Home Kitchen je pro mě podobné zjevení jako kdysi Na kopci. Úzká, pravidelně se obměňující nabídka v příjemném prostředí a s milou obsluhou.

Interiér je malý, útulný. Z jedne strany stojí stoly s denní nabídkou, u druhé stěny se sedí na lavici. Vzhledem k malé kapacitě se sedí pohromadě i s dalšími lidmi, ale jako nepříjemné narušení soukromí mi to nepřišlo. Domácký charakter podniku zvýrazňují květináče s bylinkami, zavěšené nad hlavami stolujících.

Obsluha je přívětivá, takovým mile přátelským způsobem, nikoliv škrobeně a strojeně. Číšník ochotně dolévá vodu i nosí pečivo, zná denní nabídku a dokáže ji srozumitelně představit.

Home Kitchen otevírá už ráno, ale snídaně jsem tam nezkoušel. Na oběd (v sobotu) mají navařeno jedno hlavní jídlo, pár polévek, chlebíčky/bagety, pro vegetariány je připravena grilovaná zelenina. Na pití máte k dispozici vodovodu zdarma, koupit můžete např. bio limonády. K jídlu dostanete pečivo zdarma a specialitou je možnost si vybrat některý z olivových olejů – čistý nebo s příchutí (tuším že tymián nebo česnek). Vyzkoušeli jsme dvě polévky: Tomatová byla pěkně hustá, se smetanou; jarní eintopf bylo přesně to, jak to zní – silný vývar se spoustou zeleniny, navíc s opečenou slaninou. Při první návštěvě jsem vyzkoušel karbanátky ovoněné bylinkami. Jak jednoduše to zní, tak chutné to bylo. Při druhé návštěvě jsem měl jehněčí klobásky a k tomu pečené batáty: Klobásky byly pěkně opečené, ale šťavnaté, a sladcemazlavá chuť batátů se k tomu překvapivě hodila. Moučník jsem nezkoušel, po chlebu, polévce a hlavním jídle na něj nezbylo místo…

Pro mě první návštěva Home Kitchen v promrzlém podvečeru s cílem zajít někam na „polívku a čaj“. Hned od zápraží jsme měly pocit, že jsme na návštěvě v nějaké vesnické setnici – spousta masivního dřeva, bylinky v truhlíkách a mix kuchyňských vůní. Kromě nás už jen obsluha a páreček, co evidentně patřil k majitelům.

Obsluhující slečna nám hned vyběhla v ústrety a jak prý se máme a co si dáme. Přiznaly jsme neznalost podniku a hned jsme se dozvěděly, jak to tam chodí. Tři polévky (hovězí vývar, česnečka a špenátový krém) a 3 jídla (z ostatních recenzí jsem pochopila, že se nabídka mění jen v té masité části – tentokrát masové kuličky s rajčatovou omáčkou, jinak žemlovka a kozí sýr s grilovanou zeleninou ne…škoda). V další nabídce jsou ještě kromě snídaní zapečené chleby/sendviče a výběr z několika koláčů. Ceny jsou sice trochu vyšší, ale třeba polévkové porce jsou obrovské (ale lze dát si i poloviční). Usadily jsme se ke stolu a slečná nás doslova obskakovala – medík sem, olej tam…

Já jsem si vybrala špenátový krém (65Kč), který byl jemně dochucený, v břišku udělal „jako v pokojíčku“ a celozrnný chléb s rozmarýnovým olivovým olejem to hezky doplnil. Kamarádčina česnečka byla „taková normální klasika“. Ještě jsem okusila domácí blumový koláč – těsto bylo bublaninové, křehké, koláč byl šťavnatý, nepřeslazený a lehký.

Kamarádka komentovala, že nemá ráda, když někde dávají čaj do malého skleněného hrnečku, takže byla ráda za relativně velké čajáky a ještě radši za kolekci čajů Harney and Sons (55 Kč).

Home, sweet Home Kitchen, říkala jsem si při první skutečné návštěvě a byla jsem nadšená. Nadšená proto, že se mi tam konečně podařilo najít místo a nadšená proto, že to bylo zkrátka bezva. Při druhé návštěvě o několik dní později jsem už tak nadšená nebyla, jednak jsem už tušila, co mě čeká a druhak mě, kromě obměny masitého jídla, čekala naprosto stejná nabídka. I tak nezbývá než vřele doporučit.

