Ať jsem na zmatečný systém tržnice dříve nadával sebevíc, stejně jsem se tam při cestě kolem většinou zastavil, protože pro opatrného a aspoň trochu informovaného zákazníka to byla dobrá možnost, jak nakoupit kvalitní a čerstvou zeleninu a ovoce.

A po poslední návštěvě mám dojem, že hlavní nedostatek místní ovozelové haly došel už i jejím provozovatelům. Ne, že by stánky obchodníků se zbožím z velkoskladů úplně zmizely, jejich přítomnost je problém pravděpodobně rázu spíše Hlavy 22 než jen Haly 22. Nicméně nově jsou alespoň odlišeni pomocí cedulek nad stánky (prodejci-pěstitelé na nich mají uvedeno „pěstitel z…" ostatní jen jména) a provozovatel mého „oblíbeného" stánku s klecovkami byl donucen přelepit zavádějící označení "domácí vejce“ v názvu svého stánku alespoň na "česká vejce“. Kupovat u něj samozřejmě ani nadále nic nebudu, ale aspoň nějaké zlepšení to je.

Jinak na stáncích pěstitelů momentálně převládají sazenice všeho možného, ale kromě posledních zásob kořenové zeleniny a jablek z loňska už se mezi nimi objevují i různé hlávkové saláty, mladý špenát a další listová zelenina, takže je jasné, čeho odtud vozím plné SCUK plátěnky a koše (podle použitého dopravního prostředku).

Po delší době jsem se vypravil nakoupit do Holešovické tržnice zvědavý na to, co se zde změnilo díky konkurenci farmářských trhů všude možně po Praze a zjistil, že nějaké drobné změny tu jsou, ale bohužel spíše k horšímu…

Doufal jsem, že by pod tlakem konkurence mohly začít postupně mizet stánky překupníků z velkoskladů, ale bohužel jejich počet zůstává stále stejný a skutečné pěstitele prodávající své výpěstky, případně obchodníky, kteří prodávají zboží lokálních dodavatelů, je třeba mezi nimi hledat. Navíc přibývají okolo stěn stánky s jiným zbožím, než je ovoce a zelenina a nejde přitom většinou o sortiment, ze kterého by člověk mohl mít radost (s výjimkou mlékomatu). Stánek s klecovými vejci z krutých slepičích vězení (u kterého jsem doufal, že by mohl zmizet mezi prvními) se mi vysmívá novým obrovským poutačem „Domácí česká vejce“, že jde o klecovky stále zjistíte jen z kódů na vejcích, z malého papíru přilepeného na skříňce kdesi za stánkem, nebo od paní prodavačky, která vám dá silně najevo, že se ptáte nevhodně…
Tím se dostávám k personálu, co jsem mohl pozorovat, stále platí to, že u stánků pěstitelů narazíte většinou i na nejlepší jednání (i když i mezi těmito stánkaři jsou někteří „samorosti“ na které je třeba si zvyknout.), u stánků překupníků je vidět, že někteří z nich si začali uvědomovat zvýšenou poptávku po lokálních produktech a snaží se jí vyjít vstříc alespoň slovně, když už toho nejsou schopni (nebo ochotni) reálně. Tady potvrzuji Michalinu recenzi, někteří z překupníků jsou v zájmu prodeje schopni bez uzardění lhát o původu zboží. Osobně to řeším tak, že nakupuji jen u těch stánků, které už dobře znám, a nebo u těch, jejichž sortiment jednoznačně ukazuje na původ zboží v prodejcově zahradě či sadu.

