Do Domova chodíme pravidelně již několik let. Původně to měla být jasná pětka za kvalitu, bohužel Domov nedávno změnil majitele, šéfkuchaře (historicky prý v Domově kdysi již působil) i jídelní lístek (nový údajně dle webu od října 2010). Speciality na krbovém grilu byly zachovány, to ano, ale jinak Domov prošel v lístku řadou změn. V interiérové části se vůbec nic nezměnilo, prostoru dominuje polokruhový bar – za kterým dle mého názoru dva ze tří číšníků trávili nějak moc času a přivolat je třeba k objednávce piva, byl úkol téměř nadlidský. Narůžovělé záclony a modré lampy nad každým stolkem mě nějak neuráží, byť popis zní dost úchylně.

Co se změnilo k horšímu? Tak předně zmizela ze stálého lístku jedna z nejlepších dršťkovek v ČR. Byla tak dobrá, že se do Domova vyplatilo pomalu jet z Prahy jen na ni. Srdce mi zaplesalo, protože při naší včerejší návštěvě měli dršťkovou v rámci denní nabídky. Bohužel do té původní neměla ani trochu. Barva vypadala dost uměle, chuť jak z pytlíku, jen ty dršťky byly dobré. Nakonec jsem skončil u toho, že jsem vyjedl dršťky a polévku ani nedojedl. Troufám si tvrdit, že lepší umím udělat i já a to jsem měl vždy tu z Domova jako nedostižný vzor.

Jako předkrm jsem si dal Carpaccio z kachních prsíček se salátem z polníčku, višňovým želé a višňovou emulzí. Kombinace zní zvláštně, ale tohle jídlo nemělo chybu, tedy vlastně mělo – nikoliv však po chuťové stránce, kdy se nakyslé višňové želé skvěle pojilo s tenoučkými plátky kachny. Ta chyba byla v ČR již „tradiční“ zamrzlost carpaccia – opravdu některé kousky byly zmrzlé tak, jako bych lízal kachního nanuka. Nechápu. No budiž, za tu zajímavou chuť a kvalitu masa, bych přimhouřil oko.

Jako hlavní chod jsem zvolil Gratinované vepřové medailonky s čedarem, na pestré zelenině s rozmarýnovým bramborem (198 Kč). Na „talíři“, tedy v zapékací misce, to moc vábně nevypadalo. Hojný počet brambor, trocha zeleniny a navrchu tři malé plátky téměř neznatelně narůžovělé panenky posypané čedarem, a to celé zapečené. Chuťově to už bylo lepší, než to vypadalo, ale na gramáži masa bych určitě přitlačil (v lístku avizují jen 150 g). Horu brambor jsem pak ani nedojedl, po zelenině a masu se ale zaprášilo.

Upřímně já jsem ze svého výběru moc odvařený nebyl. Zato to, co si dali mí spolustolovníci, jsem přímo hltal očima. Hrneček plný sádla se škvarky – ochutnal jsem malý vzorek – byl opravdu dokonalý. Sádlo se příjemně mazalo a spolu s výpekem a čerstvým chlebem tvořilo vše přímo orgastickou chuť. Stejně tak zajíc na švestkové omáčce s perníkovým knedlíkem na talíři vypadal skvěle (toho jsem bohužel neochutnal, mohu hodnotit jen „estetický“ dojem :o)).

Jako celek musím tuhle návštěvu ohodnotit dost rozpačitě. Určitě v okolí Liberce neznám lepší restauraci, ale po téhle návštěvě mám pocit, že na oběd sem již asi nepůjdu a raději se objednám na večeři, kdy připravují maso v místním krbu. Pevně tedy doufám, že na tomto se změnou kuchaře a majitele nic nezměnilo. Spolu s čajem a jedním pivem jsem tu nechal 515 Kč, což už mi přišlo relativně dost na to, jaké jsem měl výhrady.