Home Kitchen je jeden z těch podniků, o kterém se hodně mluví, a když otevřeli, každý ho chtěl vyzkoušet. Výsledek byl nasnadě, měli pořád plno a já nikdy nenašla místo k sezení. Pak humbuk utichl, já na HK zapomněla a první oficiální návštěvu realizovala až minulý týden. Prostor sám o sobě se mi moc líbí, působí na mě útulně, přátelsky a trochu prázdninově, protože taková bistra jsem zatím viděla jen v zahraničí. Dva krásné vysoké dřevěné stoly, 6 židlí a lavice, to vše spojené s kuchyní, čímž se vysvětluje název restaurace. Podél protější zdi se táhne pult a na něm je k vidění vše, co je ten den k mání. V nabídce jsou 3 druhy polévek (malá 40 Kč a opravdu veliká 65 Kč), jedno jídlo s masem (160 Kč) a při obou mých návštěvách to byl dále zapečený kozí sýr se salátem a fíky (115 Kč), grilovaná zelenina (90 Kč) a žemlovka (80 Kč).

Nabídka mě poprvé trošku zaskočila, protože jsem nevěděla, co si vybrat. S polévkou to bylo snadné, mezi hovězím vývarem, dýňovou a gulášovou polévkou volím vývar s vědomím, že dýňovou dostanu ochutnat. Pokud máte v plánu dát si kromě polévky i jídlo, rozhodně požádejte o malou porci. V kombinaci s podávaným pečivem, ke kterému dostanete i trochu olivového oleje (čistý, česnekový nebo rozmarýnový), je to i tak slušně velká porce. Vývar byl poctivý, s velkým množstvím zeleniny a příjemně ochucený, žádná nadbytečná sůl ani bujón. Dýňová polévka byla na můj vkus moc řídká a trošku mdlá.

S hlavním jídlem to bylo složitější, žemlovka zpravidla v mém okolí žádné nadšení nevyvolává a já bych si k obědu dala spíš něco slaného. Jenže zase, kde si dneska dáte pořádnou žemlovku? Takže to byla žemlovka a pan Jan si dal kozí sýr. Žemlovka vypadala s nadýchanou sněhovou čepicí krásně, ale byla trošku studená. Požádala jsem o přihřátí, což bylo s omluvou provedeno a mezitím ochutnala fík, dobře dochucený salát s olivovým olejem a balsamicem a kousek teplého sýra. Všechno dobré, s očekávanou chutí, žádná bomba, ale rozhodně v pořádku. Za to žemlovka byla na druhý pokus skvělá, od té, co si pamatuju z dětství se lišila snad jen tím, že hodně chutnala po rumu. Fakt jsem si pošmákla a ještě si k ní rovnou objednala cappuccino (48 Kč). I to mě mile překvapilo. Technicky bylo dokonalé a protože ani s kávou Danesi nemám na rozdíl od některých spoluscukařů vážný problém :-), pochutnala jsem si.

Po třech dnech odpočinku jsem se do HK vypravila znovu, polévky se lišily (zeleninová, mrkvová a s uzeným), místo roštěné s kuskusem bylo vepřové z bramborem, ale jinak zase žemlovka, zase kozí sýr a zase grilovaná zelenina. Tak jsem si dala zase žemlovku a zase mi chutnala a zase kávu a zase mi chutnala. Jen ta opakovaně stejná nabídka mě trochu zklamala. I obsluha byla stejná jako minule, tedy neformální, ale efektivní.

Home Kitchen mě ale celkově mile překvapila, dostála své pověsti a mému očekávání. Považuji jí za ideální místo na rychlý oběd v centru nebo příjemnou víkendovou snídani s lívanci a kávou. A vůbec bych se tam necítila špatně, ani kdybych tam šla sama.

Na oběd sem chodím vždy, když mám nějaké pracovní vyřizování v okolí. Vlastně bych se měla přiznat, že se snažím plánovat schůzky v centru tak, abych se v blízkosti Home Kitchen objevila kolem poledne.