Co se týče kvality, stále platí, že zde můžete při pečlivém výběru stánku nakoupit čerstvé sezónní ovoce a zeleninu v ideálním stavu a za velmi slušné ceny. Musíte se ale přitom vyhnout množství šuntu (kdyby ti překupníci z velkoskladů alespoň měli své zboží v dobré kondici a nelhali o něm, klidně bych občas nakoupil i u nich, přeci jenom někdy na nějakou tu exotičtější plodinu dostanu chuť a bylo by mi celkem jedno, jestli ji koupím v tržnici, nebo v Kauflandu či Makru…)

Prostě mám pocit ( a je mi z toho smutno), že Hala 22 zbytečně promarňuje svou příležitost – při rozjíždění trhů měla veliký náskok v oblasti ovoce a zeleniny, ale místo toho, aby na této své obrovské konkurenční výhodě stavěla a snažila se ji ještě posílit pročištěním sortimentu, snaží se přizpůsobovat ostatním nově vznikajícím tržištím v šíři nabídky, čímž jen víc a víc vystupuje na povrch její zásadní nevýhoda – tedy volný přístup stánkařům s produkty typu „želatinové bonbóny všech možných druhů z anonymní chemičky“…

Do holešovické 22 chodím nakupovat pravidelně, protože z práce to mám sem pěšky 5 minut. To ze mě ale nedělá spokojeného zákazníka, právě naopak. Přístup tržnice mě leze krkem čím dál víc. Ačkoliv sem chodím docela často, jsem čím dál méně schopná rozeznat překupníky.

Bývaly časy, kdy „dvacet dvojka" byla jediným místem v Praze, kde se dala pohodlně nakoupit česká produkce. Tyhle časy už jsou naštěstí díky boomu trhů pryč, ale Holešovická tržnice nějak nestíhá reagovat. Je pěkné, že organizátoři rozesílají tiskové zprávy, jak je zdejší trh "největší a nejkomfortnější a s největším výběrem“. K čemu mi to je, když si nejsou schopní pohlídat, komu dovolí prodávat? Ještě před rokem byl člověk vděčný aspoň za to, ale nyní?

Nechci říkat, že je tu všechno špatně. Chodím ke své „paní u vchodu" a "pánovi vpravo na začátku", nakoupím vynikající květák, cukety, česnek, cibuli, mrkev nebo rajčata, občas skočím k "pánovi dozadu" pro brambory. Jenže když mi "paní u vchodu vpravo" na dotaz tvrdí, že její maliny jsou z České Skalice, abych pak na krabičce objevila nálepku se zemí původu "Španělsko“ a na Kulaťáku se dozvěděla, že maliny se v Česku ve velkém pěstují jen v Lounech a Břežanech?

Z holešovické haly mám zkrátka čím dál nepříjemnější pocity, ačkoliv se tu vlastně nic nezměnilo. Vlastně asi právě proto.

Mnozí Pražané to možná vůbec nevěděli, ale ještě než nastal boom farmářských trhů (zaplaťpámbů za něj, o tom žádná), dala se nakoupit spousta kvalitní zeleniny a ovoce ve známé |Holešovické tržnici v hale 22. A dá se nakoupit stále.

Tato tržnice má hned několik výhod – je krytá, což zaručuje možnost pohodlného nákupu i v dešti a slotě; funguje i v zimě; funguje ve všedních dnech.

O víkendu je provoz omezený, v sobotu jen do jedné hodiny, v neděli je zavřeno.

Optimální je vyrazit na nákup dopoledne, kdy není takový nával a je největší výběr. Doporučuji nekoupit vše u prvního stánku, na který narazíte. Pokud jste zde nováčkem a nemáte už své známé vytipované prodejce, tak v klidu korzujte halou, dívejte se, ochutnávejte a všímejte si detailů. Je totiž třeba rozlišit prodejce vlastních výpěstků od těch, kteří jen přeprodávají zboží z ciziny. Ne že by nebylo kvalitní, ale v supermarketu totéž pořídite levněji a hlavně – na tržnici se chodí mimo jiné i podpořit domácí výrobci.

