali polomrtvou tmavou skrýš, kde se budeme bát. Plný podnik do jídla zabraných Japonců s hordou poletujících dětí nás ale hned v první vteřině vyvedl z omylu. Katsura je zařízena střídmě a připomíná spíše japonskou jídelnu. Romantický večer by se tam dal určitě přežít, museli byste ale být hooodně zamilovaní ;) Podle osazenstva jsem usoudil, že tam chodí velká část japonských hotelových hostů i místní komunita Japonců v Praze. Všichni byli uvolnění (polovina pánů měla vyzuté boty pod stoly ;), klábosili s obsluhou, nebo pomalu vychutnávali jídlo z malých misek na baru.

Normálně by mi podzemní prostor bez oken a se smíšenou kuřáckou částí asi vadil, v Katsuře jsme ale do uvolněného a neformálního tempa zapadli hodně rychle. Svůj podíl měla i obsluha – dvě usměvavé a všudypřítomné Japonky – česky a anglicky mluvící. Co ale dodávaly v komunikaci, to jim chybělo v přesnosti a rychlosti. V průběhu večera jsme se několikrát „zasekli“ a čekali déle na objednávku.

Ochutnal jsem toho hromadu + ke všemu malé Plzně (fajn, ale za nepříjemných 60 Kč!). Z úvodní salvy předkrmů stálo určitě za to hedvábné tofu s jarní cibulkou a malinkými sušenými rybkami „jako“ (120 kč) – vychlazený pořádný kvádr toho nejjemnějšího tofu v loužičce v omáčce založené na sojovce, do toho kombinace svěží cibulky a sušených slaných rybek (mají cca 1,5cm na délku a 2mm v průměru). I kuřecí špízy yakitori (160 Kč, šťavnaté maso ze stehýnka) a omeletky s jikrami – mentai tamago (160 Kč) byly na předkrm moc fajn. Jídlo tu není nijak rafinovaně aranžované, suroviny jsou ale čerstvé, dobře upravené i správně ochucené.

Těch chodů jsme měli ještě víc, zmíním ale dva „hlavní" (s pořadím chodů si tu příliš nelámejte hlavu) – dva sety sashimi s tuňákem, lososem, mušlemi sv. Jakuba a chobotnicí (á 290 Kč) a misku rýže s tempurou z krevet (300 Kč). Hlavně z kvality lososa a "svatojakubek" jsem si sedl na zadek – měly úžasnou plnou texturu a chuť. V druhé várce (už pomalu k zavíračce) ale zamrzel jediný lehce nerozmrazený kousek lososa. Není to příznak nižší kvality masa, ale uspěchané přípravy. Mísa s rýží a tempurou z krevet byla nejslabší jídlo z celé večeře. Tempura totiž byla "unavená" nekřupavá a lehce nacucaná tukem – taková, která vás zaplácne a spolehlivě přebije jemnou chuť krevet. Byla to ale jediná nepovedená výjimka. I když jsem do sebe postupně "naládovali“ skoro deset chodů, všechna jídla působila velice lehce a svěže.

Celkově to byl moc fajn večer, který jsme si užili v příjemné atmosféře. Jídlo bylo stejně bezprostřední jako atmosféra. Určitě se vrátím.