Restaurace hotelu Weber je čistá, vzdušná, okolo všech stolů je dost místa i pro zaparkování středně velkého psa, stoly i sezení jsou velice pohodlné. Přestože pojetím Weber dost připomíná řadu rakouských penziónů, těžko lze mít něco vyloženě proti. Podnik je nekuřácký a neotravuje vás žádnými hity z rádia.
Obsluha – jediný muž na place – vše rychle a bezchybně zvládal. Bod dolů dávám jen za odpověď na dotaz ohledně vodovody. Bylo nám řečeno, že “tam nahoru” mají jen přípojku teplé vody. Zvláštní, dost dobře si to neumím technicky představit.

Začali jsme polévkami. Drůbeží vývar s galantinou a slaninovými noky by sám o sobě tvrdě zaútočil na známku 4 v kvalitě. Čistý a ničím nedotažený vývar s baby karotkami a brokolicí, které nebyly zmražené, ale jednoznačně čerstvé. Dva plátky drůbeží galantiny byly naprosto měkké a jemně ochucené stejně jako slaninové noky, které polévku chuťově doladily (55 Kč). O kousek slabší už byla zámecká svíčková s knedlíky (95 Kč). Maso bylo měkké, ale nikoli nakrájené přes vlákno, omáčka mohla být malinko výrazněji kyselá (ale v tom jsem trochu úchyl), knedlíky byly zaručené domácí, kynuté. Ránu mezi oči tomu nasadila šlehačka ze spraye (škoda). Celkově ale v poměru k ceně těžký nadprůměr. Manžel vyzkoušel takzvané lyžařské menu (celkem za 96 Kč). Sestávalo z výborné nudlové polévky a guláše se špekovými knedlíky. Knedlíky byly rustikální, pěkně prezentované (velká koule knedlíku rozkrojená na čtvrtiny a každá z nich v jednom kvartálu talíře). Guláš odpovídal měkkostí masa, silnou omáčkou (i když něco omáčce chuťově chybělo), byl ale až dost zahuštěný moukou (asi). Zvědavost nedala a došlo na dezerty. Zapečená jablka s drcenými ořechy (65 Kč) byla nejslabší částí oběda. Dobrý nápad v provedení : jablka na kostky, lehce ohřáté, posypané struhankou s minimálním množstvím ořechů, navrch vanilková zmrzlina, které na jídelním lístku nebyla napsaná a nikdo jí nechtěl. Nezachránilo to ani vytvarování dezertu do bábovičky. Moje malinové cappuccino s levandulí (50 Kč) bylo nejdietnějším z dezertů, které jsem kdy jedla (bohužel jsem zatím nejedla “neviditelný dezert” od Hestona Blumenthala, ten by byl ještě méně kalorický). Bohužel forma předběhla obsah a dezert mě ničím chuťově neoslovil. Jednalo se o maliny rozmixované s trochou jogurtu (řekla bych), vůbec nepřislazené, na tom kopec lehce osmahnutého šlehaného bílku, v tom zapíchnutá hořící levandule.
Celkově jsme za dva lidi zaplatili 531 Kč (2 dl vína, 1 pivo, 1 mattonka, 2 polévky, 2 hlavní jídla, 2 dezerty, 2 espressa), což je fantastické.