Při první návštěvě člověka může, tak jako mě, zarazit překvapivě malý a „nudlovitý“ prostor, v jehož čele je pult a otevřená kuchyně. Na jedné straně jsou pak dva stoly pro celkem tak 12 strávníků, na druhé dlouhý stůl s várnicemi s polévkami a vzorové porce dalších jídel. Plus lednice s nápoji. Interiér restaurace je jednoduchý a příjemný, akorát se mi na dřevěných vysokých lavicích moc dobře nesedí, protože nohy mi visí ve vzduchu (a to nejsem malá).

Pokud po vstupu vypadáte lehce zmateně a nevíte, kam se vrtnout a jak to tady vlastně chodí, ujme se vás sympatická obsluha, vysvětlí, co a jak a představí nabídku. Personál je tu jeden z nejmilejších, jaký jsem kde potkala, zejména slečna servírka. Prostě cítíte, že jsou tu pro vás a úsměv je pro ně samozřejmostí.

K obědu mi většinou stačí jen polévka, které je za 65 Kč pořádná porce a podávají k ní kousky různých chlebů z pekárny Paul a olivový olej. Všechny polévky, které jsem měla, byly výborné; vývary poctivé domácí, krémové polévky husté a syté, v létě mě velmi potěšila nabídka polévek studených. Pokud mě zaujme hlavní chod nebo některé z vegetariánských či sladkých jídel, dávám si před ním polévku jen poloviční. Z vyzkoušeného bych určitě doporučila žemlovku (a to jsem myslela, že jí nejím), která je měkká, nadýchaná se spoustou tvarohu, jablek a rozinek a voní po rumu. Všëchna jídla si můžete nechat zabalit s sebou a musím říct, že je balí pořádně, protože jsem několikrát vezla polévku přes půl Prahy MHD a vždy jsem jí dovezla v pořádku.
Pokud si nevyberete z nabídky bio džusů, limonád Belvoir, minerálek, vína a lahvového piva, je možné si dát kohoutkovou vodu s citronem, která je v dispozici ve džbánech na stolech. Káva je jediné, co mi v Home Kitchen nechutná, připadá mi přepálená.

Home Kitchen jsem navštívil už před nějakým časem, a tentokrát jsem si chtěl zopakovat a tak trochu i ověřit svoji předchozí hodně pozitivní zkušenost.

Vydali jsme se sem po křestu knihy (ne o jídle), který sice proběhl nedaleko, ale docela se protáhl, a tak jsme sotva stíhali takový čas, aby naše večeře mohla ještě proběhnout v rozumném tempu. Podnik totiž zavírá v 19:00. My jsme dorazili po šesté.

Osobně mám z konceptu, pojetí této restaurace dobrý pocit. Sice malý, ale jednoduše otevřený prostor, kde je vše jakoby zároveň jednoduše zaměřeno na jídlo a pití. I na WC se prochází přes skromnou a čistou kuchyň (trochu stále dumám, co na to hygiena). Pouze dva delší vysoké stoly na levé „konzumační straně" vypadají možná na první pohled pořád obsazeně, ale s trochou vůle se k nim vejde několik dvojic či trojic. Na pravou "nabídkovou“ stranu se, kromě chladícího boxu s nápoji, vešel delší nízký pult. Ten nabízí výběr z připravených polévek a také uvařená jídla, která jsou právě v nabídce. Dříve než jsme stihli vše prozkoumat, ujala se nás obsluha, a během usazování nám aktuální nabídku přednesla.

Vybrali jsme celerový krém (65,–), kousky jehněčí kližky s nočky (160,–) a zapečený kozí sýr se salátem a fíky (115,–). K tomu třetinku Evianu (45,–) a heřmánkový čaj (55,–), s kterým bohužel nepřiputoval med.

