Po ubíjejícím průzkumu karlovarské gastronomie je pro mě jakubovský hostinec naprosté zjevení. Statek je obklopen neporušenou přírodou vojenského újezdu, a když vcházíte do dvora, nemůžete minout ohrádky, kde se spokojeně větrají místní slepice, kachny a ovečky. Posadit se můžete uvnitř hlavní kamenné budovy nebo venku na dvoře. Připravte se, že v létě statek okupují podivní lidé v polystyrenových přilbách a barevných elasťákách.

V jídelníčku mají ani ne dvacítku jídel, která se asi nejvíc blíží k české kuchyni. Z nich předkrmy (nebo spíš malá jídla k pivu/pití) asi nejvíc. Domácí kachní paštika mě vedle chleba se sádlem, utopencem a hermelínem zaujala nejvíce. Byla krásně nevysušená a skvěle ochucená. Snad jen místo té slaniny bych přeci jen uvítal tenkou vrstvu husího sádla na povrchu. Naprosto bez brblání jsem ale zpucoval jejich slepičí polévku — voňavou, horkou a nijak nešizenou.

Hlavní chody jsou na statku trochu rébus — velmi potichu a opatrně jsme museli procupitat okolo variace na vepřovou panenku nebo okolo smetanového rizota. Jediné jídlo, které mi do konceptu zapadalo, byla kližka na víně s bramborovou kaší (pouhých 120 Kč!). Lehce rustikální omáčka, bohatá a technicky vydařená kaše a vyladěné maso „na vidličku“. Tímto by dostaly na zadek i leckteré top podniky v Praze.

Protipól na straně nudy mělo hrát uzené v bramboráku, ale nakonec to bylo přeci jen milé překvapení. Plněný bramborák totiž nemusí být gastropeklo. Stačí, když bude dobře vykřupaný, ochucený a provoněný česnekem a majoránkou. Pekelný naturel se ale bohužel udržel v naprosto neadekvátní „uhlířské“ porci a volbě uzeného, které bych netoleroval ani ve dvě ráno u stánku s hořčicí.

S fantastickou atmosférou místa a přátelským servisem tady mají již nyní zaděláno na solidní výkon. Pokud se časem zbaví některých zbytečných jídel a naopak do kuchyně přidají víc „srdcovek“, uslyšíme o statku daleko za hranice Karlovarska.