V hale 22 na vás nečeká jen ovoce a zelenina, ale také sazenice, sýry či vejce (u těch buďte obezřetní, pokud jste odpůrcem klecového chovu). Dále také sušené ovoce (to je k dispozici spíše v zimním období, kdy prodejci už nemohou nabídnout tolik čerstvých věcí) a houby. Nadšenci si dokonce mohou koupit vlastní „houbárnu“ – substrát naočkovaný houbami, který doma pouze zaléváte a on plodí a plodí a plodí. V hale je také mlékomat s čerstvým nepasterovaným mlékem.

Kromě farmářských trhů zřejmě v Praze není místo, kde byste mohli na jednom místě vybírat z tak široké nabídky lokálních potravin – a na rozdíl od nich můžete tuto tržnici navštívit i v týdnu, což je obrovská výhoda.

Po čase se tu stanete „štamgastem“. Naučíte se poznávat prodejce od přeprodavačů, začnete poznávat své oblíbené prodavače, zjistíte, kdo má nejchutnější to či ono. Naučíte se tolerovat to, že ne každý prodejce dostal do vínku prodavačské schopnosti – ale koneckonců, nejste tu kvůli mezilidským vztahům, ale pro nejčervenější rajčata a nejsladší jahody a ty může prodávat i ten největší bručoun z celé tržnice. Zkrátka po čase se z vás stane zkušený trhový nákupčí. A to si pak v tržnici teprve užijete!

Tak Hala 22 se už rozjela nejen sazenicemi, ale i jarní zeleninou – čerstvý špenát, česnek, kapusta, ranné zelí, kedlubny, saláty a další… Oproti minulosti přibyl stánek se švýcarským ementálem a další s francouzskými sýry. Bohužel neubyl stánek s jihočeskými vejci (jižní čechy miluju, ale klecové koncentráky pro slepice nesnáším). Tímto vyzývám každého nakupujícího v hale, aby si prohlédl kódy na skořápkách (3 před CZ je špatně) a pak se paní u stánku zeptal, zda má i jiná než klecová vejce a po záporné odpovědi zhnuseně odešel. Dneska vypadala, že jí to začíná vrtat hlavou.
Stále platí, že je třeba obezřetně vybírat, ale také že tu nakoupíte tak kvalitní lokální ovoce a zeleninu, jako málokde jinde v Praze. A jako na jediném místě v Praze v tak širokém výběru.

Nemám to do tržnice zrovna blízko, ale přesto sem občas zavítám. Častěji to bývá až kolem poledního, ale nezpozorovala jsem nějaký výrazný rozdíl v nabídce oproti ranním návštěvám.

Tržnice je umístěná v hale – sice jí to trochu ubírá na půvabu, ale celkově je to ohromná výhoda – dá se nakupovat v dešti :)

Nepříjemná je promíšenost stánků s českým zbožím a stánků překupnických. Některé překupnické stánky jsou zjevné – melouny, jahody a pomeranče v Čechách v dubnu nedozrávají. Ale někteří překupníci „matou tělem“ a mají na stánku jen plodiny, které odpovídají zdejším v dané sezóně. A teprve při pozornějším pohledu zarazí praná karotka a úhledné ředkvičky ze Španěl. Tím, že stánky mají svá stálá místa, postupně člověk přijde na to, co je co. Ale při první návštěvě je to celkem na obtíž.

Vzhledem k roční době tu teď žádná záplava českých plodin není, ale zcela spolehlivě je tu vždy „pán s jablíčky", "pán s brambory" a "pán s topinambury". "Pán s jablíčky“ je asi moje nejoblíbenější zastávka, protože mám raději ovocnářské odrůdy jablek než dezertní nabízené v obchodech. Má je dobře skladovaná, takže se u něj objevuje řada odrůd až do jara.
Za nejzajímavější považuju v téhle chvíli rozsáhlou nabídku sadby zeleniny a květin. Ceny oproti hobbymarketům lidové, navíc sadba vyrostlá ve zdejších podmínkách má větší šanci na ujmutí než holandské choulostivky.