Celerového krému byl doslova kotel. Byl nadýchaný, velmi světlý, a jindy silná chuť celeru v něm byla dost potlačena. Nebyl vyloženě řídký, ale měl jsem z něj mléčný dojem. Jehněčí bylo měkké, chutné, dobře šlo dohromady s drobnými bramborovými nočky, ale omáčka byla fádní a výsledek tak příliš nezaujal. Velice svěží byl zapečený kozí sýr, čerstvý, výrazná nasládlá chuť. Salát s fíky zůstal spíš ladem, ale chleba v misce na stole šel na dračku. Aby ne, s nabídnutým olivovým olejem s rozmarýnem, který mi obzvlášť chutnal a voněl.

Obsluha se nám po celou dobu velice aktivně věnovala, jen to trochu nešlo dohromady s nepříliš angažovaným výrazem ve tváři. Asi bych to přičetl pozdní hodině (na místní poměry), na účtence byl čas placení 18:51, a tak jsem nakonec byl vděčný za reakci na moje rozloučení na odchodu.

Výsledný dojem – sice nám ne úplně dokonale sedla nabídka, ale to se prostě stává, a obsluhu už jsem taky zažil za tyhle peníze milejší, nicméně vysoko nastavená laťka snad zůstává s přimhouřením oka dál na svém místě, a příště pokud budu poblíž, zase zajdu.

Nalákána pozitivními recenzemi na Scuku jsem využila polední pauzy a vyrazila na průzkum. Prostředí je natolik příjemné, že by mě lákalo si tu sednout a pořádně se najíst. Vzhledem k malým prostorám a ke špičce bylo ale plno, a tak jsem odešla jen se slepičí polévkou. Do ní mi obsluha vložila zvlášť uvařené vlasové čínské nudle.

Ocenila jsem, že k polévce automaticky přibalují několik kousků chleba a odnesete si ji v opravdu těsnících kalíšcích. To byl dost důležitý detail, jelikož jsem ji v igelitce vezla několik stanic tramvají až k manželovi do práce – přežila bez úhony a pořád byla teplá. Vývar byl sytý, s dostatkem zeleniny i velkých kusů masa a celkové množství bylo dostatečné. Vzhledem k sychravému počasí zahřála tělo i duši a jako menší jídlo stačila. Místo čínských nudlí bych v ní ale více uvítala domácí babičkovské. Většinou se v centru pohybuji bez možnosti si někde zakoupený oběd sníst, proto asi s další návštěvou vyčkám, až Home Kitchen otevře nějakou prostornější vývařovnu.

Příjemná obsluha hned při příchodu informuje, co je ten den dobrého, ale pro individualistické povahy, které si raději vyberou samy a až v případě potřeby se zeptají na detaily, to není ideál. Ten by představovala velká tabule s napsanou denní nabídkou.

V této restauraci-bistru jsem se ocitla dvakrát krátce po jejím otevření a tehdy mě zaujal zejména entuziasmus obsluhy ve spojitosti s denně se obměňujícími a čerstvě připravovanými pokrmy. Po delší odmlce jsem podnik navštívila až přibližně po půl roce (srpen 2010) a příjemný pocit z obojího přetrvává. Naposledy jsem si dala jako polévku celerový krém (65 Kč). Cena se sice může někomu zdát vysoká, ale faktem je, že se jedná o velkou porci a hlavně dokonale vyváženou chuť. K polévce je servírován čerstvý chléb a olivový olej, což by společně dohromady vydalo na lehký oběd a určitě by se kvůli tomu nikdo z obsluhujících nedíval na hosta skrz prsty. Jenže když už tam člověk zavítá, proč by končil u polévky? Dala jsem si tedy kuře pečené v mléce se šťouchanými brambory (160 Kč) a musím přizat, že takto rozplývající se kuřecí maso neupeču ani doma. Chuť byla bez chyby, přestože pokrm na první pohled nevypadal úplně nejúhledněji. K dokonalé harmonii chuti mi chyběl nějaký malý, zvlášť servírovaný salátek z čerstvé zeleniny, ale předesílám, že moje roční spotřeba zeleniny převyšuje zhruba třikrát celostátní průměr (takže toto samozřejmě nepromítám do hodnocení).

