Jistě jste už slyšeli o malebné podhorské obci Čeladná, ze které se za poslední desetiletí stal takový malý „beskydský Aspen“. Hlavním lákadlem je zdejší golfové hřiště, na kterém se letos hrál již třetí ročník turnaje Czech Open ze série European PGA Tour. Čeladná se tedy stala oblíbeným rekreačním místem smetánky ze širokého okolí. Zhýčkaná klientela žádá kvalitu, a proto jsem s napětím očekával otevření nového designového hotelu Miura, od kterého jsem si sliboval vylepšení zdejší tristní situace v gastronomii.
Hotel otevřel v červnu a moje první návštěva místní restaurace proběhla na začátku září. Jak jsem se již zmínil, jedná se o hotel „designový“, a samotný popis interiéru a exteriéru by vydal na samostatnou recenzi. Omezím se tedy pouze na popis restaurace.
Interiér je zařízen velice minimalisticky: dominuje hlavně surový beton a sklo, stoly a židle jsou vyvedeny v černo-fialové kombinaci. Celá jedna stěna restaurace je prosklená a nabízí úchvatný výhled na nedaleké golfové hřiště a Beskydy. Dále se v restauraci nacházejí umělecká díla věhlasných umělců z celého světa, která dotvářejí pocit luxusu. Nejsem si jist, ale domnívám se, že restaurace je nekuřácká.

Teď k tomu nejpodstatnějšímu. Jídelní lístek se i s dezerty vleze na jednu stránku a vychází z regionální a mezinárodní (hotelové) kuchyně. Jako předkrm jsem vyzkoušel terinu z valašské brynzy, které nebylo málo, a spolu s bagetou tvořila celkem vydatný předkrm. Kombinace brynzy, jarní cibulky a česneku v oleji mi chuťově evokovala nakládaný hermelín (v tom nejlepším slova smyslu) a celkově se jednalo o velmi povedený předkrm. Vyzkoušel jsem také lehký bramborový salát s pražskou šunkou z denního menu, který byl spíše ve vídeňském stylu, navíc se zelenými fazolovými lusky. Předkrmům nebylo co vytknout.
Můj hlavní chod byla kachna na tymiánu pečená sous-vide s červeným zelím a bramborovou roládou se zlatou cibulkou. Přesněji řečeno, půl kachny, protože se jednalo o opravdu enormní porci, kterou jsem ani nedojedl. Dvě krásně dokřupava a do měkka upečené čtvrtky kachny byly akorát ochuceny solí i tymiánem, zelí bylo lehce nasládlé s jemnou jablečno-skořicovou příchutí a nadýchaná bramborová roláda s cibulkou vše skvěle vyvažovala. Takhle dobře připravenou kachnu/husu mimo domov jsem měl naposled ve Slovenském Grobu. Ochutnal jsem také kousek candáta, připraveného taktéž sous-vide na hráškovém pyré s uzenou bramborovou kaší. Nikdy jsem zatím rybu sous-vide neměl, ale očekával jsem ji trochu šťavnatější a s lépe zachovanou strukturou rybího masa. Filety chutnaly stejně, jako kdyby byly připraveny klasicky na pánvi s křupavou kůží. Hráškové pyré mělo intenzivní chuť čerstvého hrachu a uzená bramborová kaše byla s kousky uzeného masa.
Našel jsem i místo na dezert – čokoládový dort s mascarpone a višněmi, kterého byl opět pořádný kus. Měl vláčný korpus a byl plněn kakaovým máslovým krémem, celý politý hořkou čokoládovou polevou. Za 90 CZK, bomba. Při objednávce espressa muselo zaznít „piccolo“, ale dalo se to vypít. K jídlu jsem jinak popíjel točený Pilsner, ne zrovna v nejlepší kondici.

Obsluha byla OK. Mladý muž, co nás obsluhoval, rezignoval na představování jídel a nezmohl se ani na „prosím“. Zapřisáhlé servírování zprava bylo někdy dost nepohodlné pro nás i pro personál. Situaci zachraňovala poněkud empatičtější servírka.