Hala je dost velká na to, aby se tu našlo ledacos, ale zas není tak obrovská, aby se tu nedalo nejprve proběhnout a pak teprve se vrátit pro plodiny, které opravdu zaujaly.

Včerejší krásné počasí mě nalákalo na výpravu do Holešovické tržnice. Dlouho mi nedošlo, že to vlastně z kanceláře na Starém Městě mám tak blízko, že můžu jezdit nakupovat o polední pauze!

Vzhledem k ročnímu období byla zatím nabídka poměrně úzká. V hale bylo ale čisto, přehledno. Zboží i stánky většinou označené tak, aby bylo vidět, co je z místní produkce. Zejména mě potěšil pořádný česnek. Dostala jsem i obsáhlou přednášku o různých jablkách a jejich přednostech.

Dají se tu nakoupit i sazenice, cibulky i řezané květiny. Také houby (žampiony i portobello aj.), buď samotné, nebo celá jejich „pěstírna“ – substrát s podhoubím. Také se zde prodává sušené ovoce, ořechy a domácí med.

Samostatným stánkem je prodejna jihočeských vajec, která jsem ale zatím nevyzkoušela.

Ceny jsou příznivé, chce to ale nenakoupit hned u vchodu, ale v klidu si projít celou halu a porovnat kvalitu i cenu.

Nemůžu se dočkat, až jaro vypukne na plné pecky a nabídka bude rozmanitější. I tak jsem byla ale s nákupem spokojena.

Jediný pořádný trh s ovocem a zeleninou v Praze, o kterém vím. Ani tady ale člověk nesmí zapomenout na ostražitost – část stánkařů jen přeprodává zboží z velkoobchodů a většinou to samé mohou nakoupit v supermarketu levněji. Velkou část ale tvoří sami pěstitelé a jejich stánky není problém poznat. A to je úplně jiný svět a v Praze bez konkurence.

Já většinou pokud mám čas, tak nejprve projdu jednou dokola bez nákupu a jen se dívám, kde co zrovna mají a až potom jdu už najisto třeba k pěti různým stánkům.

Letos na podzim jsem tu dokonce znovu po letech narazil na dobré rychlokvašky – v dětství jsem si je neodpustil při žádné návštěvě tržnice v jejich sezóně, ale teď byly pár let vždy těžkým zklamáním, tak jsem rád, že zase do tržnice někdo začal vozit ty poctivé kousky.

Čekají vás tady desítky stánků s ovozelem. Část od překupníků z velkoobchodů, ale většina přeci jen od přímých dodavatelů a farmářů z okolí Prahy. Všechno v prostředí haly s přírodním světlem a bez příměsí zboží jiného charakteru.

Přes sezonu tady nakupuji každý týden, teď v zimě jen občas skočím pro kořenovou zeleninu a česnek. Protože kvalita i úroveň stánků v tržnici kolísá, je důležité si vybudovat vlastní seznam oblíbených prodejců a u těch pak už jen sledovat konkrétní zboží podle sezony. Dá se tady sehnat nejlepší česká zelenina a ovoce ve městě. Když máte štěstí, dostanete k nim vždycky i nějakou tu historku rovnou ze zahrádky. Výhodou je, že si všechno zboží můžete osahat (a ochutnat) a srovnat hned u několika prodejců.

Vyplatí se přijít dopoledne nebo alespoň krátce po obědě. Nejširší výběr (ale i nátřesk) bývá v sobotu ráno a dopoledne. Tržnice jede i v zimě!

Zvlášť v létě jsou výpravy do zeleninové haly v Holešovické tržnici čistá radost. Hala je krásně prosvětlená a na vás už čekají dvě uličky plné krásné sezónní zeleniny a ovoce.

Co k tomu víc dodat? Snad jen, že je potřeba si dávat pozor a nenakupovat od překupníků – není jich tu málo. Dívejte se pozorně, od koho nakupujete, za zeptání nic nedáte. Po pár návštěvách už budete znát svého farmáře a půjdete najisto.