Prostředí, byť je příjemné a orginální, neskýtá úplné pohodlí (hlavně absence toalet), dávám tedy pouze známku 3. Při poslední návštěvě mě příjemně překvapil dotaz obsluhy, zda chci vodovodu. Ano, skutečně, když jsem řekla že chci vodu, nepoložili klasický dotaz zda perlivou nebo neperlivou, ale sami aktivně nabídli vodu z kohoutku jako první volbu. V tomto kontextu je pak celková cena za oběd více než milá.

V Home Kitchen si nebude připadat ošizen ani člověk, který si hlídá váhu. Může si dát buď sytější krémovou polévku a pak třeba jen maso s grilovanou zeleninou nebo naopak – pokud plánuje ochutnat pokrm s přílohou, dá si předtím polévku vývarovou a je to. Přebytků tuku se obávat nemusí.

Kolem loni čerstvě otevřeného bistra Home Kitchen se spustil takový rozruch, že jsem ho prvně šla navštívit trochu s obavami z přehnaných očekávání. Realita ale byla velmi příjemná. Hned napoprvé jsem se sice trefila do polední špičky (mezi 12:00 a 13:00), kdy byl úzký prostor, kam se dá usadit při nejlepší vůli 12 lidí, podle mého beznadějně přeplněný. Navíc jsem byla trochu zmatená z nabídky. Okamžitě se ale objevil číšník, který mě uvítal, sám mi zajistil místo u stolu (prostě požádal obědvající hosty, aby se na lavici o kousek posunuli) a vysvětlil mi, že jídelní lístek napsaný na tabuli je stálý, ale každý den připravují jiné denní menu. To je vystavené na stole, kde ho můžete pořádně okoukat a očichat, a ručně popsané, abyste věděli, co jíte a kolik vás to bude stát. Každý den se chystá kromě masitého jídla také alespoň jedno jídlo vegetariánské a tři polévky, které samy o sobě vystačí na solidní oběd.

Při poslední návštěvě jsem vybrala kuře pečené v mléce a šťouchaný brambor. Brambory byly rozšťouchány opravdu na jemno (někdo možná očekává od šťouchaných brambor poněkud “rustikálnější” strukturu), ale byly dobře ochucené jarní cibulkou. Pečené kuřecí stehno bylo šťavnaté, jen se rozsýpalo a hrdě neslo snítku šalvěje, která způsobila orgasmus milionům mých chuťových buněk. Kromě toho v Home Kitchen automaticky dostanete jako předkrm nakrájené kousky chleba (od Paula) s miskou olivového oleje, takže ty chuťové buňky se blahem začnou tetelit už dřív, než oběd vůbec vypukne. Hovořím cíleně o předkrmu, nikoliv o couvertu, jak mnoho lidí tuhle úvodní ňamku označuje. Home Kitchen totiž moc pěkně ilustruje doslovný význam toho slova, tedy “poplatek za prostření stolu”, a protože na svém stole žádný ubrus nenajdete, nenajdete na své účtu ani couvert. Je to prostě služba zákazníkům, zdarma.

Služby jsou v Home Kitchen vůbec kapitola sama pro sebe. Při každé další návštěvě zjišťuji, jak obsluha znovu a znovu uvádí nové příchozí do své nabídky, neúnavně jim vysvětluje, že podnik není samoobsluha, ať se klidně posadí, že budou obslouženi, a nezapomene se zeptat, zda nemáte po obědě chuť na kávu nebo něco sladkého. Samozřejmostí je mlýnek se solí a pepřem ke každému jídlu, k salátu pak i další ingredience k dochucení (upřímně, nedochucovala jsem u nich nikdy nic a ničím), k dispozici pro hosty je i tekutá dezinfekce, abyste se do oběda pustili s čistýma rukama. Nejvíc mě ale baví práce personálu se štamgasty. O lidech, kteří se sem chodí najíst pravidelně, už se tu prostě ví, kterou polévku mají nejraději nebo které víno si dají. Dojem domácího prostředí je téměř dokonalý.

