V Lanterně se snažím zastavit na jídlo, kdykoli se vyskytnu v okolí. Hotel samotný je vcelku luxusní a nepůsobí dojmem, že se v hotelové restauraci dá najíst za velmi přijatelné ceny, ale tady je Valašsko. Restaurace je umístěna v prvním patře a přes bohatě prosklenou čelní frontu skýtá pěkný výhled na protější sjezdovku Razula a okolní svahy. Velkorysý prostor je elegantní a mimořádně světlý, díky kombinaci žlutých stěn a dostatku denního světla. To vše činí posezení v moderně střihnutém interiéru restaurace mimořádně příjemným.

V porovnání s okolními podniky je i obsluha nadstandardní čili profesionální, t.j. minimálně znalá základních pravidel gastronomie a obsluhy. Vstřícnost a komunikativnost už na Valašsku beru jako obecný standard, kvůli kterému mě sem také baví jezdit. Bohužel ani tady není vše dokonalé, jedna ze servírek při poslední návštěvě komunikovala s hosty úsporným stylem „už ?“ případně „můžu ?“, když chtěla sklidit talíře ze stolu. Pokud tahle slečna prošla nějakou školou, zřejmě se jednalo o zemědělské učiliště, obor dojička. Také jí trochu dělalo potíže slovo děkuji při příjímání 10 % cash spropitného (že by to bylo na Valašsku málo ?), a když jsem se jí odmítl podepsat na účtenku platby kartou potvrzené pinem, tvářila se na mě velmi nevraživě, přestože ji kolegyně ujistila, že podpis opravdu není třeba. Ale to byla výjimka, jinak musím personál po zkušenostech z minulých návštěv pochválit.

A konečně jsme u menu. Je docela stručné a obsahuje hodně krajových specialit, jako obligátní halušky či kyselicu, a lokálně-typických surovin, třeba králíka a jehněčí. Zbytek tvoří mezinárodní kuchyně se středomořským akcentem. Vaší pozornosti doporučuji i vitrínku s dezerty, které jsou nádherně provedené a adekvátně chutnající, a to v cenách kolem 40 Kč. Při víkendové návštěvě jsme zvolili valašskou klasiku. Úžasně smetanová a jemně dochucená kyselica (42 Kč) nás dostala do kolen, stejně jako brynzové halušky (85 Kč), které neměly chybu. Těsto správně bramborové, na zimní období ostrá a výrazná brynza s voňavými kousky špeku. Moje kynuté knedlíky s křenovou omáčkou (130 Kč) byly také velmi povedené, zřejmě ale čekaly na vydání o něco déle, protože na omáčce (jinak laděné do kysela a pouze s jemnou křenovou chutí) se stačil vytvořit solidní škraloup. Uzené maso bylo pěkně aromatické a měkké, s jemnými stopami po jalovci a kouři. Míchaný listový salát (130 Kč) s plátky prosciutta, praženými piniemi a sušenými švestkami byl pěkný na pohled, čerstvý a výborně dochucený vinaigrettou v tom správném množství.

V Lanterně se vždy snaží o pěknou prezentaci, tentokrát byly talíře zdobeny efektními chomáčky fialových klíčků ze semen červené řepy a nazelenalými klíčky hrachu. Kardinální vadou byla čerstvost řepných klíčků. Nechci radit, ale možná by si kuchař měl koupit brýle a občas pročistit nos, protože klíčky na všech našich porcích byla staré, což bylo vidět pouhým okem, a navíc lehce zapáchaly.

Závěrečný dezert napravil dojem ze servírky, která neměla v nabídce dezertů úplně jasno a donesla nám zprvu úplně jiný. Nízký řez vzdáleně podobný cheesecake měl dokonalou spodní vrstvu s chutí karamelu, pokrytou vrstvou svěžího jemně citronového krému a vrškem z malinové želatiny. Cappuccino značky Alfredo bylo servírováno v nepraktické keramice bez oušek, s čepicí pěny do koupele a podprůměrnou chutí. Za 49 Kč celkem ostuda. Totéž platilo pro espresso, které zdobila hustá crema, ale pitelné nebylo ani po přidání mléka. Za jídlo a kávu to bude dnes velmi solidní trojka.