Při prvním nahlédnutí do výlohy se zdál obchod opuštěn. Prodavačka se však o několik metrů dále poddávala čerstvému podzimnímu vzduchu. Jakmile mně a kolegyni viděla, že nahlížíme do výlohy, okamžitě byla u nás a zvala nás „k nám dovnitř“. Mluvila dobře česky, avšak přízvuk byl na první poslech velmi jižní.
Krámek je velmi útulný, kombinace velmi čistých chladících pultů se vkusnými dřevěnými policemi nikoho neurazí. Snad jen sortiment v policích není rozmístěn zcela přehledně, ale vzhledem ke kvalitám paní prodavačky, která měla slušný odhad, o co se zákazník asi zajímá, přehlednost nechyběla, ba ani nebyla třeba.
První mně udeřil do očí pult s bochníky sýrů v různě nakrojeném stadiu. Prodavačka byla velmi vnímavá, hned si mého pohledu všimla a už krájela ochutnávku. Z pěti ochutnaných druhů sýrů, z nichž většina byla „parmazánového typu zrajících mnoho měsíců pod zemí“ mně nakonec neomylně přitáhnul „Monte Semirechio“, sýr z kravského mléka zralý 24 měsíců. Jeho chuť byla daleko výraznější a zároveň jemnější než prezentovaný 30 měsíční klasický parmezán. Dle paní prodávající je tento sýr ideální nakrájený na hoblinky k láhvi dobrého Lambrusca. Právě v této chvíli, kdy píši recenzi se zachovávám dle jejích rad a díky chuťovému zážitku se trochu hůře soustředím na psaní. Chuť není prvoplánově slaná, ale velmi mléčná až smetanová s trochu cibulovým „dojezdem“ na patře.
Další sýr, kterému jsem neodolala, byl ovčí „Formaggio Pecorino Romano“, vyzrálý taktéž 24 měsíců v zemi. Tento sýr je velmi slaný, hodně hutný, bez hoblinkování na řezu. Výborný je najemno strouhaný do těstovin a rizot, díky jeho výraznosti paní prodavačka doporučuje na pokrm použít jen velmi malé množství. Ochutnala jsem další druhy sýra, velmi tvrdý kozí sýr, italskou variaci na téma gouda a dva další druhy parmezánu. Všechny velmi dobré, ale pro mě osobně daleko za mými dvěma favority. Cena většiny sýrů se pohybuje okolo 45 Kč za 100 gramů.
Zde však naše dobrodružství nekončí. V nabídce mají několik druhů olivových olejů. V olivovém oleji se orientuji pouze na úrovni panenský lisovaný za studena versus ostatní kategorie. Proto jsem požádala o poučení s tím, že bych si ráda odnesla kvalitní olivový olej na studenou kuchyni. Paní prodávající mně odměnila objevem panenských olejů lisovaných za studena a NEFILTROVANÝCH. Vybrala jsem si lahev extra panenského nefiltrovaného „Il mosto di Piccardo & Savoré“. Olej má zelenou barvu se žlutými tóny, sirupovitou konzistenci a obsahuje (jak jinak) zakalenou usazeninu z lisování, která ale při pohledu na lahev není nijak rušivá. Před použitím je třeba olej protřepat a dle slov paní prodávající jde vlastně o lék. Olej má velmi zajímavou pikantní jádrovou chuť s ostřejšími tóny. V kombinaci s variací listových salátů (římský, little gem a ruccola) mi odhalil nové místo na chuťové mapě, kde dříve žili lvi. Cena byla velmi překvapivá, 296 Kč za litrovou lahev. Příště půjdu do dražšího druhu (cca o 150 Kč na litr více) a zkusím odhalit nedostatky „di Piccardo“. Paní prodavačka k mému údivu nad cenou jen suše prohlásila, že se snaží držet ceny na akceptovatelné úrovni vzhledem k hospodářské recesi.
Dalším zbožím, které mně zajímalo, byly samozřejmě těstoviny. V nabídce mají 3 kvalitní značky italských těstovin, ale mně zaujala značka čtvrtá: ručně připravované těstoviny z malého rodinného podniku „La Fabbrica Della Pasta di Gragnano“ odkudsi od Neapole. Samozřejmě jsou ze semolinové mouky, perfektně balené a opět za překvapivě dobrou cenu. Bucatini 500 gramů jsem pořídila za 87 Kč. Jde o velmi dlouhé „makarony“, které jsou zabaleny v ohnutém stavu, jak byly sušeny „na hřadlech“. Kvalita z nich připraveného pokrmu jednoznačně odpovídala mému očekávání – těstoviny perfektní na skus, velmi jemné až hedvábné konzistence. Při dotazu na skutečně čerstvé těstoviny mi paní dala telefon, že když zavolám, restaurace mi je samozřejmě na objednávku připraví.
Nakonec při mém šmejdění mezi lahvičkami paní prodavačka vybrala jednu zajímavost se slovy „možná by Vás mohlo zajímat toto“. V tu chvíli mi prozradila, že sice není italka, ale pochází ze Srbska „a to víte, tam máme podobný styl kuchyně jako v Itálii“. Následně mi vyložila, že když se přistěhovala do Čech, tak se zděsila, když si poprvé zakoupila rajský protlak. Místo rajského protlaku totiž používají něco jako koncentrovaný rajčatový protlak, čehož je dle jejích slov dosáhnuto částečným procesem sušení, takže místo protlaku vznikne hustá rajčatová pasta. Tato pasta se rozmíchá ve vodě (1 lžička na cca 2 dcl vody) a výsledkem je (opět cituji) „něco hustšího a daleko intenzivnější chuti, než ty severské rajčatové vody“. A měla pravdu. Při zkušebním vaření domácích těstovin jsem použila tuto pastu „SuperCirio“ a výsledek byl oslnivý, chuť zcela jako při domácí veledůkladné přípravě omáčky z dokonale zralých rajčat v plné sezoně. Konzervička 140g je za 22 Kč a na obalu hlásí „pouze z italských rajčat“.
Vzhledem k faktu, že jsem již notně přetáhla obědovou pauzu, jsem nakupování již ukončila. Paní prodavačka si asi po delší době pořádně popovídala, neboť krámek byl po celou dobu zcela prázdný.
Další sortiment, který jsem zahlédla, ale nestihla prozkoumat: olivy různě nakládané (například s pestem), kapary na mnoho způsobů, vína, balsamikové octy, italské uzeniny neomezující se jen na sušenou šunku a mnoho dalšího. Je třeba upozornit, že sortiment majitel doplňuje osobně vždy, když navštíví Itálii, což je prý asi 1× do měsíce. Přišla jsem zrovna ve chvíli, kdy byl krám „vyjedený“, takže místo prověřím ještě za cca týden, jak to vypadá, když je sortimentu více.