Rozdíl je jen v tom, že doma po obědě nepřijde účet, zatímco tady vás polévka bude stát 65 Kč a hlavní jídlo 160 Kč. To je částka, kterou do denodenního oběda investuje jen málokdo. Přesto mi ale připadá, že ze občasnou návštěvu podnik rozhodně stojí. Osobně se totiž opakovaně přistihnu, že mi oběd utekl nějak příliš rychle. Za stejnou dobu, za jakou slupnete někde chlebíček na stojáka, se tady pohodlně usadíte, rozhlédnete, vdechnete vůni z kuchyně, vyberete si, uzobnete trošku pečiva, dobře se najíte, napijete – a zjistíte, že zpátky do venkovního městského shonu se vám vlastně vůbec nechce. Takže zůstanete aspoň na onu zmiňovanou kávu. Chodím sem zkrátka stejně ráda jako do maminčiny kuchyně. Ehm, promiň, mami – radši.

Nedávno jsem se zase několikrát stavil v Home Kitchen, protože jsem se potřeboval najíst někde v centru. O prostředí už asi bylo řečeno vše, mě se docela líbí, ale na absolutní hodnocení to přeci jen není, z praktického hlediska mi pak chybí hlavně možnost někam si odložit bundu a batoh, i když je zrovna obsazených všech 12 míst. Naštěstí chodím většinou v neobvyklé hodiny, tak to není takový problém.

Personál je stále příjemný, a to včetně nováčků, kteří se zaučují (což taky naznačuje možnou přípravu HK II), i když z tváří známých z dřívějška nikdo nechybí, jen už jsem jako Michala narazil na trochu příliš nápadné debaty o interních věcech před hosty.

Jinak kvalita jídel je stále vysoká, porce polévek takové, že s chlebem mi klidně vystačí na oběd. Trochu mínus si u mě vysloužili kávou – používaná směs mi moc nevyhovuje, přijde mi dost nevýrazná, ale to je otázka vkusu. Obvykle ale espresso i capuccino technicky zvládají, jednou ovšem bylo espresso trochu prašné a to by opravdu být nemělo. Co ale musím doporučit, pokud se v těchto končinách ocitnete po ránu, jsou lívance s ovocem, k snídani nemají chybu a když mi pak při placení ještě zabalili banánový muffin (taky výborný) sebou jako pozornost podniku, to si prostě pochvalu zaslouží. A ještě k nápojům – vodu z vodovodu s citrónem už mají připravenou ve džbánech pěkně po ruce, nikdy s ní není nejmenší problém, stačí si říct, takže mi nijak nevadí, že džusy jsou jen poměrně drahé francouzské (a bio). Naopak běžné levnější džusy a limonády by se podle mě do konceptu podniku nehodily. A když někdo trvá na balené vodě, beru to jako jeho problém…

Home Kitchen dokazuje, že s dobrým jídlem za přijatelné ceny se dá v pohodě prorazit – na základě výzkumů jsem dnes zjistila, že se jim daří dobře a plánují otevření HK II:-) Hurá!

Prostředí je v Home Kitchen útulné, domácké – dva stoly a lavice kolem nich. Kolem poledne si spíše nesednete, ale berou rezervaci (což by podle mě nemuseli, ale prý mají 95 % klientely stálé, takže chápu, že musejí vyjít vstříc). Kolem čtvrté jsem v podniku byla jediný host, takže doporučuji přijít později, jídlo bylo všechno.

Moji zásadní výtkou k prostředí je absence wc – prý mají nějaké na chodbě domu, ale nefunguje, takže jsem musela na personální, ne zrovna naleštěné, jemně řečeno:-) Beru to ale, že jsou hlavně bistro, takže to není fatální chyba. Stejně jako absence tekoucí vody je to pro mě ale důvod k nižšímu hodnocení (nemusí to ale vadit každému).

Naopak personál je tu ochotný, milý, příjemný, prostě má všech pět P. Kdyby dnes u pokladny neřešili příliš nahlas interní záležitosti, bylo by to na plný počet.

Na jídle jsem tu byla dvakrát, shodou okolností moje volba padla dvakrát na zapékaná jídla – poprvé lilek s parmazánem, dnes na brambory zapečené s cibulí a navrchu s kozím sýrem (75 Kč). Nemůžu přijít na to, co bych měla za tuto cenu jídlu vytknout. Brambory upečené akorát, cibulky spousta a nasládlé, kozí sýr správně výrazný, na něm pro doladění jarní atmosféry kudrnka. Jediná výtka směřuje k cenám nápojů (lahev malé Plzně za 50 Kč), ale je jen relativní – vzhledem k možnosti dát si vodu z kohoutku zadarmo.

