V Bechyni se zastavil čas před dvaceti lety. Odpovídá tomu vzhled náměstí, které se konečně opravuje, ubohý stav místních památek i to, že tu je podivně mrtvo, místo aby město žilo lázeňským cvrkotem. O to větším překvapením pro mne byl oběd v místní restauraci v Hotelu Panská.
Personál byl milý, poněkud roztržitý, nezaujal, neurazil.
Začnu jídlem, kterého jsem ochutnala jen dvě tři sousta – svíčková za 95,–. Masa byly dva velké, měkké plátky. Knedlíky byly spíše houbovité konzistence a především poněkud bez chuti. Krásně tmavá omáčka slibovala na pohled příjemný zážitek – žel výsledek byl spíše mdlý. Jíst se to rozhodně dalo – ale známku za kvalitu musím o bod snížit, škoda.
Ze své volby jsem byla podstatně více na větvi. Za 129,– se přede mnou objevilo marinované kuřecí prso na rozmarýnu s grilovanou zeleninou plus domácí česnekový chléb. Byla jsem ráda, že jsem si neobjednala brambory či jinou sytou přílohu, a to hned ze dvou důvodů. Prvním byl ten, že grilovaná zelenina netvořila jen okrasnou funkci, ale byl jí obrovský kopec. Byla už trochu zvadlá (očividně ji negrilují pro každého extra), ale výborně dochucená česnekem. K tomu na talíři trůnilo celé, na plocho nerozkrojené kuřecí prso. Hm – tak to bude buď nedopečené, nebo totálně přeschlé… omyl. Bylo akorát, vonělo rozmarýnem a česnekem.
Druhý důvod, proč jsem ráda oželela brambory, byl domácí chléb za pouhých 10,–. Byly to dvě čtvrtky kulatého bochánku, který vypadal jako hodně vysoká focaccia. Zvenku křupavá kůrka s pořádnou dávkou česneku, uvnitř nadýchaný… a krásně se jím vytíral talíř.
„Nemlaskej, prosím tě…“, šeptnul na mě přes stůl manžel. Pardon…