Home Kitchen je malinké bistro – míst k sezení je skutečně jen pár. Místnost pro hosty odděluje od kuchyně pouze pultík, první ze dvou stolků na vysoké noze je sotva metr od vchodu. Nevelká je i nabídka, o to chutnější ale jídla jsou.

V sobotu odpoledne, kdy jsme bistro navštívili, byla v nabídce jediná polévka – kukuřičná, dvě jídla bez masa (bramborový gratin s kozím sýrem, glazovaná mrkev) a jedno masité – kuřecí stehno a k němu zeleninové pyré. Jídla jsou vystavená, člověk si je může přímo prohlédnout, přivonět.

Pozorná a usměvavá obsluha nám po objednání jídel dala k pečivu na výběr ze tří olivových olejů, vybraný jsme pak dostali na talířku.

Porce polévky byla vydatná – talíře sympaticky matou, protože nejsou sice příliš široké, zato však mají dostatečnou hloubku. Kukuřičná polévka byla příjemně nasládlá a nepříliš hustá.

Bramborový gratin s kozím sýrem: vespod redukce z červeného vína, potom půlky silnějších plátků brambor, cibulka, smetana, kozí sýr. Každá ingredience měla svou roli, dohromady působily harmonicky. Pokud je cílem Home Kitchen napodobovat jednoduché domácí vaření, zanechává mou maminku i babičku daleko za sebou a vítězí na celé čáře.

Ceny v Home Kitchen mi připadají příjmně nízké – za limonádu (přičemž jsem si dopřál poměrně drahou šťávu Belvoir za asi 60 korun), polévku a jídlo, z kterých jsem byl nadmíru příjemně překvapen, jsem v bistru nechal asi 180 korun.

Jelikož Home Kitchen je skutečně bistro, jídlo si můžete nechat zabalit s sebou.

Za zmínku jistě stojí i příjemné prostředí – cihlové stěny doplňuje tmavé dřevo.

V Home Kitchen jsem byla zatím jednou a svým konceptem i prostředím je mi tento podnik velmi sympatický, myslím, že si ale vlastní vinou řadu potenciálních zákazníků odrazuje – mimo jiné cenami či přílišnou intimností mezi hosty i mezi hosty a personálem. I když to zas může jiným lidem vyhovovat.

Ceny jsou přece jen vyšší – i vzhledem k tomu, že podnik je využívaný zejména na obědy, které jsou všude v okolí levnější. Obvvykle mi vyšší ceny jídel zas tak nevadí, zde bych ale malé snížení uvítala, už proto, že se mi zdá, že vyšší ceny jsou v rozporu s tím image obyčejného francouzského bistra s obyčejnou domácí kuchyní.

Dala jsem si polévku, většinou mají tři na výběr a můžete i ochutnat, než se rozhodnete, kterou si dáte. Já si dala žampionovu – a bylo jí tolik, že jsem se zcela přejedla a více už do sebe nebyla schopna nasoukat, naštěstí jsem tam byla s kamarádkou a mohla ochutnávat od ní.

Myslím, že polévky by mohly být nabízené alternativně i v menších porcích (tedy i za nižší cenu než je oněch 70 či kolik korun), toto množství sní leda nějaký sedlák, ne někdo, kdo sedí celý den v některé z okolních kanceláří.

Daný den měli ještě jehněčí s glazovanou mrkví, které bylo vynikající – pokud si něco tak úchvatného chcete dát, tak ale opravdu nedoporučuji předtím polévku.

Obsluha nám primárně nabízela poněkud drahé biodžusy, v nabídce je i pečivo od Paula a olivové oleje na dochucení. Obsluha je ochotná, leckdy až příliš. Koncept, kdy se mačkáte u stolu s úplně cizími lidmi je neobvyklý, ale sympatický a vlastně mne to i bavilo a myslím, že to v tomto ohledu může být zajímavý „meeting point“.

Zkusila jsem Home Kitchen znovu, tentokrát s kamarádkou. A můžu říct, že kvalita zůstala stejná.

Vzhledem k tomu, že už jsem tu byla podruhé, tak jsem znala ceny, ale pořád mi chybí jejich uvedení na nějakém viditelném místě.

Personál je stále stejně příjemný a usměvavý, představí nabídku, nabídne k pečivu olej dle výběru, je to tu takové domácké. Navíc jsem pozorovala, že s některými hosty se zdravili jako se známými, asi sem chodí dost lidí na obědy pravidelně.

Měly jsme skvělou polévku minestrone (65 Kč) – plnou křupavé zeleniny, s pestem navrch, sytou, že v ní stála lžíce. Potom vegetariánské jídlo – glazovanou karotku (75 Kč) – pěkně křupavou a výborně ochucenou. Neodolaly jsme ani sladké tečce, takže jsem okusila i panna cottu s rybízovým džemem (55 Kč). Tentokrát už jsem byla orientovanější, takže jsem si nedala drahé pití z vitrínky, ale kohoutkovou vodu, s níž nebyl žádný problém, na naši žádost nám do ní dali i citron.

Doporučuji s varováním – nečekejte obvyklou restauraci. Přečtěte si „pravidla hry“ a rozhodněte se, zda vám vyhovují. (ve zkratce – 3 polévky, 3 jídla, z nichž 1 masité/rybí se denně mění a 2 vegetariánská jsou stálá)

Také potvrzuji poměrně vysoké ceny nealko nápojů – vzhledem k ochotnému podávání vody z kohoutku a kvalitě bio džusů s tím nemám osobně problém, ale v zájmu předcházení nepříjemným překvapením je dobré při vstupu mrknout na cenovky v chladící vitríně vpravo od dveří, nebo se při objednávce zeptat.

Zatím jsem byla v Home Kitchen jen jednou, ale rozhodně se tam chystám znovu. Obsluha se nás ujala hned u vstupu a nabídla nám pokrmy z denního menu. Na výběr byly tři polévky, jedno velké jídlo, jedno malé vegetariánské a pak zřejmě stálejší nabídka nějakých sendvičů, což nás v tu chvíli nezaujalo,bylo to moc informací najednou a my měli chuť především na polévku. Chybělo mi denní menu sepsané někde na viditelném místě, pokud možno u vstupu. A také alespoň s některými cenami – nebýt toho, že jsem o nich měla rámcový přehled z recenze pana Cuketky, byla bych dost zmatená, jestli je tohle vůbec podnik, který si můžu dovolit.

Měla jsem polévku a vegetariánské jídlo, manžel polévku a hlavní jídlo, takže jsem ho měla také možnost ochutnat. Polévka je vydatná a je jí odhaduju tak třičtvrtě litru, takže stačí na menší najedení i samotná. S hlavním jídlem (zapečené brambory s uzeným) jsme byli také spokojení, brambory byly příjemně měkké a smetanové. A doprovázené opravdu čerstvou opečenou cuketou. Vegetariánské malé jídlo (zapečený lilek) bylo na můj vkus trochu přepečené. Na najedení by asi nestačilo, ale s polévkou už ano.

Interiér podniku na mě působil moc příjemně – kombinace přiznané cihlové stěny a masivního dubového nábytku je útulná. Přestože je prostor malý, nevnímala jsem personál ani další hosty nepříjemně. Obsluha byla velmi pozorná, ale nevtíravá. Co mi na prostředí vadí, je komplikovaná cesta k toaletám – na požádání mě obsluha poslala na toaletu do zadní části kuchyně. Obvykle si před jídlem chci mýt ruce a s takhle složitou cestou k umyvadlu bych si to asi radši odpustila. Byl mi ale nabídnut dezinfekční gel.

Celková útrata za dvě polévky, chléb s olivovým olejem, jedno hlavní a jedno malé jídlo, jednu mattonku a jeden džus (bio) byla asi 430 Kč. Cena za jídlo mi připadá zcela přiměřená, za drahé považuju pití (mattonka, pokud jsem si všimla dobře, kolem 50 Kč).